Kamera:
Vladimír OpletalObsahy(1)
Dne 29. 12. 1960 se na televizních obrazovkách objevil přenos z Divadla ABC a pro diváky tak bylo zaznamenáno ve své době ohromně populární představení, v němž po boku Jana Wericha exceloval Miroslav Horníček. Těžká Barbora autorské trojice Voskovec–Werich–Ježek měla premiéru v roce 1937 na scéně Osvobozeného divadla. Na stejném jevišti, ale o více než dvacet let později, diváci aplaudovali její obnovené premiéře. Vedle hereckých osobností protagonistů i dalších (J. Bohdalová, S. Fišer, L. Kostelka aj.) měl na úspěchu podíl i Orchestr Karla Vlacha, který představení plné písniček (Vy nevíte, co je středověk, Holduj tanci, pohybu a další) živě doprovázel. Příběh o tom, jak Eidamští zachránili své město před vpádem Yberlandských, nebyl už aktuální tolik jako v době svého vzniku, naopak nadčasovou, léty potvrzenou kvalitu mu dodaly předscény dvojice Werich–Horníček, naplněné dnes již zlidovělými výroky... Záznam byl v České televizi zrekonstruován v devadesátých letech, ale jeho kvalita je přece jen archivní, proto se divákům omlouváme. Představení však patří ke klenotům českého divadla a má kromě umělecké i historickou hodnotu. (Česká televize)
(více)Recenze (39)
To co jsem shlédl takřka v posledních 80. minutách, to se nedá slovy ani vyjádřit, to se musí prostě vidět, to bylo něco improvizačně geniálního. Věděl jsem tak zhruba o čem to je, a o co tam jde, poněvadž mám doma cd s touto hrou, ale samozřejmě výstupy naživo jsou holt výstupy naživo, to nic nepřekoná. Celé divadlo ABC z celým svým ansáblem, nejenom s pány Werichem a Horníčekem, v té nejlepší formě v této původně divadelní hře Osvobozeného divadla z roku 1937. Opravdu umění a humor na vysoké úrovni, všechny ty scény a předscény, navíc s opravdu krásnými písněmi jako David a Goliáš, si zaslouží hodnocení nejvyšší. ()
Něco jako vzpomínka ... na humor, jehož podstatou je lidskost a opravdovost. Kromě nezbytné a všudypřítomné revolty se vyznačuje MOUDROSTÍ i nadhledem - atributy, které ho spolehlivě udržují v kondici i ve věčně zaneprázdněném, konzum vyznávajícím a technikou zahlceném jedenadvacátém století. Mám trochu problém s divadelní zkratkou, která působí docela jinak naživo nežli ze záznamu, ale v každém případě jsem vděčná za filmový pás, díky kterému jsem se na "Těžkou Barboru" mohla podívat. ()
Metabolismus 603, uááááá :) Forbíny a vystříhané scény s Werichem a Horníčkem viděla archivářka a dramaturgině České televize Berková, poprvé v pražském kině Dlabačov u příležitosti Horníčkových sedmdesátin. "Šlo o materiál zachráněný filmovým historikem Myrtilem Frýdou a doktorem Goldscheiderem z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila,". Když se později v archivu zajímala o staré záznamy pro výběr k dalším pořadům, zjistila, že tam jsou uchovány některé předscény a torza obou představení. Byla však rozstříhaná, v katastrofálním technickém stavu a doplněná popiskem: Neúplné, unikát, nelze dát dohromady. Berkové se však podařilo materiály rekonstruovat. Obraz záznamu technicky vylepšil Jiří Volman, s písemnou dokumentací pomohla Werichova sekretářka Jarmila Týlová a vyhozený druhý díl Těžké Barbory donesl zvukař Kamil Příhoda. Vodítkem se staly i rozhlasové nahrávky a gramofonové desky, aby se nejdůležitější útržky vložily tam, kam patří. Technici střihového pracoviště zase po milimetru srovnávali synchronní zvuk a doplňovali chybějící části slov. ()
Bohužiaľ, všetky Werichove hry na mňa pôsobia jediným dojmom - nejaká akože zápletka akože vznešená, početný ansámbl rozvíri vodu, a potom príde Ó Veľký a Múdry s nepresahujúcim pobočníkom (to si postráži, aby nepresahoval!) a strhne všetku pozornosť aj zásluhy na seba. Všetci ostatní sú blbci. A bez konca zvonec. Trochu málo - obzvlášť na dnešnú dobu. O trošku lepšie než Balada z hadrů. ()
Forbíny Jana Wericha a Miroslava Horníčka z Těžké Barbory jsou nesmrtelnou nadčasovou klasikou, zvláště ta závěrečná. A tak třebaže je ampexový záznam nekvalitní, obličeje rozmazané a zvuk poněkud zastřený (nebo už mám horší sluch), musím dát plný počet hvězdiček, třebaže samotný děj, burcující proti válce - zde aktualizovaný na dobu hrozící jaderné katastrofy, není až tak výjimečný. Humor rozhodně neschází, ovšem stojí na obou protagonistech. Mezi herci představení bych připomněl Elenu Hálkovou, vnučku básníka Vítězslava Hálka a matku Jany Štěpánkové. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (5)
- Podle kameramana Vladimíra Opletala se inscenace podařila natočit i přes zákaz Werichova účinkování v televizi především díky tomu, že se pozornost rozhodujících činitelů soustředila na v tu dobu probíhající II. celostátní spartakiádu. I tak ale nakonec bylo rozhodnuto o likvidaci záznamu. (Komiks)
- Premiéra 14. 11. 1958, Divadlo ABC (Praha). (NinadeL)
- Původně ve hře vystupoval i Vladimír Menšík, které ho si vybral sám Jan Werich, avšak po premiéře – jak bylo jeho dobrým zvykem - hojně oslavoval a zaspal první reprízu, což ho stálo okamžitou výpověď. (Olík)
Reklama