Clona

Fotografie duchů vznikají od doby, co existuje fotografování. Snaží se nám něco říct. Ale co?…. Únosná stopáž a duchařina v posledních 30 minutách snímku, kdy SPIRIT je na scéně jak jen to jde, dělají film shlédnutí hodný. Líbila se vám Nenávist? Tak zde nic objevného nehledejte! (26.10.2008)

Nó, asi tak, že nic nového pod sluncem. Být to nějaký můj první film podobného duchařského žánru, tak dávám hodně, ale problém je, že už sem pár takovýhle alá japonských duchařinek viděl, takže mě už napadaly nějaké ty scénáře, jak by to asi mohlo odvíjet, a to asi není dobře. Navíc když sem tak nad tím přemýšlel, tak dost napětí vlastně pocházelo ze zvuků, kteří tam ty hrdinové vůbec neslyší, ale bylo to tam jen pro nás diváky, abychom si nepřepli na kanál o pletení, no a to taky není zrovna nejlepší vizitka. (07.08.2008)

Doufejme, že je vlna asijských předělávek na ústupu. Ostatně už není z čeho příliš vybírat a přesycené publikum si žádá změnu. Pro tentokrát se nám představuje mladý americký pár těsně po svatbě, kterého lukrativní pracovní nabídka zažene až do dalekého Tokia. Všechno vypadá pohádkově, takže manžílek fotograf může začít vydělávat veleslušné peníze, zatímco se jeho krásná žena (Rachael Taylor se snaží, ale zatím ve filmovém světě na růžích ustláno rozhodně nemá) utápí v pocitech samoty a všímá si znatelných kulturních odlišností. Nepříjemné události navíc odstartuje zvláštní autonehoda, následovaná nezvyklými světelnými úkazy na každém vyvolaném snímku.. někdo se tu chce mstít. A já už mám těch nezdravě vybledlých dětí/dívek po krk.. Pár nápadů tu rozhodně je, nicméně s přibývajícími minutami trestuhodně ubývají. Což je škoda, protože Clona vznikla pod taktovkou japonského režiséra a i asijskou atmosféru tu při troše snažení vycítíme – a před pěti lety by možná solidně zafungovala, jenže dnes je třeba přijít s nějakou přidanou hodnotou. A ta se nekoná. Prostě hororová rutina, která se sama vymaže z hlavy.. Alespoň, že ta závěrečná pointa měla něco do sebe!! (14.09.2009)

Po dlouhé době remake asijské duchařiny, jehož není třeba posílat po porovnání s originálem klečet do rohu na hanbu. Ke cti mu slouží, že původní thajský Shutter patří bez debat mezi absolutní duchařskou špičku. Americká předělávka, které prospěl převážně japonský štáb, jest neurážejícím průměrem s pár světlými, lehce strašícími momenty (na údernost originálu samozřejmě nemá, což se týká především ztvárnění pointy), měkčí jü-rei bez krvavého faceliftingu (zato s dlouhým jazykem a mušincem kolem sebe) a zkratkovitou poslední čtvrtinou. Hodina a půl mi u Clony příjemně utekla, leč podruhé na ni do kina asi nepůjdu, jelikož její dějová kostra je až na pár drobných odchylek totožná s originálem a vidět poněkolikáté to samé a v horší verzi nemusím. 5/10 (18.04.2008)

Tak tohle není vůbec špatný horůrek. Je to sice remake thajského originálu, o kterém nic moc nevím, ale ten americký má něco do sebe a odehrává se v Tokiu. Jde v něm o to, že novomanželé Ben a Jane jednou v noci autem na silnici srazí podivnou dívku, která po nehodě záhadně zmizí. Od té doby se však dvojici začnou dít podivné věci. Začne se jim zjevovat ona tajemná dívka, jejich dva přátelé záhadně zemřou, a jelikož je Ben profesionální fotograf, tak se na jeho fotografiích začnou objevovat podivné šmouhy. A jde s jistotou o ducha. Vše spěje k závěrečnému rozuzlení, ve kterém se dozvíme, že Ben není takové neviňátko, jak se zdá a skrývá děsivé tajemství související s mrtvou dívkou. Je to duchařina jak poleno a asijské remaky většinou nijak výrazně hororový žánr neobohatí, ale mně se tenhle film líbil. A ani trochu jsem se u něj nenudil. Závěrečná pointa byla dobrá, herci byli taky dobří a mrazení v zádech se taky dostavovalo, tak proč tenhle horor neocenit. (17.11.2009)