Ve znamení kříže

Když si uvědomím, že film Ve znamení kříže byl natočen už v r. 1932, smekám! Vynikající! Samozřejmě, vždycky se dá vytknout to či ono, z mé strany třeba scény v aréně - dlouhé a snad i trochu zbytečně se snažící o atraktivitu - ale to na výsledném dojmu nic podstatného nemění. Dodávám, že dívat se na film zobrazující dekadentní, psychopatem ovládaný a přepychem, nemravností a zvrhlostmi prolezlý Řím, má v r. 2014 do sebe cosi znepokojivého. Jistě se nabízela paralela dekadentního Říma se současností i mnoha předchozím generacím, ale neblížíme se dnes k něčemu podobnému až příliš rychle? (16.04.2014)

Rok výroby 1932. Čiže obdobie, keď cenzúra ako taká, vôbec neexistovala. A Cecil B. DeMille to náležite využil a hlavne v záverečných krvilačných hrách v Colosseu nechal ( hlavne dobového ) diváka pocítiť brutalitu a surovosť vtedajšieho rímskeho systému a jeho nemenej krutých a beštiálnych obyvateľov. Je ale paradoxné, že filmovú cenzúru spustili s prispením vlády práve vo filme umierajúci kresťania. Rímsko-katolícka cirkev zariadila, že Hollywood už nikdy nebol ako pred tým. Výborný ranný veľkofilm s hlbokou myšlienkou, zopár nezabudnuteľnými scénami a technicky výborným spracovaním. (10.07.2017)

Mnohem lepší spektákl než o něco později natočení DeMilleovi Křižáci, kteří iritují naivitou vyprávění a směšnými kulisami (hradby obléhané pevnosti by snad bylo možné s rozběhem přeskočit). Ve znamení kříže je sice taky křesťansky angažované, zároveň však jde (jak trefně poznamenal recenzent ve Variety) "o nejodvážnější návnadu předhozenou cenzorům"- nahá C.Colbertová ve vaně plné oslího mléka, lesbický tanec Nahého měsíce, ozbrojený boj žen s trpaslíky v aréně i finální hodování dravé zvěře na křesťanech (vedle obligátní lví smečky i hejno krokodýlů a gorila!) činí z filmu nezapomenutelný zážitek. (08.12.2012)

Na snímek jsem se díval hlavně proto, abych si připomněl něco, co ještě vzniklo před přijetím Haysova kodexu a co tedy obsahovalo scény, které se později nenosily. Je osvěžující vidět lechtivější záběry i v americké produkci černobílé éry. Docela by mě zajímalo, jak by některé filmy vypadaly, kdyby kodex nebyl přijat. DeMille ukazuje, že by to rozhodně nebylo k neprospěchu věci. (02.10.2014)

Cisár Nero to pravdepodobne nemal v hlave v poriadku,lebo je viac než pravdepodobné,že podpálil Rím roku 64,na ktorý sa nevedel vynadívať,ako neustále horí a horí,rajcovala ho bolesť a utrpenie,inak by nevydal také jebnuté vyhlásenie,že za to môžu kresťania,títo ľudia s vierou v Ježiša Krista to schytali najviac,pochytali ich ako krysy,nahnali do arény,v hľadisku komplet vypredané a mohla sa začať zábava,tak že vypustili na nich krvilačných levov,ktorí ich roztrhali hlava-nehlava! Aj v tomto barbarskom období prekvitá láska kresťanky Mercie a vojenského veliteľa Marcusa Superbusa(perfektné meno) V tomto príbehu sa ešte objavuje cisárovná Poppaea,ktorá z celej duše nenávidí Merciu,chce ju mať mŕtvu,lebo Marcus k nej prejavuje city a náklonnosť,alebo skrátka sa do nej zamiloval,tak čo teraz zamýšľa Poppaea? Nenávidí ju tak strašne,že sa s ňou rozhodne raz a navždy skoncovať,že vojde do arény ako posledná,na poslednú chvíľu tam do podzemia dorazí aj Marcus a presviedča ju,že môže žiť,ak sa vzdá svojej viery,ale títo dva zamilovaní nakoniec v odhodlaní,že budú spolu posmrtne vystúpia do arény spolu... DeMille sa tesne po prepuknutí zvukového filmu púšťa do čias starovekého Ríma,aby oživil civilizovanú kultúru,ktorá ale nemala civilizované spôsoby,neberie si servítku pred ústa,všade počuť svišťanie biča a nevhodné zaobchádzanie s ľudmi,Cecile naprosto jedinečne sprostredkuje výpravu do Ríma za čias Nera,ktorému to v hlave poriadne jebalo s tým,že vidieť utrpenie sa rovná vidieť optikou kamery reálne jestvujúcu dobu spred takmer 2000 rokov,ktorá cez výkony hlavných hercov,prináša totálne nenávidieť CLAUDETTE COLBERT,pričom je o niečo neskôr očarujúca v It Happened One Night režiséra Capru s Clarkom Gableom.Aj herecká profesia vie docieliť,aby som sa preniesol v čase a videl. (13.03.2015)