Adolf Eichmann

Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. (11.05.2012)

"Eichmann" je poutavější a zajímavější v momentech, kdy má blíž ke skutečnému [záznamy rozhovorů] a hranému [výjevy z Eichmannova „úřednického“ života] dokumentu, zjevně kulhá při výjevech z rodinného života vyšetřovatele resp. když syrové skutečnosti podlévá domněle dramatickou omáčkou, čímž sice zdůrazňuje pro příběh jakoby důležité paralely mezi oběma hlavními postavami [vztah k rodině, zodpovědnost vůči * ehm * povinnostem], ale to zajímavé [podání zprávy o životě muže, jemuž dodávalo neskutečné zadostiučinění vědomí, že sprovodil ze světa 6 000 000 lidí] ve skutečnosti ředí. Herecký výkon Kretschmanna mi celkově i v řadě detailů připomínal Carlyleovo podání slavnějšího Adolfa, Garity nebyl také nebyl zlý, snad jen jako obvykle über-britský Stephen Fry mi v roli izraelského představitele pochopitelně nesedl. Snad jsem neudělal chybu, když jsem film pojal jako zdroj informací... Hezký dovětek brilantního „Conspiracy“, kde se v Eichmannově kůži vyřádil Stanley Tucci. (20.11.2012)

S tímhle filmem mám podobnej problém jako s Katyní - vidim v něm promarněnou příležitost, protože z tématu s tak velkým potenciálem se určitě dalo vytěžit víc. Film sleduje prakticky tři dějový linky, ale v každý z nich citelně chybí výraznější děj a jeho zakončení. V příběhu se nedočkáme téměř žádnýho dějovýho zvratu a snímek tak jen pozvolna směřuje ke svýmu konci, kterej je v podstatě jasnej už od začátku. Narozdíl od většiny zdejších hodnocení si nemyslim, že by dějový lince s izraelským vyšetřovatelem byl věnovanej zbytečně velkej prostor, ale rozhodně si myslim, že by měl bejt větší prostor věnovanej událostem kolem samotnýho Eichmanna, protože v tom by měl bejt stěžejní bod celýho filmu. Na druhou stranu musim vyzdvihnout hereckej výkon Thomase Kretschmanna a zajímavou hudbu. Jinak je ale Adolfa Eichmanna spíš škoda (filmu, nikoli člověka). (29.11.2010)

Herecké duo Troy Garity a Thomas Kretschmann rozehrává na poli 100 minut přímo herecké orgie. Ty pohledy a jednotlivé vzdechy, které posléze podtrhují dobrými replikami, je stejně tak zajímavé, jako celý soudní proces s touto nacistickou zrůdou. Toho se zde ale vlastně nedočkáte. Zároveň je to jeden z filmů, který své židovské babičce nepouštějte, pokud nechcete aby dostala infarkt. A přesto vše, je toto drama, které není tak kvalitní jako špička tohoto žánru: Schindlerův seznam či Pianista. Hold konkurence je vysoká a Adolf Eichmann z tohoto pohledu je pouze lepší průměr. Ale i díky Bohu za to. 75% (18.01.2017)

Točit takové příběhy je samozřejmě v pořádku, ale tohle šlo opravdu natočit lépe. Když se film věnuje tomu, čemu má, tedy Adolfu Eichmannovi ve výživném podání specialisty na nacisty Thomase Kretschmanna, je skvělý, zajímavý a jako životopis funkční. Jenomže on se mu věnuje tak nějak až ve druhém plánu, a to, co řeší především, tedy nikoho nezajímá, a mně taky ne. Je to natočené dobře, ale zbytečně řeší nesmysly. Ty čtyři hvězdy tomu dám, ale jsou to ty úplně nejslabší, které vůbec dát můžu. A přitom je to škoda. (24.01.2020)