Adolf Eichmann

Film o vyšetrovaní nacistu Adolfa Eichmanna, hlavného aktéra konečného riešenia židovskej otázky, ktorý sa až do konca snažil popierať svoju zodpovednosť za vyvraždenie niekoľkých miliónov Židov a nakoniec bol dôkazmi usvedčený a popravený obesením. Iste zaujímavý námet na film, ktorý by sa ale podľa môjho názoru dal spracovať aj zaujímavejším spôsobom. Za videnie ale určite stojí, napríklad aj kvôli svojmu výchovnému podtextu. Thomas Kretschmann odviedol bravúrnu prácu a stvárnil Eichmanna dokonale. Po tomto filme by som všetkým odporučil zhliadnuť film - Conspiracy (2001). (03.01.2015)

Zklamání. Film ani nepojednává o únosu Mosadu Eichmanna z Argentiny, ani o jeho soudním procesu. Je to spíše o tíze, kterou na bedra vyšetřovatele vložila Izraelská vláda. Ten se snaží Eichmanna dostat na základě spravedlnosti a práva a dává dohromady důkazní materiál a svědectví přeživších. Tím paradoxně proti sobě poštvává veřejnost, protože ta chce pro vraha jen jediný trest a nejraději by jej zlynčovala někde veřejně na ulici. Film se tak potácí mezi rozhovory s již uvězněným Eichmannem, retrospektivními náhledy do dob druhé světové války (těch je ale minimum) a do rodiny vyšetřovatele. Škoda. (13.04.2011)

Celé je to ke škodě věci velice roztříštěné. Jako by se tvůrci mezi sebou nebyli schopni dohodnout, zda chtějí sledovat Eichmannovo nitro pokryté kůží z důvěry v Hitlera a rozkazy nadřízených, anebo trápení vyslýchajícího izraelského důstojníka. Obojí by asi samo o sobě mohlo být zajímavé, ale takhle dohromady je to trošku maglajz. (25.12.2009)

Eichmann byla vcelku zajímavá figura, která toho měla na svědomí fůru. Přitom zločiny páchal podepisováním papírů, vytvářením seznamů a razítkováním... Takový státní zločinec moderní doby. Jeho život za války je zajímavý. Jeho útěk a život v anonymitě je zajímavý. Jeho únos je velice zajímavý. Tenhle film ovšem zajímavý není. Chybí mu v podstatě cokoli, co by ho takovým mohlo udělat. Střídají se tu v podstatě tři situace. Nezajímavý izraelský policajt a ničím nepřínosná linie s tím, jak si doma stěžuje. Lacině natočené vzpomínky na válku. A pak rozhovory s Eichmannem, kde mu policajt vždycky ukáže lejstro a Eichmann ho popře. Tak nějak nevím, proč vlastně tohle někdo točil... Zrovna o tomhle tématu a dokonce i tomhle člověku se toho už natočilo docela dost... a skoro všechny ty filmy jsou lepší a přínosnější. (27.05.2020)

Tváří v tvář vykonavateli zla. Dokonalý příklad chladnokrevné, mrazivé, lstivé a vychytrale prolhané podoby osobnosti. Člověka, který na povrch působí, že je tvrdý jako kámen. Vystupuje krutě, nepřístupně a neporazitelně, ale uvnitř je zbabělcem, slabochem a neuvěřitelně malým člověkem se svým vlastním strachem a nočními můrami. Při určitých záběrech kamery na Eichmanna, při pohledu na jeho šílenou a přitom tak klidnou tvář, na jeho nepřítomné oči za velkými brýlemi, mi připadal podobově srovnatelný s fotkami ruského kanibala, přezdívaného "The Rostov Ripper" Andreje Chikatila. Thomas Kretschmann musel být v minulém životě mužem pochodujícím v holínkách, oblečeným v uniformě a zvedajícím pravici. Jinak si nedovedu vysvětlit jeho časté, a tak strhující herecké ztvárnění pohlavárů Třetí říše. Troy Garity skvěle ztvárnil vyšetřovatele, jemuž při postupných návštěvách "šéfa" konečného řešení, zůstaly jen neuvěřitelně prázdné oči. Není možné, aby se člověk setkal s různými formami zla a jakési geniální šílenosti, aniž by tím nebyl jakkoli poznamenán. Je to snad jakási zvrácená fascinace smíšená s odporem, která přitahuje člověka ke zlu, jeho formám a nekonečné prázdnotě. Podobným příkladem byť snímky 8 mm, Mlčení jehňátek a Půlnoční vlak. Film mi svým specifickým barevným nádechem a celkovým zpracováním příběhu, připomínal podobně zaměřeného Vraha od Green River. "Ukázal nám naši velikost tak, jako nikdy předtím", "Setkal jsem se s ním během státní návštěvy Palestiny, ale nebyli jsme si blízcí, on obdivoval Hitlera, ne mně", "Ten člověk nás rozdělil, úplně ti vzal duši..." (21.12.2009)