Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Natočeno na základě závěrečného vyznání Adolfa Eichmanna mladému izraelskému vyšetřovateli Avner Lessovi. Eichmann, který byl hlavním hitlerovským architektem konečného řešení židovské otázky, tak činí těsně před svou popravou v Izraeli. Chycen zpravodajskými agenty v Argentině 15 let po druhé světové válce je nejhledanější muž světa pokořen a pravda odhalena. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (82)

Rocky62 

všechny recenze uživatele

Režisérův záměr obohatit děj osudy a rodinnými trablemi vyšetřovatele jsem skutečně nepochopil. Jestliže film nese název Adolf Eichmann a je ryze životopisným snímkem, tak nevidím důvod proč tam cpát něco, co nikoho nezajímá a co dějový koncept jen roztříští. Navíc Eichmannův příběh je dostatečně silný a vyvolává pocity sám o sobě, čili žádné koření navíc skutečně nepotřebuje, ale k věci. Film je ve výsledku suchým béčkem, které žádné hlubší pocity nezanechá, ovšem jedno velké plus tu je a to Eichmann sám. Nezaujme jen podoba se skutečným Eichmannem nýbrž i věrohodné ztvárnění z hlediska charakteru a vystupování. Nepřístupnost, chlad, vyhýbavost a především lstivost. Typické vlastnosti, za jejichž efektní znázornění můžeme vděčit skvělému Kretschmannovi, který má nacistické pohlaváry zřejmě v oblibě ( myšleno v rámci jejich ztvárnění). Herec pro hlavní postavu zvolen dobře, zbytek vyšumí do ztracena. 60% ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Když film srovnám s knihou Eichmann v Jeruzalémě (Nejde o předlohu tohoto filmu!) od H. Arendtové (teď o ní natočili životopisný film), pak je to opravdu jen velmi slabý odvar (jak tu píše i Kazenka). Ano, ve filmu zazní jedna z hlavních myšlenek knihy - tedy otázka, zda Eichmann byl jen úředník, "kolečko v soukolí" nacistického vyvražďovacího mechanismu, anebo člověk na vysokém postu, tedy s plnou odpovědností za své činy. Jenže zatímco film se tím v podstatě vyčerpává, kniha tam vlastně teprve začíná: Chce přijít na kloub tomu JAK TO, že byl schopen Eichmann něco takového dennodenně provádět, jak k takovému postu Eichmann vůbec přišel, jaký to byl člověk nebo jestli se někdy proti tomu vraždění chtěl či mohl vzepřít. Zkrátka pokud vás téma zaujalo, doporučuju tu skvělou knihu. Mimo jiné díky ní líp pochopíte vynikající film Konference ve Wannsee (v mém případě šlo o zpětné docenění, ale i to se počítá :)). ()

Reklama

kenkaku 

všechny recenze uživatele

No asi to mělo hloubku... a rozměr... a přesah... a já nevím co všechno. Pro mě to byla "jen" hodina dějepisu kdo to byl ten Eichmann. V hlavě to měl sakra srovnané, to ano... ale abych se musel dívat hodinu 40 na to jak si v base povídá s nějakým maníkem (kterého komunita bůh ví proč za to nesnáší), to je trochu moc. Možní více flashbacků a konfrontace reality a jeho výkladu světa by pomohla k vícero než jen dvěma hvězdičkám. ()

Aelita 

všechny recenze uživatele

Za každým rozhodnutím a činem vždy stojí konkrétní člověk, jimž hýbe nějaký konkrétní vnější nebo vnitřní popud, podnět, který si odůvodňuje. Skupinové rozhodnutí je podílovým souhrnem všech konkrétních popudů + vliv samotné skupiny jako samostatného nadorganismu. Totéž sděluje i film Konference ve Wannsee (2001). Hannah Arendtová použila pro podobná konání jedinců výstižný pojem "banalita zla", ačkoliv do něj vložila poněkud zavádějící význam. Banalita zla ve skutečnosti spočívá v tom, že v posledním důsledku lze vždy najít jeden hlavní konkrétní popud či podnět, který dovedl člověka k přijetí rozhodnutí, a tento popud je nanejvýše banální – strach, přání zavděčit se nebo si šplhnout, to jest touha po uznání, závist, pomsta, majetnictví, hloupost atp. V rozhodnutí ve prospěch banálního zla je vždy zastřen nebo rovnou popřen hlas svědomí. Podobná "banalita" důvodů platí i v případě dobra s tím rozdílem, že hlas svědomí a soucit mají možnost promluvit. ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Eichmann byla vcelku zajímavá figura, která toho měla na svědomí fůru. Přitom zločiny páchal podepisováním papírů, vytvářením seznamů a razítkováním... Takový státní zločinec moderní doby. Jeho život za války je zajímavý. Jeho útěk a život v anonymitě je zajímavý. Jeho únos je velice zajímavý. Tenhle film ovšem zajímavý není. Chybí mu v podstatě cokoli, co by ho takovým mohlo udělat. Střídají se tu v podstatě tři situace. Nezajímavý izraelský policajt a ničím nepřínosná linie s tím, jak si doma stěžuje. Lacině natočené vzpomínky na válku. A pak rozhovory s Eichmannem, kde mu policajt vždycky ukáže lejstro a Eichmann ho popře. Tak nějak nevím, proč vlastně tohle někdo točil... Zrovna o tomhle tématu a dokonce i tomhle člověku se toho už natočilo docela dost... a skoro všechny ty filmy jsou lepší a přínosnější. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (7)

  • Ve filmu několikrát zazní jméno Hauptsturmführera Dietera Wislicenyho, na přiložené fotografii je ale znázorněn jeho bratr Obersturmbannführer Günther-Eberhardt Wisliceny, který neměl s vyhlazováním židů ani norimberskou výpovědí, která se je taktéž zmíněna, nic společného. (vangobseck)
  • Natáčen probíhalo v Maďarsku, Maltě a Anglii. (Ded@M@tes)
  • Scéna zasazená do počátku dubna roku 1945, v níž se Eichmann (Thomas Kretschmann) zmiňuje zástupci Červeného kříže o transportu židů do Osvětimi, nedává v kontextu reálných událostí smysl. Osvětim byla osvobozena v lednu 1945. (vangobseck)

Reklama

Reklama