Skins

Konečně někomu došlo, že seriálům o šťastné mládeži z vyšších vrstev už odzvonilo. Britové přišli se Skins, seriálem o mládeži ze střední třídy, která má k té šťastné daleko. Je to mnohdy depresivní, působí to místy reálně, místy surreálně, postavy se točí v začarovaném kruhu nejen partnerských vztahů, na jeden díl minimálně deset hlášek. První dvě řady jsem zhlédnul na jeden zátah za dva dny...to ani jinak nešlo, protože Skins se mi dostaly hned prvním dílem nemálo pod kůži a je naprosto neuvěřitelné, jakým vývojem postavy za 19 dílů prošly. Tím chci naznačit, že co se týče toho hlavního jádra, byly to opravdové bytosti, u kterých se tvůrci vyvarovali přílišnému schematizování. Vývoj dějový typický pro seriál, některé díly jsou přímo skvělé, některé mírně nudné. Co mi ale nepřišlo vůbec patřičné, jakým stylem byl vážný tón v některých momentech odlehčen (nic proti odlehčení jako takovému). Ten kontrast dramatu a někdy až absurdní grotesky působil moc necitelně. Proto to tentokrát neženu do plného počtu, ale těsně pod. I když bych právě kvůli Tonymu, Chelle a Maxxiemu strašně rád... (24.05.2010)

Melancholie. Ztísněnost. Neblahý pocit. Tyto emoce mě ovládly téměř při každém dílu tohoto skvostného britského seriálu. Zapomeňte na Beverly Hills, O.C. nebo Melrose place. Skins je jedinečný díky tomu, že se divákovi nepodbízí přehlídkou krásných, bohatých, úspěšných studentů žijících v luxusních vilách a ubíjejících nudu intrikařením nebo promiskuitním chováním. Všechny postavy jsou uvěřitelné a potýkají se s problémy, jež jsou běžnému divákovi blízké. Řeší se tu samozřejmě milostné vztahy, ale rovněž vyrovnání se s vlastní sexualitou, láska, zklamání, bezútěšné rodinné zázemí, problémy ve škole, hledání sebe samotného. Velké plus představuje naprosto ojedinělý přístup producentů, každá generace postav má prostor pouze na dvě série, následuje kompletní výměna osazenstva, což je v dnešní době, kdy producenti hodně kladou důraz na oblíbenost postav u diváků, zcela jedinečné. Spousta lidí hodnotí pozitivně pouze první generaci, tudíž první dvě série, já jsem opačného názoru. Mně se líbily všechny tři generace, každá z nich měla něco do sebe, byť parta kolem Tonyho, Sida nebo Michelle byla asi opravdu nezapomenutelná. Mě osobně nejvíc asi zaujaly postavy z druhé generace, konkrétně Cook a Effie. Cook je postava, kterou musí divák buď milovat nebo nenávidět, případně obojí, ale rozhodně mu nezůstane lhostejná. Effie má v sobě spoustu půvabu, šarmu, ale současně bolesti a smutku. V třetí generaci jsem si oblíbil Ala, jelikož ten do tohoto spíše smutného seriálu vnesl i špetku humoru. Není mi jasné, co tvůrci seriálu zamýšlejí dále, neboť sedmá série byla pojata zcela odlišně návratem Effie, Cooka a Cassie a líčí jejich další osudy již ve světě dospělých. Pokud tím tvůrci chtěli seriál uzavřít, chápu, proč zvolili zrovna Effie a Cooka, nerozumím volbě Cassie. Osobně bych si přál, aby měl seriál ještě dvě další série a vrátily se další postavy, i ze třetí generace. (17.03.2014)

V prve rade jde o serial. O britsky serial (nutno zduraznit). V te druhe rade jde o takrka dokonalou sondu do zivota starsich teenageru (cca. 17let) z maleho predmesti, kde se na prvni pohled nic nedeje, ale na ten druhy je to sakra rychla jizda plna zvratu, zmen, zivotnich vzestupu i strmych padu. Kazdy dil je venovan jednomu clenu party vzdy podrobneji (8), nicmene se s tim kazdym prolinaji situace i osudy ostatnich. Kazdy resi jine, sve problemy (kazdy pochazi z "jine vrstvy", je tu zastoupen jak hulic, "don juan", homosexual, otloukanek, muslim, tak cernoska, anorekticka ci zamilovana stabajzna) a je neuveritelne, v kolika situacich se sami vidite a chapete... Neni to komedialni serial, mist k zasmani je pomalu (ale zase pak stoji za to), je to spise psychologicke drama... Druha serie je dokonce jeste lepsi nez ta prvni. A to nejlepsi nakonec: naprosto, ale naprosto dokonaly vyber hudby. (03.11.2008)

Velmi barvitý seriál o teenagerech, který zvládá zdařile kombinovat lehkou nadsázku ve formě neutuchající oblibě v drogách, pařbách a sexu s věrohodným vykreslením trápeníček skrývajících se v duších náctiletých. Postavy jsou pěkně různorodé, obsazují typické archetypy á la machři a šprti a najde se v nich i zajimavý exemplář lidství. Nutno podotknout, že herecký ansámbl se každé dvě série kompletně obmění a s ním trochu i přístup k celému vyprávění. K prvním dvojsérii nemám výhrad, druhá je neméně zajímavá, ovšem místy malinko přepálená, třetí je o poznání více emo, což je dle očekávání ke škodě věci, ovšem Dawsonův svět to svou kvalitou stále přebíjí. :) Zajímavou pointou k zamyšlení je fakt, že problémy výrostků vždy pramení z nesrovnalostí v rodině, popř. z neschopnosti rodičů... 7/10 (21.12.2014)

1. série: 'Every fucking year.' Teda takovou pecku jsem fakt nečekala. Nevím co mám chválit dřív, tak začnu originalitou. Každý díl je prezentován z pohledu jiné z mnoha hlavních postav a tak člověk všechny postupně dobře pozná a taky si ke každému vytvoří až překvapivě pevné pouto. Právě postavy jsou asi nejlepším aspektem celého seriálu. Všechny jsou špičkově propracované a zatraceně realistické. Ať už se dostanou do jakékoli situace, ať už řeší jakýkoli problém, vždycky se chovají uvěřitelně a lidsky, takže je jednoduché se s nimi sžít a člověk nakonec lituje i těch, kteří mu ze začátku nebyli sympatičtí. Co se děje týče, jednotlivé epizody a příběhy jsou buď vyloženě oddechově komediální (Tony, Maxxie & Anwar), celkem depresivní (Cassie - obzvlášť pokud jste stejně jako já takovou Cassie v životě doopravdy znali, Effy), oboje zároveň (Chris), nebo tak nějak vyváženě mezi (Jal, Sid, Michelle). Ještě musím zmínit skvělé obsazení (nejen hlavních hrdinů) a soundtrack. 2. série už je na tom o poznání hůř. Komedie vymizela, místo ní je tu ještě víc drama a místy to až zavání telenovelou. Taky chování některých postav se úplně změnilo, celkově vymizelo předchozí kouzlo a začala jsem neuvěřitelným způsobem nenávidět Cassie. Ale fuck it. Do dalších sérií už každopádně se pouštět nebudu. (05.06.2015)