Reklama

Reklama

Epizody(24)

Yuuichi Aizawa se po sedmi letech vrací do města, kde v dětství trávil zimní prázdniny. Nastupuje zde do druhého ročníku střední školy a stejně jako tenkrát bude bydlet u své tety, která má dceru v Yuuichiho věku. Ta se jmenuje Nayuki a kromě ní a Yuuichiho hraje v Kanonu hlavní roli ještě čtveřice slečen. Tři z nich Yuuichi poznal již onehdá před sedmi lety, jenže události z té doby si téměř nepamatuje, takže má 24 epizod seriálu na to, aby se rozpomenul, anžto minulost je často klíčem k aktuálním potížím. Kanon je druhou seriálovou adaptací stejnojmenné počítačové hry. (yenn)

(více)

Recenze (43)

mandelbrot 

všechny recenze uživatele

Příběh se zpočátku tváří jako nenáročná středoškolská romantická komedie, časem se však vyvine v slušné drama s lehkou příměsí nadpřirozených elementů. Je na něm však znát, že autoři museli do jednoho příběhu vměstnat pět možných dějových linií ze hry, na druhou stranu o moc lépe to asi zpracovat nešlo. Po animační stránce se jedná o to nejlepší, co může současná televizní produkce nabídnout. ()

skretik 

všechny recenze uživatele

Prekvapivo dobré... Prvých pár dielov som pozerala a nič sa nedialo... samé ugú, au... a podobné veci a pripadala som si ako v riadnej blbosti... Niekde vo 8. či 9. dieli nastal zvrat (nie prudký, taký v podstate nenápadný) a celý seriál dostal šmrnc, hĺbku a normálne ma dojímal. A vydržalo mu to až do konca... Perfektné... ()

Reklama

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Uguuu! Unyuuu! Auuu! Po zhlédnutí původní verze Kanonu jsem se bál, že remake si nedokážu užít, naštěstí neoprávněně. Je sice pravda, že pokud jde o příběh, tak se obě verze dost pravděpodobně velmi přesně drží původní bishoujo hry a tak se mi v tomto ohledu mnoho nového nedostalo (i když 13 a 24 dílů je přece jen rozdíl - a 24 se zdá být lepší volnou, neboť 13 dílný starší seriál se určitému krácení nevyhnul). Ze hry vychází i design postav, který yenn zmiňuje, když hovoří o příliš velkých očích - těžko to tedy vyčítat týmu z Kyoto Animation. Jenom vzhled hlavního hrdiny je, mám pocit, odlišný více (není divu, hra je first person - takže Yuuichi není vidět...leda by tam bylo zrcadlo). Už je to nějaký čas, co jsem starý Kanon viděl, takže vzpomínky nejsou dokonalé, ale hlavní hrdina se mi v remaku jeví mužnější, sebevědomější a tak nějak méně ve vleku událostí. Z yennova komentáře (který určitě stojí za přečtení, a to tak, až mám pocit, že mi nezbylo nic zásadního ke sdělení) by člověk, který rád čte divoce mezi řádky, mohl dospět k závěru:"Eroge znamená, že v Kanonu je nějaká erotika." Jak mě upozornil yenn v diskuzi, ve hře tomu tak skutečně je, ale v seriálech ne. V obou je však dost na to, hlavně originální příběh a sympatické postavy, abych jim dal *****. Kdybych měl doporučit jen jeden z nich, byl by to přeci jen tento remake. Je toho odvyprávěno více, mám pocit, že to byla větší legrace, když přišlo na humor a je technicky dokonalejší. Komu se Kanon hodně líbil, může ještě zkusit seriál AIR. Je podobného ducha a IMHO také velice příjemný (i když Kanon mi připadá o něco lepší). ()

Jeoffrey 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem se tomuhle dílku vyhýbal, protože jsem věděl, že se na to musím dobře psychicky připravit. Ještě dnes mám v živé paměti, jak mě dostal Clannad + after story a prostě jsem věděl, že tohle bude podobné. No a bylo to přesně tak, jak jsem čekal, ale stejně mě to zastihlo nepřipraveného. Kanon mi představil jedny z nejúžasnějších a nejroztomilejších anime charakterů jaké jsem kdy viděl (Makoto, Ayu, Shiori...), nechal mě se do nich bezhlavě zamilovat, dokonce jim ještě přidal roztomilé citoslovce, aby byli ještě roztomilejší a to jen proto, aby mi pak ukázal, že život není peříčko a jak moc dokáže bolet a tak jsem si zase jednou pobrečel jak želva a nechával se unášet na vlnách tohohle dílka, které bylo něco neskutečného, emotivního, roztomilého, vtipného a neuvěřitelně smutného. Naštěstí přišel konec a stalo se přesně to co jsem si podvědomě přál a tak to nakonec bylo prostě dokonalé. Tohle anime je prostě samo o sobě pro mě takový malý zázrak... 10/10 ()

Emo-haunter 

všechny recenze uživatele

Tak konečně shlédnuto, byť jsem to tedy dost protahoval. Celých 24 dílů čekáte kdoví co, první půlku se seznamujete s charaktery a získáváte si k nim určitý vztah, byť také ne, když jsou všichni tak pozitivní. Pak ale už nějak očekáváte, že se začne něco dít a odkrývat se velké tajemství, které ale nakonec tak nějak vyšumí do prázdna. Ve finále se tak jedná o velmi komorní skromné anime, ve kterém nespatřuji výjimečnost. Musím ale určitě vystihnout moc pěknou animaci, prostředí, i práce se střihem. Celkový nápad ovšem nevyužil potenciál, který má, což je za mě určitě škoda. Je mi jasné, že se tento seriál dá interpretovat z více úhlů pohledu a není jednoznačný, avšak z mého pohledu jsem byl tak trošku závěrečným rozzuzlením zklamaný. Možná je chyba ve mě, a některé důležité momenty mi unikly, souhlasím určitě s tím, že těch symbolů je tam hodně, a že při potenciálním druhém shlédnutím bych našel další zajímavé skutečnosti, avšak očekával jsem zkrátka více. Neříkám, že tomu v budoucnu nedám třeba šanci, protože bych doopravdy chtěl vědět, co tím tvůrci doopravdy mysleli a s tím reálným vysvětlením potlačením negativních vzpomínek kvůli úrazu kamarádky se nemohu ztotožnit a nesouhlasím s tím. Těch prvků magického realismu, místy až lehkého surrealismu a prolínání reality, vzpomínek, věcí které se nestaly, inu, zamotaný je Kanon rozhodně poměrně dost! Zatím ale větší hodnocení udělit nemohu. Ano, mluvil jsem o komornosti, a pak tu mluvím o nejednoznačnosti, rozdíl je ale v tom, co se nám snaží říct režie tím komorním zakončením, které pak komorně dělá celý film, a tím, co se se většinu dílů snaží seriál být - tajemný, nejednoznačný - v tom já osobně vidím to zklamání :) ! 65% ()

Galerie (115)

Zajímavosti (3)

  • Název seriálu je odvozen ze skladby "Pachelbelův kánon", který lze zaslechnout v průběhu 14. kapitoly "Hibiware ta kyousoukyoku". (Honza135)
  • Jednotlivé epizody jsou z části pojmenovány podle hudebních pojmů - např. "Intermezzo světla a stínu", "Zapomenutá partitura", "Tajemné divertimento", či "Rekviem na vrcholku kopce". (Honza135)

Reklama

Reklama