Nebezpečně výbušná trhavina

Nebezpečně výbušná trhavina šťourá pod kurníkem filmové kritiky, elitářství i soudobé poptávky po poklescích všeho druhu. Sice všechna prásknutí satirického biče vyznívají jaksi měkce a zanechají ledva povrchové šrámy, ale to hlavní dánská komedie dokáže: inteligentně bavit, s nadhledem zesměšňovat a přitom se nebrat vážně. Což začíná být jev pohříchu vzácný. (24.07.2010)

Když něco napíše Anders Thomas Jensen, tak je to prostě pecka. V současném dánském filmu se točí úzká skupinka lidí (včetně dvou hlavních protagonistů "Bomby"), kteří ale stále přichází s něčím novým a to je paráda. Všichni sice víme, že lidé od filmu jsou egomaniaci a realitní agenti, že jsou pošuci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, ale v Sprængfarlig bombe se tomu můžeme znovu a znovu smát. "Fucking fuck. Našli nás." "Fuck. Musíme uniknout francouzským oknem na jižně orientovanou verandu." (05.03.2010)

Hotovo. Jsem rozstřelený ještě teď. Prvních zhruba 20-25min než přijde natáčení posledního dílu trilogie,jsem nechápal. Je to neotřelé,originální, Kaas a Thomsen totálně boží. Vedle takové komedie se americké a podobné zhovadilosti nemůžou ani postavit, nepamatuju si,kdy naposledy jsem se tak bavil. Zvedlo mi to náladu,jak už dlouho nic. Ke konci už jsem měl strach,že trošku přeladí na vážnější notu,ale návštěva v ZOO to zase zabila! 5 jak z praku!!!:) (09.01.2012)

Není to sice tak dobré jako Adamova jablka, která se pro mne stala normou na posuzování čených komedií, ale i tak je to jedna z nejlepších dánských komedií, které jsem viděla. Takový dánský Trhák pana Bowfingera. Nejsem si jista, zda se dá označit za parodii Larse von Triera, spíš si dělá srandu z intelektuálských filmů obecně. (11.07.2013)

Jako satira funguje film i přes svou neadresnost velice dobře, protože není problém si dosadit konkrétní osoby, jejich mediální image a filmařská hnutí či poetiku. Problém nastává, když se začne řešit, co nám chce snímek říct, jestli si jenom nezávazně utahuje a míří na egoistické tvůrce uměleckých filmů nesnesitelných pro měšťáckého diváka, nebo se strefuje do obou táborů a záměrně nám představuje nesympatické postavy, s nimiž se nelze ztotožnit a kterým nejde fandit, a okázale v montážních sekvencích vynechává informace, kvůli kterým se závěrečná třetina uzpůsobuje žánrovým konvencím, ale nedrží pohromadě a fikčnímu světu chybí vnitřní logika. Přijde mi, že vlk se nažere a koza zůstane celá; jinak napsáno: neustále vyvádět z konceptu a přitom bořit žánrové konvence a vybízet k aktivnímu diváctví zvládá lépe ten, jenž byl nejspíš největší inspirací pro Nikolaje Liea Kaase. (05.03.2010)