Mapa zámořských objevů

Mistrně zvládnutá inscenace od prvního do posledního tvůrce. Generační skok od obdivu k nenávisti, hledání životního smyslu, boj se sebou samým, ale i skvělá sonda do školství sedmdesátých let. Je toho zde dost, něčeho až příliš, např. filozofování tápajícího profesora dějepisu, ovšem vše je vyváženo ukázkovým zpracováním s minimem prostředků a výtečnou hudbou. Rudlu, jako profesora matematiky a ředitele, bych u tabule asi neustál. (25.08.2014)

Proč musí být nositelem ušlechtilých ideí takový trouba? 1) Jiří Hubač psát scénáře uměl, ale občas, právě jako v tomto příběhu, vysochal spíš sochy do muzea, než skutečné živoucí postavy._____ 2) Několik poznámek k metodice výuky._____ Pokud vím, tak natolik podrobně, jak se ukazuje ve filmu, se dějiny dálkových objevů neprobíraly (a tudíž ani nezkoušely) ani na gymnásiích, natož potom na strojnické průmyslovce._____ Zkoušení je typickou ukázkou, jak by nemělo vypadat: samá jména a data._____ Učiteli ředitel vytýká, že má průměr 1,5 z dějepisu. Inu, zažil jsem v devadesátých létech "kolegyni", která měla ze Základů společenských věd průměr známek 1,00 a s nikým to nic nedělalo._____ 3) Dějepisář je možná humanista, ale především značný slaboch._____ 4) Chování ředitele, tehdy snad běžné, by dnes bylo spíš opačné a vyloučení by se bránil - nejsou studenti._____ 5) Jinak film poukazuje na kult prostřednosti. Cokoli, co se vymyká, ať už v dobrém či špatném, má problémy._____ 6) Zpěv country písniček spíš svědčí o pocitu osamění "výtržníků", než o čemkoli jiném. Dále popíjejí víno (aniž by to ovšem na jejich chování bylo patrné), kouří cigarety (ameriky, jak pohoršlivé) a celkově jsou přidrzlí. Na tehdejší poměry to stačilo, dnes by si toho nikdo ani nevšiml._____ 7) Chvílemi problesknou dílem okamžiky hodné vpravdě Járy da Cimrmana._____Během referátu studentky, kterou samozřejmě nikdo neposlouchá, si týpek v zadní lavici čte, považte, Rudé právo._____Závěrečná reakce studentů ve stylu filmu Vyšší princip je sice dojemná, ale velmi, vskutku velmi nereálná._____ 8) V souladu s dobovou praxí hráli středoškolské studenty herci o několik let starší - většinou sice budoucí herecké hvězdy, ale přesto se na střední školu hodili jako já dnes na přehlídkové molo. Je tu 23letý Ondřej Pavelka v pěkně uplých džínách (mladý Horejsek), 17letý Jiří Sequens (Čumpelík), 17letý Jan Čenský (Janoušek), 22letý Martin Stropnický (Bárta), Miroslav Krejsa (Tůma), 20letý Bohumil Klepl (Martínek), nevýrazný (jako tehdy ve většině rolí) 20letý Vladimír Dlouhý (syn dějepisáře Honza Barchánek) nebo například 19letý David Prachař._____ 9) Ovšem přítomné herecké hvězdy se za svůj výkon stydět rozhodně nemusí: lidský 58letý Vlastimil Brodský (dějepisář Barchánek), skvělý 58letý Rudolf Hrušínský (ředitel), 58letý Jiří Sovák (školník). (01.10.2020)

Pan profesor v podání vynikajícího a lidského Vlastimila Brodského byl skutečně moc měkký. Vedly ho k to mu okolnosti, o kterých se během sledování příběhu dozvíme, ale i bez toho si nedokážu představit, že by někdy byl k žákům a studentům přísný. Pan profesor chvilkami působil jako z jiného světa. Bylo to přístupem a ideemi, kterými se řídil. Proto s ním mohli studenti snadno manipulovat. Taky jsem měla pár takových učitelů. Bylo mi jich v podstatě líto. (13.02.2012)

Mapa zámořských objevů je ve své podstatě velmi podobná Lítosti, k níž stejně tak napsal scénář Jiří Hubač. I tady jde opět o skřípající komunikaci mezi otcem a synem. Otec, středoškolský kantor, který nechce být diktátorem, je jak mezi dvěma mlýnskými kameny, protože dík svému laskavému a tolerantnímu přístupu ke zvlčilým studentům nemá zbla respektu a neocení to ani jeho syn, naopak je mu za vysmívaného otce trapně a přitom by tak rád zapadl mezi třídní "elitu". Půvab všech postav je v tom, že jsou z masa a kostí a schopné vzbudit když ne souhlas tak pochopení. Scénář disponuje výroky, při nichž se derou slzy do očí, zvláště pak jsou-li pronášeny Vlastimilem Brodským, jehož člověčí herectví unáší i bere dech. (07.03.2007)

"Učte se nenávidět zlo a lhostejnost. Ale zlé a lhostejné lidi se snažte pochopit a pomáhejte jim…" Profesor Barchánek, kterého zcela jedinečně ztvárnil (se svýma typickýma smutnýma očima) Vlastimil Brodský, možná působí jako slaboch, který kolem sebe trousí životní moudrost ("člověk se často mýlí, ale pokud v sobě najde sílu přiznat chybu, vždycky vstane a znovu vykročí"), aniž by si uvědomoval, že jeho počínání je marné, jako je marné "házet perly sviním". Přesto dostane nakonec šanci nejen ukázat v praxi svou životní filosofii a přesvědčení, že "spravedlnost je také občas dílem velkorysosti," ale především získat zpět úctu svého syna. Barchánkova životní filosofie ve filmu přitom ostře kontrastuje s přístupem ředitele (jako vždy herecky minimalistický a přesto poutavý Rudolf Hrušínský), jenž je přesvědčen, že "člověk se někdy dopustí křivdy tím, že ji nepotrestá" a který uznává jen "znalosti, kázeň a morálku, a nic víc". Dialogy těchto dvou postav, v nichž se dotyční dotýkají otázek učitelského poslání a přístupu ke generaci mladých, tvoří jeden z hlavních pilířů celého snímku. Ten druhý, který byl pro mě (v současnosti coby otce puberťáka) asi ještě silnější, představují dialogy Barchánka se svou ženou o smyslu rodičovství a o tom, jak čas rychle běží. V okamžiku, když se Barchánka jeho žena ptá, "proč pořád jenom něco ztrácíme" a on ji na to odpovídá, že "dětství je nějak čím dál kratší," mi bylo taky trošku teskno. Teskno mi pak bylo, i když jsem koukal na exteriérové záběry filmu (okolí ZŠ Kladská a Bezručových sadů na Vinohradech), které mi připomenulo mé dětství, když jsem se každodenně pochyboval v těchto končinách. Asi skutečně trošku platí, že "nic není tak smutného, jako staré fotografie…" (31.07.2018)