Zelená míle

"Říkají, že jsi svéprávnej. Víš, co to znamená? Povozíš se na blesku." Mám slabost pro zbabělé protekční pochcánky, takže mě strážný Percy Wetmore dost bavil. Hned bych mu nasadil svěrací kazajku a šoupnul ho do izolace. Ostatní strážní byli jen takový kompars, který se tvářil vznešeně, přihlížel zázrakům a chránil myš. Ovšem zázračný steroidový analfabet John Coffey byl úžasný. Chci ho mít doma v krabičce od sirek, až mi bude nejhůř. Ale stejně mě nakonec nejvíc bavily provokace vězně Billa Whartona, který té přípravě na popravy dodával alespoň trochu života. Jinak však musím smutně konstatovat, že i když je Zelená míle skvělý film, tak prostě nezvládám, když mě někdo chce tři hodiny v kuse dojímat. (19.07.2011)

Tu už film presahuje všetko filmové majstrovstvo. Toto je viac než film, toto je niečo, čo ma zasiahlo niekde tam hlboko. Úprimnosť a ľudskosť filmu sa nedá opísať, ďakujem Darabontovi so slzami v očiach. Úplne najkrajší zážitok za celý môj život. Seriem na akademikov, toto je film filmov! Frank nám na podklade Kingovej novely prerozpával úžasný príbeh. Pokiaľ pri niektorých iných filmoch sa mi slzy tlačia do očí zväčša v zámernom dramatickom závere, v tomto som ich mal v očiach nahnané takmer permanentne a s otvorenými ústami som hltal každú minútu tohto srdečného zázraku. A ešte aj pri písaní tohto komentu ich ťažko zakrývam. Keď si spomeniem na myšku, na oči Michaela Clarke Duncana, na "nezhasínajte, ja sa v noci bojím". Nie je čo dodať. Strašne nedocenených 100%. (01.03.2008)

Každé desetiletí nabídne spoustu nadčasových filmů, ale devadesátky byly v tomto ohledu obzvláště plodné. A několikrát u toho byl Tom Hanks. Zelená míle je pro mě přímo trefa do černého, protože filmy z vězeňského prostředí mě prostě baví. Film je vlastně celý o vztahu mezi Johnem Coffeyim, kterého naprosto bravurně ztvárnil zesnulý Michael Clarke Duncan a Tomem Hanksem. Snímek je sice až děsivě dlouhý, ale je v něm plno silných momentů a i když se občas zasekne v kupě, na oko, nepotřebných dialogů, za čas se zase rozjede a už nepustí. Souhlasím s většinou...100% (20.07.2013)

Další mistrovské dílo. Změnil mi pohled na trest smrti. Vždycky jsem se držela hesla: "Oko za Oko.." ale díky tomuhle filmu jsem benevolentní. Tento film mě tak uchvátil, že teď ani nemám slov. Příběh o velkém černochovi, který má božskou moc a je odsouzen k smrtni za něco co neuděl. Příběh který nenechá chladným i člověka se psím čumákem. V kombinaci s bachařem Hanksem, opravdu nezapomenutelný. (31.03.2009)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)