Kanibalové

No az zas tolik hnusnejch scen tu nebylo, ty co tu byli staly za to, to jo, ale zbytek je spis jako dokument s prirodou. Tezko hodnotit takovej film, na jednu stranu fakt humusarna, ale zas na druhou stranu nic podobnyho jsem jinde nevidel. Co se tyce triku, tak i kdyz je jasne, ze to je jen jako, vypadaj dostatecne realne, hnusne a diky rozklepane kamere to ani neni nijak zvlast poznat, ze jde o triky. Vubec mi k tomu nesedla hudba, kuchaj lidi a do toho skoro az romanticka hudba a navic stale ta stejna melodie po celou dobu filmu, obcas se to hodilo, ale obcas byla totalne mimo. Herci sice nic nehrajou, ale zas na druhou stranu vypadaj jak lidi od dokumentarnich filmu a kanibalove vypadaj jako skutecni kanibalove. Pokud to nebudu hodnotit jako normalni film, ale spis jako zajimavy experiment, misty hodne amatersky, misty hodne brutalni a misty "dokumentarni", bude to na 4*. (07.11.2005)

Obrazově - narativní experiment, který je snadné zavrhnout pro jistou samoúčelnost ve vypovězení až nehorázně triviální myšlenky, ale předně je třeba si uvědomit, že Cannibal Holocaust není filmem, který kdy měl nebo bude mít v úmyslu zpovídat se široké divácké obci a deklamovat své poselství na úkor své, pro onu širokou obec většinou barbarské a nic neříkající obrazové formy. Ne - Cannibal Holocaust je minimalistické a až na dřeň osobité filmové dílo, sebevědomý zprostředkovatel "skutečného příběhu" natolik skutečným způsobem, že dalece přesahuje rozměr všeobecně přijímaného charakteru filmové výpravy a stává se nejen kontroverzním a po zásluze slavným dílem, ale i unikátní sondou do zvrácené filmařské duše, v níž bude mít jista fanouškovská squadra včetně mě vždy co nového a znepokojujícího nacházet.... Přesto hodnotím záporně, jelikož nastavená míra brutality sice přesně zapadá do celého schématu a hanět její samoúčelnost je v tomto ohledu naprosto absurdní, ale absolutní nezájem a nulovou emocionální odezvu směrem k postavám nebo navazujícímu dění, které jsem v celém průběhu nepřetržitě (ne)pociťoval, je v případě tohoto snímku pro jeho tvůrce stejná prohra, jako u filmů Davida Lynche to, že je plně pochopíme :)) (01.01.2013)

Film se mi dost líbil, to musím říct hned na začátku. Ne, že bych se někdy nějak vyžíval v násilí nebo ho vyhledával, ale nezatratím něco jen proto, že se tam ukáže pár galonů krve nebo metrů střev. Pravda, násilí tu zobrazují dost naturálně a dokonce opravdu zabijí i několik zvířat přímo před kamerou. Ale já se ptám, komu to vadí? A proč vůbec? Co je horší, sportovní střelec, kterej zabíjí zvířata jen kvůli trofejím nebo filmař, kterej je zabije kvůli filmu a mrtvolky jsou následně všechny snězeny? Co tedy říkáte na všechny ty možné různé kosmetické přípravky, viagry, parfémy a jiný zbytečný sračičky zkoušený na zvířatech (ajo, tamto nejsou želvy ale jen vobyčejný psi a kočky a králíci a je to pro dobrou věc). Co byste řekli, kdyby před kamerou chytili rybu, zabili a vykuchali? Nebo lapli králíka, dali mu jednu za ucho a pak zařízli? Nebo zakroutili slepici krkem? Hnus, jak tady mnoho ostatních uživatelů píše, jsem pravda vůbec necítil. Tedy takto, necítil jsem ho při zabíjení zvířat. Proč? Jsem masožravec a i já pár zvířat na jídlo zabil. Hnus jsem cítil spíš ve spojení s lidma a jejich činama. A občas nedůvěru, protože některé násilnosti na lidech páchané vypadaly opravdu jako skutečné, přestože nemůžu říct, že by si je ti čtyři zmetci nezasloužili a že bych jim to nepřál. Za skvělej považuju nápad, že v první části filmu profesor Monroe hledá celou skupinku dokumentaristů a vidí důsledky jejich chování a až potom, co bylo příčinou. Taky je zajímavý srovnání "civilizovaných" a divochů. Občas jsem netušil, kdo je kterej. Film to určitě není pro děti, ale za nedůležitej ho nepovažuju. Poselství přeci jen nějaký nese, a to abychom se na sebe mohli podívat do zrcadla bez uzardění, abychom se chovali jako zvířata a ne jako lidé. Protože zvířata nikdy nejednají ve vzteku, nenávisti, hlouposti, malichernosti, sobectví nebo z nudy. Zvířata nezabíjejí pro radost, neukájejí se sledováním násilí a reality v televizi, neznají nic z toho špatného, co znamená být člověkem. a přiznejme si, existence člověka přináší vesmíru spíš to špatné. (27.08.2006)

Pro mně osobně další neohodnotitelný snímek. Zajímavý a silný leitmotiv, který je však zbytečně deklasován autorovou snahou o maxi-úchylné a extrémní záběry. Zajímavým aspektem filmu zůstává hudba. Pouštět do děsivých scén tak svěží muziku - to se jen tak neslyší. Prvotní pocit, jestli tvůrce neměl zrovna nic jiného na skladě, vystřídá zjištění, že to přece jen funguje; dobře funguje. Filmu taky sluší dokumentární ráz, jenž do určité míry činí některé scény více legitimními. Je však otázkou nakolik a které z nich. Autorova snaha ukázat zvěrstva, které jsou schopné naplnit obě dvě kultury (ta tzv. civilizovaná x primitivní), vyznívá jaksi na prázdno; ba dokonce končí až u exhibicionistické prezentace nechutností. Je pak otázkou, zda-li Deodatovým záměrem bylo diváka upozornit/vést k zamyšlení nebo prachobyčejně šokovat. Shrnuto a podtrženo: Velmi zajímavé zamyšlení nad tím, která kultura je vlastně více šílená a zběsilá. Bohužel "vítězně" z toho vycházejí kultury obě dvě... a ani Ruggero Deodato nezůstává pozadu. (02.12.2004)

I wonder who the real cannibals are... Spojení cinema verité a snímku à thèse. Srdce temnoty převedené do (post)modernity, film, který se při svých omezených možnostech neustále pokouší reflektovat sám sebe (onen dokument je vlastně přenesením principu filmu samotné dovnitř fikčního světa) a nastoluje otázku pudovosti / násilí / civilizačních mechanismů, které nás domněle drží daleko od primitivní podstaty, ale ve skutečnosti jí neustále podléhají (často ve jménu ušlechtilosti). Není to hluboce akademické, spíše jasně tezovité, místy to není natočené zvlášť obratně, ale message i smysl to prostě má - pokud dokážeme abstrahovat od pohoršení, že má někdo tu drzost ve jménu filmu zabít prasátko či želvičku, záhy zjistíme, že přesně o tomhle "spravedlivém rozhořčení" celý film vědomě pojednává. Přesněji o tom, co se za ním skrývá. (04.04.2013)