La casa sperduta nel parco

Deodato tentokrát nepřekvapil a to jest myšleno v tom lepším smyslu. Očekával jsem Násilí, Krev a Znechucení a toho se mi v určité míře dostalo. David Hess představující slizkého zvrácence nezklamal a jeho obličej zajistil filmu asi nejvíce bodů, jelikož ten člověk působí, jako docela seriozní úchyl a pivo bych si snim asi nedal. Ostatní postavy jsou víceméně taktéž docela sympatickou sestavou. I přes řečená pozitiva La Casa sperduta nel parco mnoho hluchých míst a scén, které by jistě bylo možné přiostřit a vyzdvihnout tak film z průměru žánru. Je sice pravda, že podobný snímek má dějovou linii jen jako vatu mezi brutalitami, ale i tak nedokázal uržet mou pozornost tak, jak bych si představoval. Hudebně opět velmi zajímavý a v kontextu dosti úchylně působíci Riz Ortolani, soudtrack bych si však bez filmu neposlechl, narozdíl od vynikajících Kanibalů. Pokud bych měl ještě na popud ostatních zdejších komentářů porovnat s debutem Wese Cravena, daří se mi to jen ve velmi omezené míře, ale Last House on the Left by asi získal mírně navrch. Hodnocení je velmi na hranici a dost možná se ještě rozleží, prozatím však zůstane to vyšší. (18.01.2010)

Explicitní maraton silně ovlivněn Cravenovo debutem. David Hess si zopáknul roly nechutného násilníka. Deodato ví jak vyvolat v divákovy pocit bezmoce , nevolnosti i bez krve a vnitřností. Moc se mi líbyla kamera. Syrová a svým způsobem chladná. Také titulní song je velmi zajímavý a jen podporuje tu zvláštní atmosféru. No a nejlepší ze všeho je jako vždy Giovanni Lombardo Radice. Toho chlapa žeru kdekoliv ho vidím. Deodato opět nezklamal.... (09.12.2008)

Ach bože, zlatý Alfred Hitchcock. Ako thriller je to absolútne nemožné, nudné, so zlými hercami, nenápaditým a kŕčovitým scenárom a s nulovým vizuálnym štýlom (ach bože, zlatý Dario Argento). Ale to sa od talianskeho brak-makera Ruggera Deodata dalo čakať. Čo ma však prekvapilo, film je skutočne iba thrillerom a je v ňom minimum krvy a žiadne znásilnenie. Miesto nepríjemného pocitu, ktorý mi navodil Deodatov Cannibal Holocaust, som sa pri ňom akurát nehorázne nudil. Britva úchyláka síce preskúma všetky krivky kompletného dámskeho osadenstva, ale nikdy k ničomu nedôjde. A tá "prekvapivá" záverečná pointa... ach bože! (05.04.2003)

Večírek s nabroušenou břitvou. Hess vystřihl svého terorizujícího znásilňovače v Cravenově Last House on the left tak bravurně, že mu taloši ještě dvakrát umožnili zahrát si stejný typ a sice v zajímavém Autostop Rosso (1977) a pak tady. Zápletka je jednoduchá, automechanik Hess se vetře na večírek lepší společnosti, díky břitvě ho ovládne a pak na střídačku mlátí chlapy a sexuálně obtěžuje ženské. Děje je tu pomálu, napětí tím pádem taky a ta trocha sadismu, jalového erotického polechtání a překvapivá pointa neutáhnou 90 minut. (16.07.2024)

Kdo má rád exploitation "rape and revenge" klasiku "Last House On The Left", oblíbí si jistě i tento efektní, ale v našich končinách stále málo známý sadistický exploiter nebo také shocksploitation od taliánského režiséra Deodata. Film se svému staršímu bratříčkovi sice nevyrovná, ale hraje tu opět David Hess, a to je vždy záruka kvality a výtečné podívané, ten se pro psychopaty nejrůznějšího ražení přímo narodil, jen si vzpomeňme třeba na Adama z brilantního poliziesca "Autostop rosso sangue". Film měl dobré vedení, neohrožený styl, silnou vizuální stránku, přesvědčivé výkony (nebyl tu jen Hess, zaujala mě smyslná Lorraine De Selle, opět nahá v jedné lechtivé scéně, kdy svedla Radiceho) dvou hlavních povahově zcela odlišných násilníků. Alex (Hess) je vyloženě sadista, jeho mladší kolega Ricky (Radice) je nečekaně soucitný, nerozhodný a spíše pod vlivem nejen tím Alexovým. Dá se říct, že Hess Radiceho dokonale zastínil nejen po filmové stránce. Film je patřičně napínavý s překvapivými momenty různého druhu násilí, psychického a fyzického druhu mučení. Neuvěřitelně mě bral Ortolaniho magický zvukový doprovod s lahodnou ústřední melodií "Cindy" a samotný revenge konec už byl jen třešničkou na dortu, zvláště třeba ta zpomalená sekvence pádu do bazénu, ale bylo tu toho víc. Nakonec bych jen dodal, že u scény s tou vytaženou pistolí ze šuplíku by se dalo přece jen zaspekulovat, proč ji už nevytáhli dřív, to nevěděli, že ji tam mají? Nebo se k ní prostě jen nedostali, nebyla vhodná příležitost? Jasně, režisér to tak nechtěl, nehodilo se mu to do krámu. Dále jsme byli svědky nevídaného jevu a sice toho, že sami trýznitelé, ač řádili opravdu pěkně, tak nakonec v odplatě je snad sami překonali jejich hostitelé svou násilnou odplatou! Ale to tak už bývá. Zase přece jenom oni za celý film nikoho nezabili (jejich sexuální a násilné hrátky nebyly ani tak krvavé a zhýralé ve srovnání s kultovním bratříčkem, a to především vůči ženám), přišli se jen pobavit, i když po svém, samozřejmě na náklady zazobaných prominentních fracků. Suma-sumárum fanoušek Deodata čekal přece jen asi trochu víc, zvláště pak po filmech jakými byly "Ultimo mondo cannibale" a "Cannibal Holocaust". Pro všechny ostatní, není to vyloženě špatný film, určitě stojí za pozornost a milovníci násilné exploitace, kteří jsou i značně shovívaví by jej neměli rozhodně minout.. (29.09.2010)