Majestic

To co tady vlastně všichni povětšinou kritizují, jsem si já absolutně užil. Pokud totiž současná světová kinematografie má svého Capru, pak je to určitě právě Frank Darabont. A není to jen díky Majesticu. Vždyť přeci Shawshank i Míle jsou jako vystřižené z Caprova idealistického rukopisu. Samotný Majestic pak funguje jako jednoznačná pocta tomuto tvůrci a já můžu akorát se smutkem prohlásit, že se bojím toho, že dneska už by podobný film nikdo nenatočil. Třeba si ale časem uvědomíme, že každá doba svého Capru potřebuje. 8/10 (05.06.2015)

Neviděl jsem žádný film od Franka Capry a Amerika padesátých let určitě není místo, kde bych chtěl žít. Takže možná jen Majestic ne tak úplně doceňuji. Každopádně, k tomu, co si dovolím hodnotit i já: Herci skvělí, obzvláště Landau, pak Carrey. Režie velmi dobře zvládnutá, Frank Darabont prostě umí. Hudba vhodně dotváří atmosféru a "feeling". Jen ten příběh.... Více jak první polovina se mi docela líbila jako poměrně zajímavá variace na "druhou šanci". Bylo to milé, místy vtipné... zkrátka pohlazení na duši. ________________ následuje spoiler ___________________________ Ale bylo jasné, že jednou se Pete/Luke rozpomene a že bude objeven. A pak pro mě přichází dva kameny úrazu: neuvěřitelně patetická řeč v soudní síni, kdy se Pete hrdinně vzepře obžalobě a soudu, zachová se přesně tak, jak předtím sám kritizoval, a... vyhraje, a pak sentimentální scéna, kdy se vrací zpět do městečka. (01.01.2005)

Reminiscence na americkou romantickou klasiku několik dekád zpět se vší svojí naškrobeností a sentimentem, zabalenou v dobře padnoucím restaurovaném kabátku. Brilantní atmosféra a vypiplané vedení herců na vás dýchne svojí poctivostí a dodá vám pocit, že sledujete nadčasový film s velkým F. Shodné pocity jsem měl například u velmi podobně atmosferického L.A. Confidential. Darabontův kousek je samozřejmě daleko rozvážnější, hrající spíše na klasické emoce a patos, tedy jeho typická sázka na jistotu - a myšleno je to dobře. Nicméně oba kousky působí velmi opojně, leč každý z trochu jiných důvodů. Jim Carrey i Laurie Holden vynikající. Film, ve kterém si najde každý něco a nikoho vyloženě neodradí. (28.04.2015)

Už jsem měl za sebou Shawshank i Zelenou Míli, tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné, aby Frank natočil další filmovou bombu. A odpověď je asi taková. O bombu se nejedná, ale rozhodně si u mě pověst nepokazil. Majestic je nádherný dobový a stylový snímek, který pomalu plyne od začátku až do konce a postupně rozvíjí příběh jednoho scénáristy, který ztratí paměť a nechtěně se dostane do městečka, kde se stane brzo hvězdou, protože si ho tamní lidé pro jeho vzhled spletou s jistým Lukem, který byl prohlášen během války za mrtvého. Bohužel se ve filmu rozvine dějová linie týkající se FBI a komunistické propagandy, která mně pokazila dojem z jinak krásného snímku. Je mi jasné, že to chtěl Frank okořenit nějakou zápletkou a vložit do filmu americký patriotismus, ale já nesnáším komouše a nesnáším nespravedlnost a tady je té nespravedlnosti na mě příliš. Naštěstí to zachraňuje vyšperkovaný konec v soudní síni a vřelé přivítání v městečku, ale přesto to stálo tenhle film jednu moji hvězdičku. Každopádně Frank opět dokázal dvě věci a to výbornou práci s herci a neskutečný cit pro kameru a hudbu. Tam se s ním může málokterý režisér rovnat. Pokud tedy máte asi 2 a půl hodinky čas a máte náladu se podívat do 50. let v USA, tak si pusťte Majestic. 8/10 (21.06.2010)

Moc hezky natočený film, který popisuje reálnou, ale i zároveň smutnou dobu amerických dějin ve které se pod záštitou vyššího dobra perzekuovali lidé, kteří sympatizovali s komunismem. Těch lidí bylo v průběhu let přes třináct milionů a výsledkem toho byl, že v největší baště svobody a demokracie se lidé báli provejit svůj názor, aby za to posléze nebyli sankcionováni. Tato doba strachu a udávání se kterou se tito trapní liberálové nechlubí byla realitou a říkalo se jí „Mccarthismus". Tento hon na čarodějnice postihl doslova celé Spojené státy a mezi nejznámější umělce, kteří byli potrestáni patřili takoví velikáni jako byl Orson Welles, Charlie Chaplin a dokonce i náš Jiří Voskovec, který byl dokonce rok izolovaný na Ellis Islandu. Senátor Joseph McCarthy chtěl doslova domnělé i skutečné sympatizanty donutit k přiznání a následně jim znemožnit svobodně žít. Tak to jsou fakta a základ tohoto filmu, který mnozí lidé nepochopili, protože neznají základní informace o této nešťastné době amerických dějin. A moc se divím místním liberálním pisálkům, kteří mi zaodpadovali můj oblíbený seriál 30 případů majora Zemana, že když jsou takoví znalci světových dějin a mají morální hodnoty postavené na nejvyšším stupni, tak ani nereagovali na tuto samou dobu plnou nespravedlnosti a odsuzování nevinných lidí. Buďto to neznají a nebo jejich míra spravedlnosti je měřena dvojím metrem. Stručně řečeno senátor McCarthy a jemu podobní idioti, chtěli své třídní nepřátelé hladit, hladit a nakonec doslova vyhladit jen kvůli jinému názoru. Tak to je asi vše, co bych napsal k tomuto tématu a co se týče filmu, který se odehrává v této dusivé době a hlavního hrdiny, kterého se týká nařčení a případné odsouzení za tento jeho životní postoj. Sbalí si svoje saky paky a hybaj z Hollywoodu, kde už pro něj není místo. Samozřejmě  má nehodu po které si nic nepamatuje a posléze se objeví v malebném městečku, kde všem přípomíná pohřešovaného válečného hrdinu, kterého měli skoro všichni místní vidláci rádi. Samozřejmě je vše jinak a toto přesladké americké klišé, které vidíme na konci filmu a které je specialitou režiséra Franka Darabonta jsem moc nemusel a takhle se to fakt reálně neodehrávalo. Ale dejme tomu, Jim Carrey excelentní, to samé i další herecké výkony byly vynikající. Nemám, co dodat, jenom asi to, ať se točí víc filmů z této doby, ať lidé vidí, co znamenalo v Americe padesátých let slovo demokracie. A i když to mělo nereálný konec, tak jsem byl velice spokojen a to i přes dlouhou stopáž jsem se nenudil ani minutu a proto dávám 90%. (15.06.2021)