Poslední kanibalové

Jungle Holocaust sa dá hodnotiť prinajmenšom dvoma spôsobmi, pričom v oboch prípadoch sa jeho kvality výrazne menia. Ako samostatné dielo je Deodatova práca zavrhnutiahodný, skomolený odpad - veľa nezmyselných strihov, neschopnosť budovať súdržnú dejovú líniu, veľa nemotivovaných scén, extrémne samoúčelného násilia. Film postráda akúkoľvek estetickú, alebo remeselnú hodnotu, je sexistický a rasistický, ponúka príbeh podobný obsahom magazínov Rugged Men, Mans Conquest, Man´s World... a ich charakteristické črty špičkuje do morbídneho maxima. ___ V rámci žánru je Jungle Holocaust zásadným dielom. Postrádanie estetických, či remeselných kvalít je v rámci Mondo Filmu legitímnou žánrovou konvenciou, rovnako všetka režijná ťarbavosť, skomolenosť, samoúčelnosť, nemotivovanosť atď. __ Deodato v Jungle Holocauste ustanovil podobu Mondo filmu na nasledujúcich pár rokov - nejde o dokumentárny film, ako v prípade Savage Man, Savage Beast, v porovnaní s Deep River Savages od U. Lenziho je Jungle Holocaust po Mondo stránke čírejší, surovejší, odpútaný od romantického pátosu a možnosti porozumieť si s domorodcami. Deodato o tri roky neskôr dotiahol Mondo film do jeho milovanej aj nenávidenej podoby v Cannibal Holocauste, prinášajúcom okrem iného aj mockumentárny found footage štýl, a skeptickú relativizáciu postavenia bieleho muža (nech vyzerá v rámci filmu akokoľvek naivne a plocho) čo ostáva jeho najväčšou devízou. __ Jungle Holocaust je bipolárna snímka, ktorej bipolárnosť sa miesi do zvláštnej jednoliatosti . Čistý brak a zásadná snímka zároveň, moje hodnotenie je mixom týchto dvoch pozícií. Na záver na naskytuje otázka, či je možné Deodata viniť za nastavenie daných žánrových pomerov? Osobne si nemyslím, že by ktokoľvek iný vyvinul Mondo film ako žáner kvalitnejší a uvedomelejší. (01.01.2017)

Tak tedy nic moc, opět jsem se přesvědčil že Kanibalové z 1980 jsou stále nejlepší kanibalistický film, tohle i když to není špatný tak je to zklamávající. Atmosféra džungle a pár gore scén(rozežraná ruka od mravenců), či Deodatovo klišé zabíjení zvířat na kameru. Tohle všechno je sice fajn ale prostě to nemá takové grády. Hlavně druhá půlka šíleně ztrácí dech. Ale kanibalové mi tentokrát přijdou takový opravdu nechutný. Ještě jsem měl problém ve scéně kdy mu začnou kanibálci tahat za piňďoura na ksychtu jsem měl usměv ve stylu "To si dělaj prdel? Co to dělaj. Aha on nemá obřízku". Takže je to slabší ale ne vyloženě špatné. Jednou zkouknout a dát si na čas od tohohle pokoj. (01.03.2011)

Doba, keď boli v Taliansku "in" kanibalské filmy bola síce krátka, ale zato intenzívna. Ani tento film sa nevymyká od ostatných, aj keď patrí do skupiny tých lepších. Napriek tomu je jasne povrchný, s explicitným zámerom priniesť brutalitu a iba šokovať. Také rozrezanie krokodýla je iba pre silnejšie žalúdky, horšie ale je, že sa tak deje ešte za živa. Nechýba ani boj s gumeným krokodýlom, nemilosrdná džungla so svojimi divokými zvieratami (hady, mravce) či príprava ľudského tela na paprike a s babánovými listami - delikatesa. Nelogický je viacmenej iba záver, keď kanibali nechávajú dvojicu belochov utiecť až k lietadlu. Poteší celkom pekná domorodkyňa Me Me Lai, ktorá sa producíruje nahá. (14.02.2021)

Osobne nechápem, prečo sa už tento Detodatov pvotný stret s kanibalmi nestal takým (ne)slávnym kultom, akým sa stal Cannibal Holocaust. Jungle Holocaust (alebo Last Cannibal World), čo sa týka nechutností, si totiž so svojim známejším bratom v ničom nezadá. Sú tu špinaví kanibali pochutnávajúci si na čerstvom ľudskom mäse, sú tu scény násilia (najčastejšie páchané na ženách) vrátane znásilňovania, a samozrejme, je tu skutočné zabíjanie zvierat. Deodato pozvoľna zvyšuje hranicu únosnosti tým, že nám najskôr ukáže hada požierajúceho jašterku a netopiera, neskôr samotné zabitie hada a pelikána údermi sekery do hlavy, až k absolútnemu vyvrcholeniu - odrezaniu hlavy a následnému kompletnému vypitvaniu živého krokodíla, ktorému ešte aj po vykuchaní bije srdce a jeho končatiny sa zmietajú v kŕčoch. Čiže navlas rovnaká scéna, akou bola v Cannibal Holocauste tak kritizovaná pitva korytnačky. Naviac sa dočkáme jednej veľmi alarmujúcej scény s vraždou práve narodeného dieťaťa. Popri týchto masakroch sa zároveň režisérovi darí udržať príbeh v uveriteľných medziach a v závere pekne vykresliť psychiku zdecimovaného civilizovaného človeka uväzneného v pazúroch besniacich domorodcov. Jungle Holocaust sa týmto svojou kvalitou (či ju vnímate pozitívne, alebo negatívne) stáva rovnako desivým hororom, akým je jeho slávnejší nástupca. (28.12.2005)

Dříve, než Ruggero Deodato světu ukázal, co je to skutečný horor, natočil snímek The Last Cannibal World. Tedy film s kanibalskou tématikou, na který se, stejně jako v případě Cannibal Holocaust, valí vlna kritiky, popřípadě nadšení nad dobře odvedenou prací zobrazující teror, strach a nejistotu hlavního hrdiny v plné parádě. Leč z hlediska mého tomu tak není. Možná jsem očekával až přílišnou brutalitu, jež nám byla ukázána v již zmíněném Cannibal Holocaust, možná kanibalské orgie, možná více kontroverze, možná něco jiného, nevím... Výsledek však, podle mě, dopadl příšerně. Postavy se chovali jako idioti, hudba se k filmu absolutně nehodila (leda by se jednalo o porno ze 70.let), kanibalové byli k smíchu a strach a teror v nedohlednu. Oproti Cannibal Holocaust je toto jen obyčejná zívačka a jsem rád, že to bylo viděno teprve až po něm, protože kdoví, zda bych po této příšernosti dokázal dát Deodatovi druhou šanci. Ta jedna hvězdička za jednu dvě solidní scény (především pitva krokodýla) a krásnou kanibalku s prsy číslo tři. (18.08.2010)