Vykoupení z věznice Shawshank

Vybírat nejlepší věc z kterékoli kategorie je pro mě utrpení, ale pokud se na tenhle post na ČSFD dostal Shawshank, nemám sebemenších námitek. Děkuji mistru hrůzy Stephenu Kingovi za to, že se pro jednou stal mistrem naděje a přinesl nám ji spolu s tóny Figarovy svatby. Děkuji Franku Darabontovi za to, že si udělal z adaptací Kingových vězeňských románů profesi a že se mu to zatraceně dobře daří. Děkuji Timu Robbinsovi a Morganu Freemanovi za to, že jsem díky nim nevěděla, zda se mám usmívat nebo ronit slzy, tak jsem nakonec vstala a začala hlasitě tleskat. Děkuji Bobu Guntonovi za to, že podal svého Nortona s takovou přesvědčivostí, že jsem se rozhlížela po krumpáči, který bych mu mohla zarazit do hlavy. Děkuji Jamesi Whitmorovi za to, že se mi nad jeho Brooksem svíralo hrdlo. Děkuji za lekci pokory, naděje a svobody. Děkuji...že už s tím mám jít do háje? Jdu. A beru si s sebou Shawshank. (16.08.2007)

Po čtyřiceti letech bloudění na pouštním, vězničním buzerplace bankéř vyvede do zaslíbené země Mexika Žida, teda Ira Freemana, čímž z něj udělá freemana. Doufám, že to nemusím interpretovat politicky... Pokud mě k tomu nikdo nebude nutit, tak se raději budu tvářit, že jsem se koukal na pohádku o vytrvalosti, naději, drobnostech, co pomáhají přežít další den a božích mlýnech, co melou pomalu, ale když se jim pomůže, tak jistě. +++++ V pohádkách se zlo dává poznat ihned a zlem zůstává, dobro se někdy musí hledat, ale nakonec se najde. Občas přitom trpí, občas zlu nezabrání působit utrpení, ale nakonec, za doprovodu melancholického, někdy až tesklivého klavíru, vítězí. Jeho prohry i finální výhra se umí strefit do diváka, až zaslzí. Pomáhá v tom i životní moudrostí nasáklý vypravěč s hlasem Freemana. Škoda, že chvílemi ujiždí ve svých promluvách k mudrování, jež jakoby se inspirovalo motivačními příručkami a new age guruy. Shawshank je dojákem, jemuž hrozí pád ke kýči, ale precizně odvyprávěným, sice s ploššími záporáky, ale slušně navrženým hlavním hrdinou, navíc s ucházející fabulí. Darabont (nebo King?) si v některých případech příliš lacině hraje s umísťováním (hádám zpětným, tj. po vymyšlení příběhu) náznaků, např. Monte Christem, nebo "rekontextualizací" (Brooks was here / Red was here). Takhle se vodí divák v dětství. Škoda, v rámci dojáků na mě Shawshank zabral nadprůměrně. A mohl i lépe. (04.10.2014)

Hluboce lidský film s výborným Freemanem v hlavní roli, jehož Red je průvodcem příběhu i pamětí Shawshanku. Opakované sledování Darabontova vězeňského skvostu vám může způsobit podobný problém, co měl Brooks, neboť v tom světě za čtyřmi vysokými zdmi budete dokonale institucionalizováni. Tak jsem si říkal, co by tak asi Andy dělal, kdyby ho po patnácti letech přestěhovali o jednu celu doprava. Vzal by si sebou plakát božské Ráchel..? (04.09.2008)

Slyšel jsem o tom mnoho, ale nevěřil jsem. Rok 94 byl zjevně velmi silný rok (vždyť hned 3 snímky jsou na vrcholu nejoblíbenějších filmů na čsfd). Zjistil jsem, že mám rád filmy s vězeňskou tématikou, i třeba taková Poslední pevnost je můj velice oblíbený film, ačkoli vykrádá to nejlepší právě z Shawshanku. Přesto jsem nečekal, že by na mě Shawshank Redemption udělalo takový dojem. Tim Robbins a Morgan Freeman hrají naprosto skvěle napsané postavy, skvělý scénář i dialogy, hudba, zápletka...až k samotnému vyvrcholení. Po zhlédnutí jsem měl chuť si ho hned pustit znova...100% (25.05.2013)

Dlouho jsem váhal, jestli to mám přiznat. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. V závěru The Shawshank Redemption jsem se rozbrečel. Ne že by se mi z očí valily potoky slz, ale přesto - žádnému jinému snímku se tohle nikdy nepodařilo. Můžu dát filmu, který něco takového dokázal, méně než pět hvězdiček? Nemůžu. A kdyby to šlo, dal bych i víc. Delšího komentáře jsem momentálně neschopný, ale s klidným svědomím dodám, že tohle je ten nejnádhernější film, co jsem zatím viděl... a Darabont je génius. (13.08.2008)