Chaotická Ana

Chaotickou Anu nemůžu dostat z hlavy už od chvíle, kdy jsem zmáčknul tlačítko "play". Sny, láska, osud...to vše natočené a zachycené nejlépe, jak jen to mohlo být. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak doopravdy nevím, co víc bych napsal - slova jsou mi totiž málo při komentování tak ojedinělého a výjimečného filmu. Tohle se prostě musí vidět a prožít. (10.05.2012)

O co vlastně Medemovi tentokrát jde? Hlavní postavou je mělce malující, hluboce milující Ana, která se zmítá v chaosu díky hypnózám, jenž ji vracejí do minulých životů ukončených násilnou smrtí. Jakou roli má zde vlastně muž, milenec, na jedné straně násilník, který způsobuje bolest, snaží se ji ponížit a pokořit a na druhé straně její starostlivý otec, jehož nazývá monstrem a na kterého je silně fixována? Jakou roli má žena, utlačovaná, ale zároveň nepokořená, zpoza věci řídící a určující? Jakou motivaci má Justine? A co význam záhadného Saida? Takových otázek mám spoustu a ani s odstupem času nenalézám odpovědi. (05.10.2008)

Caótica Ana není prázdným manifestem obrazu, jak jsem se při pohledu na malebné obrázky obával, ale labužnickým snímkem, který vnímavost odměňuje jedinečným prožitkem. Medem se dokázal skrze překrásně stylizované filmové obrazy nenásilně napojit na diváka a vtáhnout jej do duše samotné Any, jejíž charakter odráží charakter filmu - obojí je živočišné, komplikovaně jednoduché, smyslové... a taky patřičně smyslné. Zejména první půlhodinka je naprosto fantistickým sledem mimořádně působivých impresí, za něž film vděčí hlavně originálně pojatým hlediskovým scénám (tedy těm, v němž vnímáme dění Aninýma očima); už jen za to "osahávání" městského davu bych zasypal tvůrce ovacemi...Jak jednotlivé kapitoly dělené odpočítáváním od desíti k nule ubíhají, Ana si ujasňuje smysl své existence a postoj k životu, zatímco se proměňuje vyznění i nálada snímku, pointa pomalu vyplouvá na povrch a úvodní surreálno se překresluje do stále hmatatelnějších obrysů. Přechod od smyslů k rozumu je sice dostatečně pozvolný a plynulý, ale přeci jen jsem se v oné první části cítil o dost líp, tím spíš, že ze závěru doslova trčí pár velice konkrétních (politicky laděných a silně kontroverzních) narážek, čímž jsem rozhodně nebyl potěšen a trochu jsem dostal strach, zda mi celou tu dobu nevěšel Medem na nos pseudoumělecké bulíky a Anina poznámka o mělkosti obrazů nebyla jen alibistickou přikrývkou pro porvrchní a mainstreamově orientovanou agitku. Inu, Caótica Ana je tanec na nejasné hraně mezi troufale svojskou uměleckou výpovědí a lacině šokujícím kýčem, kde se těžko registrují prešlapy a není divu, že vzbuzuje značné kontroverze. Tím pádem cítím potřebu definitivně se přiklonit k jedné názorové straně a udílím ne úplně čistých, přesto rozhodných pět hvězdiček. Protože tento film zkrátka nemá obdoby, ať už to vnímáte v jakémkoli smyslu. P.S: Manuela Vellés odvádi v roli Any velmi suvérenní a přirozený výkon, čímž se řadí mezi halvní přednosti filmu a bylo by ostudné ji nezmínit.*****MŮJ FILM ROKU 2008 (česká kinodistribuce) ***** (23.11.2008)

Velmi nudný začátek, pomalý rozjezd příběhu Anity, malý prostor pro Charlottu Rampligovou a jediného pohledněho muže snímku, Cazalého, to vše mi jasně znemožňuje dát filmu plný počet. Od části na moři dostává film spád a začíná být zajímavý i vizuálně. Nula je faktickým vrcholem, krásnou filmařinou a výbornou pointou. Jen to chce mít hodně silné nervy prokoukat se až k závěru. (26.11.2019)

Mačka má údajne deväť životov, Anna i viac. Čím by sa však dala táto myšlienková hypnóza zhrnúť v kontexte cieľovej pointy? Čo charakterizuje? Strach, útrapy, podvedomie sa miešajú v klasickom životnom štandarde medzi bežné náladové zvyklosti, čo prihára do samotnej konfrontácie obrovskú psychickú záťaž. Problematika fyzického a duševného odhalenie vyviera zo všetkých psychologických častičiek najväčšmi. Ako inak sa dajú vyberať úlomkovité časti pocitov medzi polovedomý kontrast? Medemovi sa v tomto smere podarilo vytvoriť symetrickú atmosféru, v ktorej si dopomáha extrovertným scenárom. Rovnako i dvojzábery sú prevedené v citlivej montáži viacexpozičných parafrázach životného osudu. V niektorých hudobno-vizuálnych zložkách nostalgie som si spomenul na Mulholland drive, i keď tu sa viac cestuje a tématický koncept pojednáva o niečom inom, i tak si táto európska vecička rozhodne zaslúži pozornosť i širší rozbor analýzy! (08.04.2015)