Černá labuť

Scénář: Andres Heinz, Mark Heyman, John McLaughlin .. Spící sexualita je zlo. Přímá, pohlcující a ve svém finálním dějství famózní psycho podívaná. Velký kus skvělé práce odvádí tandem Darren Aronofsky, jakožto řemeslně precizní a zajímavý tvůrce, kterého výtečně doplňuje práce kamery s hudbou a jeho diva Natalia Portman, sahající svým výkonem po velkých ovacích. Kytky na pódium létají zaslouženě - pro oba. 90%. (22.12.2010)

Natalie turning bitchy. Krásně krutý film. Nejen k „audreyhepburnovsky“ křehké hrdince, ale i k divákovi. Nedostává se nám žádných vodítek, co je sen a co skutečnost. Dovídáme se to teprve zpětně. Třebaže Aronofsky dávkuje informace s největší pečlivostí a teprve dodatečně odůvodňuje přítomnost zdánlivě nepodstatných situací, stále ponechává dost prostoru představivosti, což umožňuje číst Černou labuť na úrovni fyzické, psychologické i metafyzické. Symbolickou hodnotu lze přisuzovat i každému z nemnoha vizuálně odlišených prostředí. „Hřejivý“ domov s převahou růžové jako minulost, od které se Nina chce odpoutat, nemocnice (s Beth) jako budoucnost, ke které míří a chladně šedivé divadlo coby prostor, kde hrdinka musí svůj boj mezi tím, čím byla a tím, čím by být chtěla, svést. Balet je zde podobně bolestivý a zničující jako ve Wreslerovi wrestling, Aronofsky ale zároveň dokázal vystihnout až nadpozemskou ladnost tohoto tance. Obdivuhodné – vzhledem k syrové, použitím „pronásledovací“ kamery až dokumentaristické realističnosti. Podobně kompetitivní prostředí samozřejmě nepanuje jenom v zákulisí baletní scény, kult krásy, soustředění na povrch (který zde tak (ne)spolehlivě odrážejí všudypřítomná zrcadla) jsou každodenní výzvou. Chceš uspět? Buď děvka. Portmanová podává vrcholný výkon fyzický, o její stěžejní proměně nás ale spíše než gesta/slova zpravují její oči. Nevinnost a ustrašenost předchází takřka děsivému odhodlání. Když konečně dosáhla svého, říkal jsem si společně s ní „It was perfect“. Skoro. Nejsem si zcela jistý, jestli je Černá labuť velkým filmem, který se vydává za béčkový erotický (či lépe „tělesný“) thriller, nebo jen tím thrillerem, ale vzhledem k tomu, že nasazování uměleckých masek a nerozlišitelnost pravého od falešného sama tematizuje, vyhrála by tak jako tak. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, castor, Sobis87, Lavran, Cushing, snoopik, Orthank, Traffic, Silhouette, Man Seger (16.02.2011)

Aronofskyho vyznání lásky k Červeným střevíčkům. Psycho (nikoli psychologická!) aktualizace Labutího jezera pro 21. století v artově-mainstreamovém kabátku s již tradičně tklivě plačící; a jen tak mimochodem i skvěle "samu sebe" hrající; Natálkou. Čekal jsem více baletního zákulisí plného ostrých loktů, intrik i posedlosti a méně rádoby horrorových prvků, s kterými si Aronofsky příliš nepotykal (ehm, zrcadla... to jako vážně Darrene?). Přesto to funguje a navíc to skvostně graduje. (18.02.2011)

104. hodnocení. Dechberoucí parafráze příběhu o neštastné lásce jedné labutě pod taktovkou génia Aronofského z hudebním podkresem Mansellem okořeněného Čajkovského s Natálkou v hlavní roli. Dusivé, netaktní, hororové a hlavně napínavé od počátku až do explozivního finále, které sice jde odhadnout, ale stejně ho nebudete očekávat. Po oscarovém Wrestlerovi další horký adept na Cenu Akademie od Darrena, a rozhodně nejen v kolonce režie. Kamera plížící se kolem tancujících párů jako dravec a všudypřítomný temný opar nebo naopak epileptické barevno jen podtrhují náladu snímku a bez problémů strkají do kapes i mnohem dražší filmy. Prostě psychologický thriller jak má být, jen ještě 100x kvalitnější a podtržený prvky hororu. Slovy jedné z postav IT WAS PERFECT!! (21.12.2010)

Tak to je 2561 komentář, řekla bych, že jsem jedna z posledních, která si tenhle skvost nechala tak dlouho ujít. Já ten film dlouho rozdýchávala, jaký měl dopad na celou mojí bytost, protože to bylo něco tak dechberoucího, co jsem už dlouho, dlouho nezažila a šlo to až na dřeň, kdy jsem na konci měla pocit pomalu jako samotná Nina . A když napíši, že tam byly situace, kdy jsem tajila dech a měla jsem husinu po celém těle, tak mně věřte na sto procent! Ty momenty její sebedestrukce, kdy jsem přemýšlela, jestli je to skutečnost a nebo jen přelud, potažmo naprosto nepřekonatelná pasáž, kdy Nina začíná tancovat na pódiu jako černá labuť a ten její přerod, uff, ještě teď to mám před očima.....brilantní a drtivé až do morku kostí ! Byl to Natálčin vrcholný a dokonalý herecký projev, který budu mít dlouho zafixovaný v paměti. Takový emocionální koncentrát se sice bolestnou, ale dokonalou gradací, kde závěr nemohl dopadnout jinak a s hudebním podkresem Clinta Mansella je opravdu na dlouho nezapomenutelný zážitek. (23.03.2015)