12 podmínek k dědictví

Nádherný film. Možná jsem sentimentální, ale pro mě se jednalo o jeden z nejpůsobivějších filmů vůbec. Navíc, námět podle mě docela originální - rozmazlený, zbohatlický frajírek, který se musí změnit, aby získal dědictví prostřednictvím úkolů zadaných mrtvým dědečkem. Do toho ještě zamotaný příběh malé Emily, který mě dohnal k slzám. Tahle holčička byla dokonalá. Škoda, že neměla "Happy end". Na druhou stranu, pak by ten konec nebyl takovej jakej byl. (03.06.2012)

Krásný Drew Fuller, který je na samém počátku příšerně rozmazlený spratek, kterému jde především o sebe a o prachy. Nakonec dle očekávání se z něj stane velmi fajn týpek, kterému už nejde pouze o svou maličkost, nýbrž i o ostatní. Hezký film, možná i poučný, co Vás vtáhne do děje a protože je Drew sympaťák, budete mu fandit od začátku až do konce, aby všechny podmínky od svého otce, zmáknul! :) (22.02.2018)

Jen škoda, že ten film chtěl ukázat všechno a tak některé úkoly / podmínky docela ošidil a místy prapodivně sestříhal. Nejvíc však kazí dojem celému filmu ta pasáž odehrávající se kdesi v džungli. To byl na můj vkus až moc velký úlet. Jinak ale rozhodně film, nad kterým se dá dlouze přemýšlet a takové já mám rád. Kéž bych mohl dát maximum... 75% (03.03.2014)

Není to špatný film.. jen je to strašná citová vydíračka a to nemám ráda.. Umírající malá holčička je fakt moc na to, že jsem od toho očekávala něco pod heslem "rodinný" film. Taky se mi ne zcela líbil Fuller. Má divný výzor a nevím do jaké herecké školy chodil, ale asi byla dost "jednoduchá". Takže asi tak.. Nedoporučuji těm, kdo jsou stejně slabé povahy, jako já. (24.09.2011)

Místy jsem přemýšlel nad dvěma hvězdičkami, ale ty tři si to zaslouží... Je to samozřejmě dost průhledný a prvoplánový, ale na druhou stranu si říkám, že každý film nemůže být překvapivý, šokující a průlomový. Tohle je prostě film o pohledu na svět, vztahu k lidem, penězům a uvědomění si hodnoty sebe sama. Ať už je to pojato sebevíc naivně nebo upjatě, do jisté míry to funguje. Takovýhle film nikomu neublíží a to jediné, co za sebou může zanechat, je něco pozitivního. Pozitivního v tom smyslu, že to poměrně nenásilně a pro většinovou gaučovou populaci stravitelně načíná společensky opomíjená, nebo spíše přehlížená témata, jakože skutečné štěstí není v tom hrabat si pro sebe ve stylu "hamty hamty, ať mám víc, než tamty", ale v tom dělat radost druhým, kteří třeba nemají takové štěstí jako my. Nejsme všichni stejní a proto jsem rád, že takové filmy jsou. Filmy totiž nikdy nebyly a nikdy ani nebudou pouze umění... (10.08.2015)