Blockbuster
Režie:
Zdeněk Podskalský st.Kamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Hana Zagorová, Josef Abrhám, Juraj Kukura, Waldemar Matuška, Laďka Kozderková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Čepek, Jiří Korn, Jiří Schelinger (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Začínající scenárista Jíša napsal scénář, který je sondou do života současné vesnice a měl by podat pravdivý obraz prostého venkovského života. Krátce nato se dozví, že jeho scénář byl přijat a režisér už vybírá herce do hlavních i vedlejších rolí. Jíša vzápětí zjistí, že jeho ryze realistické dílo bylo přepsáno a pojato jako velkolepá revuální show plná písniček a tance. Filmaři se záhy odeberou do vesničky Lipovec, aby tu za vydatné pomoci místních obyvatel začali natáčet. Hrdinou jejich příběhu je elegantní pyrotechnik Ticháček, který nastupuje v místním JZD, aby progresivní metodou hnojení dopomohl k vyšším výnosům. Ubytuje se u manželů Lukešových a při procházce po okolí vesnice se seznámí se sympatickou učitelkou Eliškou, která miluje majitele místního zámečku Pavla Lenského. Seznámí se také s hajným Kalinou, který bedlivě střeží nevinnost svých tří dcer a střelbou zahání na útěk všechny nápadníky, kteří se často velmi rafinovanými způsoby pokouší přiblížit k hájovně. To vše doprovázeno, ke zděšení scenáristy Jíši, zpěvem, tancem a rozjásanou atmosférou velké revue. (TV Nova)
(více)Videa (3)
Recenze (442)
Asi som vnútorne nikdy nebol fanúšik tohto filmu. "Trhák" je vo výsledku celkom okey. Je to zahrané dobre, je to zvláštne bizarný film a technicky môžeme povedať, že tu máme aj film vo filme. Má to niečo do seba a niektoré fóry fungujú, no myslím si, že jediné, čo som mohol vysoko pochváliť a čo ma osobne najviac pobavilo sú scénky Ladislava Smoljaka a Petra Čepka. Oni dvaja sú podľa mňa highlightom tohto filmu. Všetky scénky s nimi ma rozosmiali naplno a fugnovali bravúrne. No sledujeme ako sa režisérova vízia "trháku" dáva dokopy a popravde som skôr čumel na to, akú blbosť tu dávajú vlastne dokopy. Hudba je dobrá, no s výnimkou skladby "Nech Brouka Žít" si spätne nevybavím asi ani jednu skladbu. Najpamätnejšie momentky tohto filmu sú pre mňa trhanie košieľ producenta a potom ten nezabudnuteľný výbuch, ktorý Smoljak absolútne fantasticky komentuje. To sú skutočne najlepšie momentky. a skoro by som ešte zabudol na Zdeňka Řehořa, ktorý išiel na svoj vlastný pohreb. Nie je tu nič, čo by ma vyslovene iritovalo, alebo otravovalo, no myslím si, že Smoljak a Svěrák ako scenáristi mali na to prísť s niečím lepším. Alebo minimálne ten koncept spracovať o niečo vtipnejšie. Myslím si, že ako komédia je to pozerateľné a samé o sebe okey. No ako film z pera môjho obľúbeného scenáristického dua je toto celkom sklamanie. Hodnotenie: C+ ()
Film, který pojednává o tom, jak se točí film. A představ si, že by ten film, který se točil, by taky pojednával o tom, jak se točí film. No a máme tady další krásný úkaz teorie nekonečnosti...prostě, točí se film, o tom jak se točí film a ten film, je také o tom jak se točí film...nho raději k filmu. Ukázka fungování Barrandova, před naším tzv. osvobozením od komunismu. Všichni tito lidé chodili na Barrandov jako do továrny. Prostě a jednoduše to bylo jejich zaměstnání. Jasně, točilo se až moc filmů a tohle je taková dalo by se říct parodie na skoro neomezený možnosti filmařů té doby. Dřív je omezovala cenzura a dnes finance. Dnes se točí filmy většinou za účelem návratnosti investic do filmu daných. Závěrem, skvělý humor a výborný nápad na zfilmování. ()
Musím říct, že Svěrák mě vždy dokáže překvapit. Jeho scénáře jsou prostě skvělé. To, co dokáže vymyslet, jak si hraje s češtinou, do jakých situací dostává své postavy. Jeho filmy jsou vždy s něčím zajímavé. Tentokrát je to tím, že se jedná o film, kdy sledujeme natáčení filmu. Je to nádherná ukázka toho, jak je svět filmu nesmlouvavý a s nikým se nepáře. Hlavně tedy se scénáristou samotným, který na place nemá co dělat. Nemá žádnou moc. To, co vytvoří na svém psacím stroji/počítači, to je vlastně jen šablona, která se při natáčení hodně přizpůsobuje. Vím, že to Svěrák docela přibarvil, ale nemyslím si, že by to přibarvoval až tak moc. Spíš tomu dal ten správný humor. Nepochopení na první pohled jasných vět, které jsou však krásně dvojsmyslné. Scénárista se svým scénářem snaží něco sdělit, ale pro ostatní, kteří film nakonec vytváří, se jedná jen o zdroj peněz, případně něco, kde peníze mizí. Petr Čepek je jako producent naprosto jedinečný. Je škoda, že takoví herci jako on zmizeli tak strašně moc rychle. Film je unikátní ještě jednou věcí: obsazením neskutečného množství skvělých herců a hlavně také zpěváků a zpěvaček. Waldemar Matuška, Olga Blechová, Hana Zagorová, Petr Spálený, Michal Tučný, Jiří Schelinger, Jiří Korn, Jana Kratochvílová. Je smutné si uvědomit, že už tři z nich nejsou mezi námi. Co si budeme povídat, jsou to hned tři z nejlepších zpěváků naší historie vůbec. "Trhák" je výborný film, s krásnými písničkami, kterému jsem měl věnovat pozornost už dávno. Moje chyba, že se ochuzuji o tak zajímavé filmy. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/milk-az-vyjde-mesic-trhak-noc-v-muzeu-2.html ()
Asi nejméně vydařený scénář tandemu S & S. Hudba jako by byla převzatá z Kabaretu u dobré pohody. Vzniká tak filmová estráda. Písničky jsou skoro nejslabším článkem filmu, který je přitom cosi jako muzikál. To by pak jednoho hned napadlo, že to musí dost skřípat. Trocha té dobré pohody přec jen zůstala, tak nech brouka žíííít. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (28)
- Jde o čtvrtý divácky nejúspěšnější společný film dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, do konce roku 1987 na něj přišlo do českých i slovenských kin celkem 975 tisíc diváků. Úspěšnější byly jenom Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – 2,91 mil., Marečku, podejte mi pero! (1976) – 2,04 mil. a Vrchní, prchni! (1980) – 1,53 mil. Až za Trhákem skončily Na samotě u lesa (1976) – 943 tis., Jára Cimrman, ležící, spící (1983) – 620 tis., Rozpuštěný a vypuštěný (1984) – 451 tis., Kulový blesk (1978) – 449 tis. a poslední Nejistá sezóna (1987). (charles3)
- Skladatel Vítězslav Hádl, který napsal většinu písní k filmu, se objevuje v řadách kapely Karla Vágnera. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy] (M.B)
- Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem nebyli s Trhákem příliš spokojeni. Napsali ho kvůli Podskalskému, který po nich chtěl muzikál. Na scénář neměli moc času a poté se za to, že takový film napsali, styděli. Až později Zdeněk Svěrák řekl, že už mu Trhák tolik nevadí. Některé scénky si prý dokonce oblíbil. (Pierre)
Zaražený pilote, oroduj za nás. Tučného hadice, oroduj za nás. Náušnice v Kornově uchu, oroduj za nás. Jiráskové můstku, oroduj za nás. Svěrákův stane, oroduj za nás. Čepkovy košile, orodujte za nás. Blembáku na Čepkově hlavě, když za zpěvu „Pěkně se zelená ta česká krajina“ stíhá Smoljaka, oroduj za nás. Kolo původně neplánované listonošky, které jsi bylo preexistenčně vyvoleno už při castingu, oroduj za nás. Malto nevybraného Hrušínského, oroduj za nás. Melancholie Slováka Kukury v posledním záběru po větě „stejně jsme my Češi šikovnej národ“, oroduj za nás. Aristotelés v Prvních maturitikách učí, že substanci nelze vnímat smysly, vidíme jen akcidenty. To už neplatí, protože substanci parodie vnímat lze a je to Trhák. Naopak se potvrzuje Platónův náhled, že jsoucí je to, co je samo se sebou totožné. Protože substance Trhák je sama se sebou totožná: sám sobě parodií. Tato sebetotožnost je ovšem dána svou bytostnou dvousložkovostí: na jedné straně autoři Svěrák se Smoljakem jevící jakoby sami sebe, ani točí přiblblý film-šou, na druhé straně režisér Podskalský skutečně tuto uslintanou šou točící. Nesmíme si však onu podvojmost v jednotě představovat, jako by k sobě nějak přistupovaly „protiklady“, k čemuž by nás mohlo svést naivní srovnání výjevů „na palce“ s výjevy „ve štábu“. Ne, je to kontinuum: netřeba číst v titulcích tu všezahrnující škálu autorů písní od Uhlíře se Svěrákem až po Karla Vágnera; samotný živý poslech božské „Nech brouka žít“ nebo fenomenální „Když dítě škrtne zápalkou“ („stříkáme na plný hadice“) na jedné straně, kastrátského diskosboru traktoristů na straně druhé a vší té pestrosti mezi tím nám poskytuje názor více než dostatečný; zcela totéž kontinuum se však v zavinuté podobě projevuje v jedné každé písni, v každé scéně, ano v každém záběru i větě (zároveň se zde potvrzuje, že v podstatě jsoucna tkví coincidentio oppositorum, neboť spatřujeme krásu v hnusu a hnus v kráse, neoddělitelně a nerozlišitelně). Toto kontinuum je však jen jedním aspektem sebetotožnosti. Druhý je velmi znepokojivý, neboť naznačuje rozpor už v samotné podstatě jsoucna: je to onen trojúhelník Sváru scénárista Svěrák – režisér Smoljak – produkční Čepek, spojovaný ovšem principem Lásky dramaturgem Mouchou. Jako důkaz, že celý tento výklad není nějakým mým soukromým nálezkem, nýbrž je podložen svatými Písmy, postačí uvést „Jednou já jednou ty vždyť jsme oba z Jednoty maj bejby“. Nevěřícím pak podávám důkaz biologický: „pivečko je boží dar, máme doma televizi a po práci v srdci žár“ – dokáže-li někdo, zda jde o výraz lichocení národu nebo pohrdání národem, sním tento komentář. To se však nestane. Pokud jde o národ, můžeme být hrdi, že v historii celého kosmu teprve druhé zjevení podstaty je zároveň prvním filmem s cimrmanovským námětem – cizinec přináší třaskavý pokrok v hnojení (jmenuje se Jaroslav; Liptákov zaměněn za Lipovec). Cimrmanův génius však skrze Rekonstruktory proniká celým dílem a nutí režiséra Podskalského jako v záchvatu mystického šílenství k velkolepému stvořitelsky sebezničujícímu gestu, jímž aplikuje převratnou metodu metání hnoje dynamitem na živnou půdu umění. Plody jsou nepřeberné. Orgie Československé socialistické televize, při nichž Bambini dr. Kulínského nemohou chybět. Scheißdorf od Prodané nevěsty až po Slunce seno včetně. Nic než národ. Nech brouka žít. () (méně) (více)