Trhák

Když jsem Trhák viděl v dětství, neměl jsem vůbec šanci pochopit, o co v něm jde, ale přesto mi to už tenkrát přišlo hodně zábavné. Nyní s odstupem let, po novém zhlédnutí v telce, jsem se do Trháku (a jeho písní) téměř zamiloval a nově mi zde ten film přijde docela nedoceněný (byť Podskalského filmy jsem nikdy moc nemusel a z dnešního pohledu by se asi řeklo, že to je dějově strašný bizar, který se netrefí do chuti každému). Obsazení je v podstatě bezchybné, stejně jako ty písně, místy mi to přišlo skutečně hodně vtipné, a celkově je to mnohem chytřejší film, než by se mohlo na první (povrchní) pohled zdát. Navíc už je to dnes jedna velká nostalgie, neboť většina umělců, kteří se zde objevili, už jsou dávno po smrti nebo jsou z nich starci nad hrobem, takže není divu, že lidi na YouTube pod každou písničkou z filmu svorně vzdychají, jaká je to krása a současně smutek, že takové filmy už se dnes netočí, což je samozřejmě pravda. (23.05.2021)

Navzdory hvězdné účasti jsem snímek dlouho odkládal kvůli zdejšímu nelichotivému hodnocení a žánrovému zařazení do kategorie hudební. Ani jedna obava se neukázala býti opodstatněnou. Drtivá většina zařazených písní byla dobrých a zdejší hodnocení je zase jen ukázkou toho, s jakými retardy a nevděčníky musí člověk obývat tuto malebnou filmovou databázi. Trhák je neskutečně vtipná a neskutečně uvolněná záležitost. Velmi rád jsem se na 94 minut stal součástí tohoto "příběhu ze života", jak to Zdeněk Svěrák nazval. I když to na první pohled nemusí být patrné, tak tento film funguje současně na tolika úrovních a má tolik vrstev, že se tomu nechce ani věřit. Scénář je velmi inteligentní a humor zde má tolik podob, že jsem místy skoro až brečel. Smoljak pro sebe napsal jednu z nejvtipnější rolí v rámci českého filmu. Jeho role režiséra neměla nejmenší chybu a připomínalo mi to velkou spoustu jeho výstupů z DJC. Nebyl ovšem jedinou dobrou postavou. Kam se podíváte, tam je k vidění velká tehdejší hvězda, která si svůj čas na place velmi užívá. Moc příjemné polechtání bránice a pohlazení po duši, že bych se v budoucnu nenechal dvakrát přemlouvat k dalšímu zhlédnutí. [85 %] (10.10.2020)

Poněkud zvláštní a docela provokativní hudební komedie a hlavně parodie na filmové zákulisí, která se vtipně vysmívá stupidním filmům (a nejenom jim) prostřednictvím snahy o parodii. To se daří zejména dobrému hereckému obsazení. Když byli na place Smoljak jako režisér, co tak úplně nepochopil "umělecké" záměry přizpůsobivého scenáristy Svěráka, a do toho nervák Čepek jako producent, kterému dochází peníze i trpělivost, byla to legrace. Tihle tři mě hodně bavili a zbytek nebyl nejhorší, ale jim se nevyrovnal. Pár písniček se z filmu stalo nesmrtelnými, jako třeba "Nech brouka žít". Jenže jako celek to právě dost často směřovalo k typům filmů, které tady byly znevažovány. A nakonec ta uhlazenější forma byla zvolena přece jen nešťastně a tvůrci asi věděli proč raději nedráždit tehdejší režim. 80% (01.01.2012)

Paródia normalizačnej plytkosti jej obdobou. Scenáristická ruka dua Smoljak-Svěrák je rozoznateľná na prvý aj tretí pohľad. Lenže to, čo bolo v roku 1980 považované za nápaditý humor, vyvolá dnes len zhovievavé pousmiatie. Myšlienka je zrejmá - autor sa môže snažiť koľko chce, jeho kritika pomerov sa ale vždy autocenzúrou tvorcov a vydavateľov diela zmení na niečo s optimistickým vyznením. Na niečo, čo ospevuje a chváli život v spoločnosti. Film to sparodoval vydarene. Problémom je, že samotný "odvážny námet" predstavený v príbehu je len priemerný komunálny príbeh. Zagorovej herecký výkon sa tiež predýchava ťažko. Na druhú stranu scéna s Kukurom nechávajúcim žiť chrobáka a následné problémy s hadom a labuťami je úchvatná. Spolu s piesňou Smyslníci smyslní a so záverečnou apokalypticko - optimistickou scénou z kinoamfiteátra vo víre víchrice posúva celok do trojhviezdičkových hodnôt. Pozitívne hodnotenie ovplyvnila aj postava producenta - trhača košieľ a pesnička Juraja Kukuru Sek sem. Estetika kúzla nechceného humoru. Zopakovanie si tohto zážitku je predurčené trošku sadomasochistickou záľubou v počúvaní pesničiek vzniknutých v období vlády KSČ a KSS. Pomerne talentovaní a hlasovo disponovaní speváci robili vtedy z času načas strašné úklony režimu, len aby mohli hrať na výslní a zarábať na kadejakých pochybných západných i východných kšeftíkoch. Boli to presne tie isté piesne akými je Trhák slušne napchatý. (01.12.2014)

>Jíši horor pičtur šou< aneb jak se za hnusákoffských časů na >blablandovskym vršíčku< trhaly žánry... Škoda jen, že je to jen takový kolchozně podbízivý a i na svou dobu pitomý blábol, i když jak vidno stádu líbivý i v dobách postnormalizačních... A že mě to ani nepřekvapuje, však stačí se mrknout na dnešní role zde šaškujících pseudokulturní kvazisvobody doživších se protagonistů, že... Víc už nic, ta druhá hvězda jen za hrstku(!) vskutku povedených scénářem daných hlášek... Jinak v igitátorovi tahle matérie i po víc jak třiceti letech způsobuje nějaký duševní trhání, nebo co... °-/ - - - - - (Poprvé viděno s pošetilostí sobě vlastní v kině v trhlých dobách, hodnocení kdysi po nějakém repete mnohé, komentíř zde jen tak čestně z plezíru jako dvastačestý - 21.1.2012) (21.01.2012)