Všichni moji blízcí

Ke konci už toto typické české depresivní drama nabírá točky, bohužel dabing mi kroutil nehty na nohách a první půle jako z reklamy na Židy mě dovolila jednou zaspat. Nechápejte mne jako antisemitu, já pohrdám všema náboženstvíma stejně, takže snad pochopíte moje antipatie k omáčkovitému úvodu filmu. Wintonův příběh si představuju odvyprávěný úplně jinak. 65% (01.04.2016)

Po dlouhé době jsem si to pustil a film se mi líbil ještě víc než prve. Snímek se dá brát různě. Jako pocta panu Wintonovi, (židovským) obětem nacizmu nebo prostě jako vzpomínkové drama odehrávající se v době předválečné a následně za války. Myslím, že atmosféra té doby na mě opravdu dýchala, herecký výkony byly naprosto přesné (všichni v hlaních a vlastně i vedlejších rolí podali výborný výkon, ale rozhodně nesmím opomenout zmínit nezvykle zápornou roli pana Mariána Labudy, která mu ale sedla). Závěrečná scéna na nádraží mě dojala už při prvním zhlédnutí (asi i o něco víc než samotné záběry s panem Wintonem, které jsem už viděl mnohokrát jinde, ale tím zase nechci snižovat jejich hodnotu) a výsledný dojem ještě podpořila krásná hudba. Silné 4*. (25.03.2008)

Téma, jakožto hodnocení i věnování siru N. Wintonovi ve mně vyvolalo přesvědčení, že tento film patří mezi zapomenuté klenoty naší kinematografie. Bohužel již během první půl hodiny jsem prozřel. Jakkoliv může být radost sledovat ansámbl prominentních herců, nevyžehlí to poněkud nudné zpracování. Ono místy až poetické vykreslení jedné židovské rodinky, která se s příchozí okupací vyrovnává po svém, mne zkrátka nedokázalo zaujmout. O to víc jsem však byl překvapen, jak na mne zapůsobila poslední třetina, která je jedním slovem strhující. Velmi emotivní a s patrnou výpovědní hodnotou. (29.02.2024)

Před divákem se odvíjí prosluněný příběh dobře situované doktorské rodiny, který působí jak reklama na židovskou víru, zdá se, že chabý děj je založen pouze na tom, abychom viděli co nejvíc židovských svátků a obyčejů. Stréc je uznávaným houslovým vituozem, další stréc vynalézá, děda není až tak moc ortodoxní, jak se z počátku zdálo, nikde ani mráček. Jen ten třetí stréc, co trošku pije a utekl od manželky kvůli cirkusu má na svědomí deset vteřin mikronapětí. A samozřejmě, Hitler to pak trošku lacině kazí. (Seminář britského filmu Uherské Hradiště 2010) (06.12.2010)

Se zahanbením musím přiznat, že na mě tento film příliš nezapůsobil. Klobouk dolů před Nicholasem Wintonem, každý se nemůže pochlubit záchranou stovek životů. Ovšem snímek samotný se mi jevil poněkud chladný, vykalkulovaný na efekt (takové věci nevyčítám často, obvykle mě to tolik nemlátí do očí) a jaksi lacině televizní. Známí čeští herci v rolích až otravně typických, v jakých už jsme je viděli tolikrát před tím, snad jedině Lábus hrál trochu jinou postavu. A příběh? Sledujeme osudy rozvětvené židovské rodiny v dobách těsně před 2. světovou válkou, každý člen má jiné starosti, atmosféra pozvolna houstne, mizí štěstí, mizí majetek, předpokládaný závěr mě kdovíjak nedojal. Nejspíš je chyba ve mně, ale co nadělám... "Všichni moji blízcí" mě tedy nijak nerozesmáli, nedonutili hluboce přemýšlet, nevypudili slzičku, podruhé je vidět nemusím, přesto jde o důstojnou poctu výjimečnému člověku. 65% (22.12.2009)