Všichni moji blízcí

Čekala jsem velkou část filmu kdy se bude jednat hlavně o ty válečné události a pak hlavně panu Nicholasi Wintonovi. To jsem se ovšem zmýlila a místo toho mě čekal krásný a milý příběh jedné rodiny, který bohužel až tak šťastný konec neměl. Díky takovým lidem jako je pan Nicholas Winton stojí za to přehodnotit některé své předsudky o lhostejnosti lidstva jako takového a udělat si nový jiný obrázek, který je tak trošku naplněn optimismem. Ještě šlechetnější je, že tento hrdina o svém skutku nikomu kromě týmu lidí, kteří mu pomáhali nikdy neřekl a tyto záznamy při úklidu na půdě našla jeho žena. Nádherný dokumentární konec plný vděku a lásky mi vehnal dokonce i slzy do očí. Tento film se mi líbil více než Síla lidskosti ale spolu se Sophiinou volbou a Schindlerovým seznamem patří mezi unikáty. (21.09.2012)

Se zahanbením musím přiznat, že na mě tento film příliš nezapůsobil. Klobouk dolů před Nicholasem Wintonem, každý se nemůže pochlubit záchranou stovek životů. Ovšem snímek samotný se mi jevil poněkud chladný, vykalkulovaný na efekt (takové věci nevyčítám často, obvykle mě to tolik nemlátí do očí) a jaksi lacině televizní. Známí čeští herci v rolích až otravně typických, v jakých už jsme je viděli tolikrát před tím, snad jedině Lábus hrál trochu jinou postavu. A příběh? Sledujeme osudy rozvětvené židovské rodiny v dobách těsně před 2. světovou válkou, každý člen má jiné starosti, atmosféra pozvolna houstne, mizí štěstí, mizí majetek, předpokládaný závěr mě kdovíjak nedojal. Nejspíš je chyba ve mně, ale co nadělám... "Všichni moji blízcí" mě tedy nijak nerozesmáli, nedonutili hluboce přemýšlet, nevypudili slzičku, podruhé je vidět nemusím, přesto jde o důstojnou poctu výjimečnému člověku. 65% (22.12.2009)

Hodinu sa pozeráte na židovské spevy a tanečky a za polhodinu už je koniec. Nestačím sa diviť tomuto nadhodnoteniu. Wintonovi samozrejme všetká česť, ale film dejinné udalosti len málo zobrazil. Do nekonečného hrania na husliach alebo na klavíri sem tam niekto niečo povie v rádiu alebo príde pán herec Labuda, ktorý tu bol najlepší napriek krátkemu priestoru, a niečo povie, aby sa dej nejak posunul. Z podobných filmov boli takmer všetky lepšie, či už Musíme si pomáhat, alebo Habbermanov mlyn. (03.03.2016)

Hezký film, na kterém je ale nejvíce emocionální závěrečná dokumentární vsuvka, kdy se sir Winton konečně shledává s řadou židovských dětí, které za války eskortoval. Příběh jinak řeší dané události z druhé strany a ukazuje nepředstavitelné dilema rodiny, která si pomalu uvědomuje, že nemá budoucnost a musí svého syna poslat do cizích krajů. Herci jsou do jednoho výborní a je sympatické, že se film obejde bez rozmáchlých emocionálních gest - bohatě stačí, že divák ví, k čemu se schyluje. Přesto jsem ale v průběhu nepociťoval onu tíhu, která by s tragickým námětem a více než ambivalentním vyústěním korespondovala. Myšlenky nechybí, ale schází jejich promyšlenější distribuce a gradace - má to být v součtu film o oslavě úspěchu, ale v očích aktérů i diváka musí převažovat smutek. Něco takového geniálně zvládl Schindlerův seznam, který mnohem účelněji nacházel doutnající lidskost uprostřed chladnokrevné nacistické mašinerie. Jasně, Všichni moji blízcí jsou spíše o přechodu mezi slunným a zamračeným obdobím života, ale postrádají silnější autorský argument a vizi. 70% (07.02.2021)

Před divákem se odvíjí prosluněný příběh dobře situované doktorské rodiny, který působí jak reklama na židovskou víru, zdá se, že chabý děj je založen pouze na tom, abychom viděli co nejvíc židovských svátků a obyčejů. Stréc je uznávaným houslovým vituozem, další stréc vynalézá, děda není až tak moc ortodoxní, jak se z počátku zdálo, nikde ani mráček. Jen ten třetí stréc, co trošku pije a utekl od manželky kvůli cirkusu má na svědomí deset vteřin mikronapětí. A samozřejmě, Hitler to pak trošku lacině kazí. (Seminář britského filmu Uherské Hradiště 2010) (06.12.2010)