Všichni moji blízcí

Výborný film, prošpikovaný českými hereckými hvězdami. Procítěně a emotivně zpracovaný příběh slabší povahy může dovést až k slzám, těm silnějším se snad alespoň trochu stáhne hrdlo. Určitě jde o jeden z nejpůsobivějších filmů na židovské téma a mezi českými filmy 90.let se řadí tento mezi absolutní elitu. (09.05.2003)

Obidva Mináčove dokumenty o Wintonovi som videl pred týmto filmom a urobili na mňa veľký dojem. Neviem prečo som tento film prehliadal, ale že je aj o Wintonovi som sa dozvedel len nedávno. Veľká škoda, že sa film jemu a jeho neoceniteľnému dobrému skutku venuje len okrajovo a až v poslednej tretine filmu. Záver je dojímavý, ale problém vidím v trochu chladnej a rozvláčnej prvej tretine. Keď sa zoznámite s postavami, začína to byť zaujímavé. Okrem záveru by som rád vyzdvihol scénu, kde J. Bartoška žiada o ruku svojej milej. Odpoveď akú dostal od jej otca (F. Nemec) možno bola krutá, ale bohužiaľ úplne pravdivá. Veľký potenciál som videl v roli M. Labudu, škoda, že sa viac nepritlačilo. Napriek tomu spokojnosť. 70%. (16.06.2013)

Židovská tématika je - samozřejmě po právu, stále jsme jí dlužníky - až příliš v centru pozornosti; příliš v tom smyslu, že hrozí její sklouznutí do fráze, klišé, braku, tezovitého stereotypu. Přesto se čas od času i tady podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží dech objevností tématu, nápaditostí scénáře, tvůrčí flexibilitou režie a jasným zaujetím herců pro jejich atraktivně jímavé role. Dětský příběh z českého maloměsta, z rozhraní národní snášenlivosti a počínajícího nacihnědnutí země, vyniká tím vším. Jsme vtahováni do současnosti děje, splýváme s protagonisty, jásáme nad jejich zdary a trneme i padáme tam, kde se proti nim staví doba a nemrav zločinu. Kousek té stříbřitě chvějivé dětské vzpomínky se podařilo mistrovsky přenést na televizní obrazovku - neméně působivý by byl i na stříbrném plátně - a postavit tak pomník muži, který udělal vše pro to, aby pomohl těm, nad nimiž zlomil svíce celý civilizovaný svět, byť ještě netušící apokalypsu židovské etnocidy. Připomenout a připomínat, že i v lidském životě naší postmoderní současnosti stále existují nadčasové hodnoty a lidé, kteří je ztělesňují, není nikdy marnotratné. A vždy je to nenahraditelně cenné a nevratné. (02.04.2008)

Absolutně uvěřitelný, velmi realistický příběh který se odehrává těsně před vypuknutí druhé světové války. Příběh vypráví o jedné velké rodině a osudu všech jejich členů, o tom jak se oni s příchodem války vyrovnávají a jak se každý zařizuje podle svého. Tudíš faleš a podrazy od známích a kamarádů jsou na dením pořádku. V této době je nejdůležitější přežít a někdy to vyžaduje chodit i "přes mrtvoly"... - Viděno 1x cca + 2. 9. 2010 - 85% (06.06.2011)

Toto je příběh jedné velké a velmi rozvětvěné židovské rodiny, s níž divák na počátku prožívá všechny úspěchy a radosti, aby byl s postupujícím příběhem svědkem úpadku této rodiny na pozadí počínající 2. světové války. Celý příběh je vyprávěn vlastně z jediného, ovšem nikoliv zanedbatelného důvodu. Oním důvodem bylo přiblížit co nejvíce lidem takřka neznámý a pozapomenutý hrdinský čin pana Nicholase Wintona, který zachránil díky své prozřetelnosti před smrtí v koncentračních táborech stovky židovských dětí z Československa. Příběh rodiny, kterou však ve filmu sledujeme, je čistě fiktivní, to mu ale nikterak neubírá na atraktivnosti a intenzitě. Celý film je prodchnut jakousi velmi zvláštní až mrazivou atmosférou, při sledování filmu mě pronásledoval tísnivý pocit tušených událostí a nebylo mi z toho zrovna dvakrát dobře. V tomto případě musím pochválit záběry na vilu Silbersteinových, které jsou s postupujícím dějem čím dál mrazivější a děsivější. A konec, ač tušený a nikterak překvapivý, ve mně zanechal velmi silný dojem a nepopírám, že jsem se u něho i rozbrečel. Tohle je zkrátka film, který mě dokázal oslovit a na který musím celou dobu, která uplynula od jeho zhlédnutí, neustále myslet. Díky silnému příběhu a kvalitnímu hereckému obsazení vznikl film, který podle mého názoru jako jeden z mála polistopadových českých filmů dokáže obstát i v zahraničním měřítku, a který se v mém osobním žebříčku řadí mezi nejlepší a nejkvalitnější české polistopadové filmy. Nemám co dodat, uděluji pět hvězd a jsem rád, že jsem tenhle film mohl zhlédnout, i když mě trochu mrzí, že jsem tento film poprvé viděl pouze díky programové změně jako vzpomínku na zesnulého pana Hubače. (29.09.2011)