Všichni moji blízcí

Po dlouhé době jsem si to pustil a film se mi líbil ještě víc než prve. Snímek se dá brát různě. Jako pocta panu Wintonovi, (židovským) obětem nacizmu nebo prostě jako vzpomínkové drama odehrávající se v době předválečné a následně za války. Myslím, že atmosféra té doby na mě opravdu dýchala, herecký výkony byly naprosto přesné (všichni v hlaních a vlastně i vedlejších rolí podali výborný výkon, ale rozhodně nesmím opomenout zmínit nezvykle zápornou roli pana Mariána Labudy, která mu ale sedla). Závěrečná scéna na nádraží mě dojala už při prvním zhlédnutí (asi i o něco víc než samotné záběry s panem Wintonem, které jsem už viděl mnohokrát jinde, ale tím zase nechci snižovat jejich hodnotu) a výsledný dojem ještě podpořila krásná hudba. Silné 4*. (25.03.2008)

Absolutně uvěřitelný, velmi realistický příběh který se odehrává těsně před vypuknutí druhé světové války. Příběh vypráví o jedné velké rodině a osudu všech jejich členů, o tom jak se oni s příchodem války vyrovnávají a jak se každý zařizuje podle svého. Tudíš faleš a podrazy od známích a kamarádů jsou na dením pořádku. V této době je nejdůležitější přežít a někdy to vyžaduje chodit i "přes mrtvoly"... - Viděno 1x cca + 2. 9. 2010 - 85% (06.06.2011)

Opravdu hezky natočené drama s pečlivým castingem, profesionálními hereckými výkony a kvalitním režijním řemeslem. Dát pod čtyři hvězdičky by nebylo fér, dát pět hvězdiček by znamenalo přejít fakt, že jde o opravdu hodně předvídatelné dílo, protože všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí. Prakticky všechno je jasné a už v půli filmu jsem si vydedukoval, kdo se zachrání a kdy bude odjíždět následující vlak s dětmi do zahraničí. Kromě předvídatelnosti trpí Mináčův film určitou akademičností ve snaze odvést opravdu dobrou práci. Jinak je to přiměřeně emotivní, smutné a poetické. Celkový dojem: 80 %. (09.03.2010)

Ke konci už toto typické české depresivní drama nabírá točky, bohužel dabing mi kroutil nehty na nohách a první půle jako z reklamy na Židy mě dovolila jednou zaspat. Nechápejte mne jako antisemitu, já pohrdám všema náboženstvíma stejně, takže snad pochopíte moje antipatie k omáčkovitému úvodu filmu. Wintonův příběh si představuju odvyprávěný úplně jinak. 65% (01.04.2016)

Dávku emocí vzbuzených nezištným činem Nicholase Wintona už jsem si odbyla pěti hvězdičkami u dokumentu Síla lidskosti a proto budu hodnotit tento film tak, jak bych hodnotila každý jiný film. A v takovém případě musím říct, že se trošku dostavilo zklamání. Silné téma, pachuť pravdivosti, plejáda osvědčených herců i v těch nejmenších rolích, a přece jsem nebyla ohromena sevřeností ani precizními výkony. Podivná televizní kamera, nepřirozené post-synchrony a jakýsi nádech pohádkovosti nespojené ani tak s pohledem dětského hrdiny, ale celkově s náhledem tvůrců na realitu, mi po celou dobu promítání ztěžoval sledování a já kvůli tomu měla problém si film užít a nechat ho prostoupit všemi zákruty duše. (24.08.2009)