Útěk do divočiny

Dlouhý a příjemný pohled do nitra jednoho muže, který měl více odvahy a důvěry v sebe sama než jsem kdy viděl. Sean Penn si vybral velmi zajímavou látku, které vtiskl svůj rukopis působivými záběry a odpovídající atmosférou, která působí velmi věrohodně. Výběr Emile Hirsche, vycházející hvězdy, byl mistrovský tah, protože on nejen díky své zajímavosti pro kameru a diváka (nevím, jak to jinak říct:)) utáhne s přehledem celý film. Příběh má velkou sílu a hloubku, která možná není na první pohled zřejmá, ale je tam. Pár okamžiků působí až naivně, jak je mohl někdo uskutečnit tak jednoduše, ale to si uvědomíte, až budete na film myslet s menším odstupem a všechny krásné dojmy z vás aspoň lehce opadnou. Osobně jsem neočekával takový konec, možná jsem se ho spíše obával, ale musím smeknout za to, jak dokázal Sean Penn převést na plátno příběh jednoho útěku, o kterém možná sní mnoho lidí a nikdy ho neuskuteční... (11.07.2008)

Nějak toho Seana nemám rád, a asi mám proč. Tohle je studie, jak od sebe tak nějak napůl odkopnout civilizaci (puška jo, autobus jo...), a o následcích toho, že se jedná o poblouznění a nikoli seriozní plán. A co mi na režisérovi moc vadí, že tuhle loserovitost glorifikuje, místo aby ukázal, že ti, co takového naivního poblouzněnce podporují, pak mají karmu zatíženou vinou... Problém tohoto filmu je čistě v tom, že je ulhaný a pomýlený ve všech aspektech. P.S. jak si tak čtu text distributora, režisér to točil se záměrem omotat si diváka kolem prstu... no blééééé hnus. (07.04.2011)

Cestu k hlavnej postave si hľadáme postupne, odkrývaním jeho niekdajšieho fungovania v nefunkčnej rodine. Spočiatku preto može byť vzťah k nej chladný, hlavne pre prehnane radikálne outsiderské názory a neochotu súhlasiť s čímkoľvek z konzumnej reality. Tento chlad k Chrisovi som ale ako divák postupne prekonal… a na konci mi stekali slzy po tvári. Múdry, psychologicky prepracovaný a čo do existenčných otázok hrdo angažovaný film. A navyše krásny. Sean Penn je Osobnosť. Jeho pocitové zobrazenie Los Angeles považujem za druhú najlepšiu scénu filmu (tou prvou je úchvatne zostrihaný záver). (29.04.2008)

Nejsem žádný starý cynik, naopak bych měl zapadat do cílové divácké skupiny (naivní mladý odpůrce establishmentu hledající způsob sebevyjádření), proč tedy nemám chuť hodit na záda krosnu a vyrazit kempovat do nějaké chráněné krajinné oblasti? Co mi v tom brání? Některé ze slov "patos", "podbízivost", "prázdnost"? Či vědomí, že existují režiséři jako Terrence Malick, který vám přírodu dokáže napumpovat přímo do žil? Nebo snad fakt, o kolik mi krátký výstup Hala Holbrooka přišel dojemnější než celá Hirschova anabáze? Na Útěk se dívalo příjemně, byť je znatelně nesoustředěný (režisér asi pozřel nějaké halucinogenní hříbky). Utekl rychle a nemohu tvrdit, že jsem si z něj nic neodnesl. Jen asi ne to, co zamýšlel Penn. Závěrečné poznání u mne spočívalo v pochopení, že nezáleží na tom, kolik kilometrů ujdete, kolik lidí potkáte, kolik toho obětujete, ale máte-li se kam vrátit. Měl se Chris kam vrátit? Odpověď doporučuji hledat na hodně velkém plátně. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, CheGuevara, DaViD´82, H34D, Struhy, Golltes (22.04.2008)

Filosofující dialog o střetu hledání dokonalého sebevyjádření pravdivého já prostřednictvím samoty, upřímnosti a absolutní svobody a závazků plynoucích z bytí jakožto bytí s druhými, bytí pro druhé. Zásahy McCandlessových rodičů jsou znát, svolení k natáčení bylo patrně poskytnuto až díky ústupkům v hledání konsensu mezi oslavou Chrisova úniku a poněkud pragmatičtějším a zdravějším poukazem na člověka, který je zoon politicon, ať chce, nebo ne. V každém případě tato ambivalence výpovědní hodnotě snímku jen prospívá. Vizuální stránka nezapře jisté pomrkávání po malickovské kráse. Hudba, nesmírně pečlivě poskládaná, k filmu padne jako ulitá. Velmi podařené. (08.07.2008)