Útěk do divočiny

Příběh snílka a dobrodruha Christophera McCandlesse alias Alexandera Supertrampa je působivou revoltou proti stávajícím hodnotám. Jeho život, který vycházel z nadprůměrných známek ve škole, slibné sportovní kariéry a materiálního zabezpečení rodičů, se najednou odstřihnul od skutečné podstaty své existence. A to chtěl změnit. Setkáváme se s ním ve chvíli, kdy úctyhodnou dobu v divočině, tiše ve svých myšlenkách, radikálně šlape po své staré identitě. Nelineárně tak vypráví o svém revoltujícím putování, na kterém se setkává s více či méně důležitými postavami, přičemž co do tempa a atmosféry je tohle objevování světa bez lží občas dosti nevyrovnané. Některé epizody okamžitě chytnou za ta správná místa, jiné vytváří dojem, že 140 minut dlouhý snímek je ještě mnohem delší. Umírněný a hodně vyzrálý režisér a zlobivé hollywoodské dítko Sean Penn občas zbytečně experimentuje (Chrisův rukopis přes obrazovku), místy idealizuje, nebojí se symbolů (opasek znázorňující dlouhou pouť), ale na nejen fyzicky náročnou roli Emila Hirsche náramně připravil. Vzpomínáte ještě na toho nesmělého chlapečka ze sympatické komedie The Girl Next Door? A to to není tak dávno. Pochvala musí zákonitě směřovat i za precizní výběr vedlejších rolí (zoufalý manželský pár William Hurt & Marcia Gay Harden, spontánní hippies Catherine Keener, netradiční Vince Vaughn, osamělá zpěvačka Tracy, jinak talentovaná Kristen Stewart – mimochodem nazpívala i dvě písně – nebo bezmála pětaosmdesátiletý Hal Holbrook). Do toho znamenitá práce kameramana Erica Gautiera (nasnímal například Esther Kahn nebo část z povídkového Paris, je t'aime), až to celé připomíná malebný poetismus Terrence Malicka. Into The Wild může být ideálním snímkem pro tisíce Američanů, kteří nevytáhli paty z domu, znají jen nejbližší McDonald´s a autosalon, kam si příští rok zajedou koupit nového, ještě většího Forda. Příjemných 70%.. (27.03.2008)

Jeden z mála premiérových filmů, který mne zatím v roce 2008 dohnal k slzám. Sean Pen dokazuje, že režírovat umí a to mistrovsky. Asi nejvíce se mi zapsala do paměti scéna, v níž zestárlý "děda" žádá Chrise o možnost jeho adopce. Krásné záběry a pro roli sebedestruktivní Hirsch jsou největší tahouni filmu, o kterém jsem již po shlédnutí traileru věděl, že u něj dostanu záchvat breku a vzteku, jak je svět vůči pravým hrdinům nespravedlivý... Jestli se tohle nedostane do top 200, tak fakt nevim co se s námi Čechy děje. Edit 4.5.08: Dostal, trvalo to 2 měsíce ale díkybohu dostal :) (23.02.2008)

Filosofující dialog o střetu hledání dokonalého sebevyjádření pravdivého já prostřednictvím samoty, upřímnosti a absolutní svobody a závazků plynoucích z bytí jakožto bytí s druhými, bytí pro druhé. Zásahy McCandlessových rodičů jsou znát, svolení k natáčení bylo patrně poskytnuto až díky ústupkům v hledání konsensu mezi oslavou Chrisova úniku a poněkud pragmatičtějším a zdravějším poukazem na člověka, který je zoon politicon, ať chce, nebo ne. V každém případě tato ambivalence výpovědní hodnotě snímku jen prospívá. Vizuální stránka nezapře jisté pomrkávání po malickovské kráse. Hudba, nesmírně pečlivě poskládaná, k filmu padne jako ulitá. Velmi podařené. (08.07.2008)

Úchvatné dílo. Příběh, který dostatečně doceníte pouze za předpokladu, že se vžijete do postavy Christophera McCandlesse, který byl buď dalším z řady snílků nebo člověk, který se nechtěl začlenit do systému kariérismu, ale chtěl jít svou vlastní cestou, za svým snem. Emile Hirsch i přes svůj velmi nízký věk podává famózní výkon i po fyzické stránce a potvrzuje, že se jedná o obrovský talent do budoucnosti. Sean Penn usedl na režisérskou židličku a zatím je to bezesporu jeho nejpovedenější počin. Nemám co vytknout, krajina, herecké výkony, režie, kamera, střih a v neposlední řadě scénář (Sean Penn), vše je nadstandartní, takže pět hvězdiček..... (18.02.2008)