Útěk do divočiny

Ten kluk mi mluvil z duše. Skoro dvě a půl hodiny jsem byl s ním na cestě a prožíval situace, o kterých se mi zatím může jen zdát. Pokud mi Klub rváčů dodal kůráž a odhodlání poprat se s dnešním konzumním světem, tak tento film mi dodal naději, že i v současné době se dá žít bez pravidel, stresu, peněz a systému. Když už jsem si říkal, že jeho putování mě nemůže ničím překvapit, přišly další úchvatné okamžiky a po nich další. Pokud jste stejného ražení jako já, tak při Útěku do divočiny budete na vrcholu blaha. (01.06.2010)

Emile Hirsch bloumá dvě a půl hodiny po všech koutech Ameriky, zažívá všelijaká dobrodružství a spolu s divákem pomalu dospívá k názoru, že být sám v divočině je fajn, ale bez lidí, které máte rádi, to tak nějak není ono. Citlivě natočené, vizuálně strhující, perfektně zahrané a v závěru emocionálně zatraceně silné. Kam se zatoulala Hirschova nominace na Oscara ještě hodně dlouho nepochopím. (31.03.2008)

Láska k přírodě a ke knihám není nejlepším předpokladem ke sledování tohoto pseudoherojského příběhu. Kde měla být prostá lyrika, je těžký patos, kde mělo být dojetí, ční kýč, kde měl být respekt k přírodě, je pár šouravých kroků kolem zrezivělého autobusu, kde moudrost, pár vytržených citátů, kde psychologická sonda, tam přeludy duševně nemocného člověka. Pennovo flagelanství a chabá konstrukce hlavního hrdiny ve mně bohužel přebilo i místy intenzivní roadshow. 50% si zaslouží vedlejší postavy, na nichž film stojí, hudba a několikero scenérií. Nikoli příběh a jeho vyprávění, které mi svou hloupostí připomíná Pláž. Nikoli Christopher McCandless, jehož příběh z jiného úhlu si můžete přečíst zde: http://nmge.gmu.edu/textandcommunity/2006/Peter_Christian_Response.pdf P.S. Z nadšeného přijetí by měl Don Quijote nepochybně radost. (31.03.2008)

Nějak toho Seana nemám rád, a asi mám proč. Tohle je studie, jak od sebe tak nějak napůl odkopnout civilizaci (puška jo, autobus jo...), a o následcích toho, že se jedná o poblouznění a nikoli seriozní plán. A co mi na režisérovi moc vadí, že tuhle loserovitost glorifikuje, místo aby ukázal, že ti, co takového naivního poblouzněnce podporují, pak mají karmu zatíženou vinou... Problém tohoto filmu je čistě v tom, že je ulhaný a pomýlený ve všech aspektech. P.S. jak si tak čtu text distributora, režisér to točil se záměrem omotat si diváka kolem prstu... no blééééé hnus. (07.04.2011)

"To, že vlezete do divočiny schválně nepřipraven a přežijete na hranici smrti, to z vás lepšího člověka neudělá, to budete mít akorát zatracenou kliku." Nedoslovná "románová" adaptace výborné dokumentární knihy. To se zase tak často nevidí. I když pravda, že Penn měl situaci výrazně ulehčenou tím, že prostě vyškrtal všechny ty příběhy lidí, které McCandless potkává, i spousty kapitol o dobrodruzích podobného ražení a vyznání po nespoutané svobodě. Zůstal mu tak materiál o rozsahu kratké novely, která by takovouto stopáž těžko utáhla. Tak to přepsal dle svého - hodně volně. A funguje to na výbornou, byť osobně mám výhrady ke změněné motivaci postav (např. Ron Franz) či velmi zidealizovanému pohledu na Chrisovo počínání. Filmová verze Krakauerova Útěku do divočiny tak plně obstojí vedle své knižní matičky a navzájem se krásně, a vzácně, doplňují. Navíc Penn nachází velkou oporu v kameře, hudbě Eddieho Veddera a samozřejmě Hirschově výkonu. A výše zmíněné si lze užít bez ohledu na to zda Chrise považujete za novodobého hrdinu odvrhnuvšího hmotné statky (jediný pohled, který vám film nabídne), nezodpovědného pozérského floutka, kterému se dostalo co zasloužil či prostě "jen" lidsky chybujícího naivního snílka, který si ukousl více než na co měl. Ale stejně, kniha je přeci jen lepší a ve svém mnohavrstevném pohledu (byť je jasné, který z názorů sám autor upřednostňuje) i působivější. A na rozdíl od filmu ve mě tu touhu vydat se na cestu vzbudila. (03.04.2008)