Útěk do divočiny

Pěkný film, který nejvíce sráží první hodina filmu, která mě nevtáhla, nudila a spíše jsem se trápil, ale naštěstí jsem nevypnul a sledoval dále a po křečovité první hodině přichází ta nádhera a krása, kterou jsem od začátku očekával. Krásné nájezdy na přírodu, výborné momentky a dobré herecké obsazení kde mě nejvíce utkvěl v paměti a dojal herecký výkon Hala Holbrooka. Touhu odtrhnout se od okolního chaosu má snad každý z nás, mé hodnocení 4 hvězdičky... (31.05.2008)

Vzdal se všeho, aby si splnil svůj sen, a i když ho to stálo to nejcennější, co vlastníme, věřím, že neměl čas litovat. Velmi silný zážitek, který je (více propracovanější a rozsáhlejší než 127 hodin) přes svou delší stopáž rychle utíká a ani na chvilku nenudí. Podkreslující hudba je výborná a Seana Penna bezmezně obdivuju. (06.08.2012)

Byla by lepší kniha? Film mě nezaujal, leč zůstal mi v hlavně a knihou jsem aspoň prolistoval. Základním problémem snímku je skutečně nabubřelost některých důvodů pro skutky postav/skutečných lidí a v kontrastu s nimi myšlenky, nad kterými se dá polemizovat v jejich prospěch. A do toho všeho téměř dokumentárně vytříbený vizuál a kvalitní, přesní herci. Entuziasmus a upřímnost Seana Penna, to je to jediné, čemu se dá věřit bez okolků. A co já vím, třeba má na mém hodnocení podíl i to, že jsem film sledoval dabovaný, tahle důležitá okolnost by měla být zmíněna. (18.04.2013)

Americká krása dovedená do extrému. Tam, kde ve své filmové reflexi končí coby tvůrce Sam Mendes (odchod dětí z dysfunkční rodiny...), odtud začíná své podobenství vyprávět herec a režisér Sean Penn. Dvě časové roviny - aktuální a retrospektivní, které obě dvě lineárně směřují k splynutí, obsahují silný příběh člověka, který na útěku před rodiči a civilizací nachází sám sebe i prožitek skutečného života. Člověka, který porušuje onu symbolickou Kazanovskou tichou dohodu a odmítá věcmi a penězi nahrazovat pocit štěstí. Co na tomhle dokonalém filmu vyzdvihnout především? Asi režijní invenci Seana Penna. Tohle zlobivé dítě Hollywoodu přerostlo škatulku herectví a dospělo v plnohodnotného umělecky založeného tvůrce - jeho režie ani scénář nepostrádají invenci, složitě strukturované herecké i dějové celky, účelnou zkratkovitostí přebíjí rutinu, kterou se navíc Penn nebojí ozvláštnit čistě poetickými a uměleckými vložkami (detaily zvířat, plynutí mraků, prolínačky, zpomalovačky...). Často je film estetizován klipovostí, záběry, kdy nad kamerou přejíždí nákladní vlak či kamión, pasážemi podkreslenými jen hudbou...jsou to jakési milníky fázující plynutí děje a přechody mezi oběma stěžejními časovými rovinami. Určujícím znakem jsou také až divácky ohromující jízdy kamery, kdy počátek je vždy snímán z velké perspektivy k zvýraznění krajiny, uvnitř ní se skrývá bezvýznamný člověk (jízda uvnitř Coloradského kaňonu nad řekou, Aljašské záběry, především příjezd a závěr...) Penn se nebojí experimentovat, ale jeho režijní rukopis už je zažitý a dobře čitelný (místy mi některými scenériemi a záběry připomínal třeba jeho Přísahu), vkládá do něj mnoho symboliky (opasek...) a důrazu na pradávnou ritualizaci života... Nedílnou součástí působení snímku je vynikající hudba Eddieho Veddera z Pearl Jam. Jeho až folkový projev pouze s akustickou kytarou i jeho celková osobnost přesně zapadají do modelu příběhu a jeho vynikající texty mnohdy posouvají jeho vyznění dál... Casting je tradičně u Seana Penna bezchybný (vždyť je sám hercem), zvláštní uznání zaslouží ale především představitel hlavního hrdiny Emile Hirsch, který je fyzicky (alespoň podle závěrečné fotografie) podoben skutečnému Christopheru McCandlessovi. Penn skutečně neplácá do větru...natočil film, který postihuje nějaký hlubší proud v současné západní civilizaci, kde se ve své cyklicitě vývoje objevuje kdosi jako post-hippies... (v českém prostředí třeba ohlas ve Vorlově Z města cestě...) Happiness is real only if shared! (19.03.2008)

Naprosto boží film snad ve všech možných a i nemožných detailech. Vždyť kolikrát kdo nad svým životem přemýšlel a uvažoval utéct do přírody a žít naprosto nekonzumně jak v nějaké zavařené sklenici. Tenhle film je o klukovi, který do toho šel na plno a otevřel tak dveře i dalším lidem. Sean Penn byl do té doby pro mě především výborný, ale trošku zvláštní herec. Teď musím říct, že je i geniální filmař, protože co s herci udělal, to se nedá ani popsat. Ze všech jsem cítil ty emoce a hudba tomu také opravdu šíleně moc dodávala. Konečně po dlouhé době film, kde mi ta délka nebyla na obtíž, spíš naopak. Líbilo se mi, že i když by film mohl být prakticky bez dialogů, pořád se v něm něco děje a pořád se v něm najdou různí lidé a různé postavičky, se kterými se ten kluk, co se vydal do přírody, setkává. Film, který ve mně vyvolal tolik radostných, smutných, pozitivních, ale i negativních emocí, jako hodně dlouho žádný jiný. (04.01.2013)