Útěk do divočiny

Two years he walks the earth. No phone, no pool, no pets… no cigarettes… Ultimate freedom… Jen tušit, v jakých zeměpisných šířkách se nachází můj „magic bus“, vysral bych na všechno, zabalil hooodně velkej bágl a zevloval dávno u něj. Vím, i takhle to zní dost pohodlně, člověk je přeci jenom utlumen rozumem. Jen jsem nevěděl jak nejlíp zdůraznit svůj vztah k samotné dřeni filmu, jenž mě svojí blízkostí skoro až vyděsila. Onen dopad na diváka bude asi dost individuální. Pro mě osobně to nejsou jen hezký pohlednice z Jižní Dakoty či Velkýho Kaňonu, přesnej Hirsch a démonický „písničkář“ Eddie Wedder (nevěřím, že je vostříhanej!). Tam, kde Tanec s vlky přestává mapovat Dunbarovo sebehledání a zabývá se „indiánskou otázkou“, nabývá Into The Wild na aktuálnosti, naléhavosti, komplexnosti. Na ploše 140 minut mi tak hollywoodský tough guy Sean Penn zprostředkoval lifechanging zážitek na hranici transcendentálna. Tenhle příběh nezrezaví. Ne u mně. (23.02.2008)

Upřímně - moc jsem nikdy neveřil na režisérské schopnosti Seana Penna, ale tohle je prostě zlom. Tak sugestivní film je ukázkou prvotřídní kvality a nadšení filmařů. No a Emile Hirsch? Když jsem slyšel jeho jméno v obsazení, tak jsem film automaticky zavrhnul do nejnižšího podpalubí hollywodské vlajkové lodi. A teď? Je to herec s nesmírným talentem a schopen zahrát úžasně přirozeně. Prostě Útěk do divočiny je tak krásně syrový, upřímný a až dokumentaristický, že rozum zůstává stát. Ano, má pár hluchých míst, ale pozitiva je stírají. Nezbývá než dát pět hvězdiček za úžasné herecké výkony, režii, kameru, střih a extra hudbu. Ten film mě prostě dostal! (10.09.2008)

Kolik pravdy se skrývá v tomto silně prozaickém, romantickém, tragickém filmu podle údálostí, jež si většina z nás ani neumí představit... (20.11.2008)

Neviděl jsem prvních 15 minut filmu, ale myslím že jsem o nic závratně důležitého nepřišel. Film byl velmi působivý, občas mě tedy obtěžovala "sekající" se kamera na určitých záběrech, ale i přes to se dalo přejít. Vcelku dobrá varianta na večerní film, všem doporučuji :) (07.04.2010)

Novoveký Walden od Henryho Davida Thoreaua, dotiahnutý do absolútnej a fatálnej dokonalosti (a v celkom inej dynamike, pochopiteľne). Famózna odysea o úteku pred sebou samým (ako predstaviteľom hodnotovo sa boriacej západnej spoločnosti) alebo o hľadaní a nachádzaní seba samého, čo sa evidentne nemusí vylučovať. Útek do divočiny je obojstranne precítenou záležitosťou, pretože v nej pulzuje ohromne zanietený náboj zo strany tvorcov - počínajúc bezchybnou poetickou réžiou a nelineárnou skladbou záberov cez strhujúce prírodné scenérie a skvostnú Vedderovu hudbu až po dokonale herecky stvárnené a precítené vedľajšie postavy ako posledné hodnotné fragmenty ľudskosti, ktoré Supertramp stretáva na svojej púti za samotou, na svojom úteku pred skazeným materializmom a konzumom. Rovnako tú snímku ale prežívam aj ja. Into the Wild je brilantný, "kerouacovsky" či práve "thoreauovsky" oslobodzujúci i trýznivý film, ktorý mi zanechal šrám na duši, pretože mnohokrát mám podobné pocity ako hlavný hrdina, zároveň mi ale chýba odvaha, aby som do divočiny skutočne utiekol. Viac životných múdrostí na jednom mieste by som hľadal márne. (10/10) (19.09.2011)

Po prezretí tohto filmu som išiel do lesa na hríby a celé hodiny som rozmýšľal,aké by to bolo byť odkázaný sám na seba.... čítal som,že nejaký angličan inšpirovaný týmto filmom si spravil kurzy prežitia v drsných podmienkach a vydal sa do prírody...za pár dni ho našli,zomrel na podchladenie... (30.05.2012)

Tak jednoduché a tak strhujúce! "You are wrong if you think that the joy of life comes principally from the joy of human relationships. God's place is all around us, it is in everything and in anything we can experience. People just need to change the way they look at things." (07.03.2013)

Maloměstská uniformní konzumeristická Amerika zírá na ten odvaz - mladej roztrhal karty, spálil peníze a prchl do divočiny. 1) Téměř dokumentární charakter filmu autentizuje atmosféru Chrisova putování. Je jasné, čím se snímek zapsal do srdcí mladých diváků - kdo by nechtěl svobodně a nespoutaně putovat po krásných lokacích od Mexika přes celý západ Spojených států až na Aljašku a zažívat nejrůznější dobrodružství? When you want something in life, you just gotta reach out and grab it._____ 2) Téma hledání sebe sama mezi ostatními lidmi je téma vlastní přemýšlivým mladým lidem. Proto asi je film tak oblíbený a vysoko hodnocený. Až potud nic proti. Vadí mi však idealizace a romantizace tohoto hledání. Toto novodobé Utrpení mladého Werthera nahrazuje lásku k Lottě hledáním smyslu života. V Goethovi se hlavní postava z nešťastné lásky rovnou zastřelí. Chris nikoho nemiluje, ani s nikým nespal, je asexuální panic. Zvolí nezodpovědný životní styl, který vede ke stejnému výsledku. Dobré k zamyšlení, určitě ne k následování._____ 3) Chris se bouří proti rodičům (nedivím se) i proti konzumismu. Nicméně jedná jako debil. K okolnostem jeho smrti uvádí aljašský ranger Peter Christian: When you consider McCandless from my perspective, you quickly see that what he did wasn't even particularly daring, just stupid, tragic, and inconsiderate. First off, he spent very little time learning how to actually live in the wild. He arrived at the Stampede Trail without even a map of the area. If he [had] had a good map he could have walked out of his predicament [...] Essentially, Chris McCandless committed suicide._____ 4) Primitivní psychologie a triviální moudra prostupují filmem jako tlusté krkovičkou. When you forgive, you love._____ 5) U obrazovky mě udržel sympatický a sexy 22letý Emile Hirsch (Chris) a skvělý naturščik medvěd Bart z Rockies. Přes všechny výhrady jsem na konci dojatý krásou krajiny, smutkem, hudbou i neohrabaností sdělovaného poselství. Happiness only real when shared._____ 6) Výstižný koment: kinderman***, castor****, Marry***, LeoH**. (10.02.2019)

Kdo může říct, že poznal dokonalé štěstí? Alex Supertramp. Zamyšlení nad vlastním životem plné báječné muziky (vyrazilo mi trochu dech, že autorem je Eddie Vedder z Pearl Jam). Film podle jednoho skutečného života vám umí nevtíravě naservírovat skutečné emoce jednoho snílka. (27.04.2009)

Původně jsem chtěl dát hvězdy 3, ale vzhledem k hlavním myšlenkám filmu jsem se rozhodl hodnocení navýšit. Snímek vytváří dojem manifestu, který je však zobrazen dosti idealisticky, nehledě k tomu, že hlavní postava působí jako zálesácký superhrdina a to mě nesmírně vytáčelo. Na druhou stranu tu máme krásně nasnímanou přírodu a hudební podkres Eddiho Veddera (palec nahoru). Obsazení Hirsche do hlavní role se dá označit za přehmat, jeho výkon je matný a ve srovnání s vedlejšími postavami hodně zaostává. Penn chtěl ukázat alternativní způsob života, nejsem si ale jistý, zda tomu výsledný tvar odpovídá. Za odvahu tedy 7/10 (28.09.2009)

Je mi 25 let, jsem čersvě odpromovaný inženýr a stojím na rozcestí. Mnoho v mém životě já nápadně podobné tomuto příběhu, ale zdaleka ne všechny názory jsem si osvojil. Idealistické je to až moc. (28.06.2013)

Silný jak hasičská hadice. (21.12.2014)

Road movie a putování jednoho mladíka za svobodou, z které už není návratu. Na své cestě rozdělené do 4 kapitol potkává různé lidi a jejich příběhy bohužel občas působí dost kýčovitě. Nicméně film má dobrý spád, krásné záběry přírody (kamera je celkově hodně nápaditá) a dokonale ladící hudební doprovod Eddieho Veddera. Z hereckých představitelů mě nejvíce zaujal v poslední kapitole Hal Holbrook, jehož civilní a uvěřitelný projev mě hodně bavil. Sean Penn film natočil podle skutečného příběhu Christophera McCandlesse, který se odehrál na začátku devadesátých let. (27.08.2018)

Sean Penn sa profiluje ako špecifický režisér. V jeho pomalých filmových rozprávaniach hrá veľkú úlohu kamera. Zábery necháva plynúť buď v sugestívnej hudbe, alebo v tichých panorámach, či už z vtáčej perspektívy alebo z bližších detailov. Nie nezaujímavé je aj Pennovo skúmanie ľudskej duše, charakteru, no predovšetkým nekomfortnej motivácie svojich hrdinov, či už je to v Križovatke smrti, či v Prísahe alebo v Úteku do divočiny. Všetky sa však charakterizujú akousi neopísateľnou atmosférou, ktorou vie dostať diváka do deja. V tomto prípade sa Pennovi naskytla veľmi vďačná a príťažlivá predloha, kde svoje skúmanie ľudského stavu mysli a duše vie využiť dokonale. Sugestívny príbeh, ktorý nedáva žiadne návody, ale ani neberie nikomu ilúzie. (18.02.2008)

Američané milují příběhy s velkým P, poutavé historky o cestách za Změnou, Vykoupením či Přerodem. Příběh Alexe se mohl lehce stát jedním z nich. Záleželo na vypravěči. Nejprve McCandless, poté Krakauer a teď Penn. Každý vypověděl příběh jinak. Úplnou pravdu se již nikdy nedozvíme, nicméně už se alespoň nemusíme bát, že by vyprávění nebylo o tom nejdůležitějším, o opravdovém životě. Bez zbytečného patosu a slzavé sentimentality se před námi rozvíjí příběh obyčejného kluka, s velkými sny i naivními představami. Neuvěřitelná je cesta, kterou mladík urazí. Podobnou délku však může mít i škála divákových pocitů. Od počáteční nedůvěry, přes neutrální respekt až třeba i k částečnému porozumění. Útěk do divočiny, ale neznamená jen nezapomenutelný příběh. Uchopen citlivou režií Seana Penna, jenž bez přehánění roste každým dalším filmem, podepřený uhrančivým výkonem Hirsche a obohacený magickou hudbou Eddieho Veddera si směle říká o pozornost. Pozornost spíše vnímavějšího, náročnějšího publika. (22.05.2008)

Sean Penn má neuvěřitelný filmový talent snad ve všech směrech. Jeho režije v každém okamžiku slouží především filmu. Připadalo mi, že film nerežíruje chlápek na stoličce, ale postavy uvnitř příběhu. Neuvěřitelná lehkost a autentičnost. Jinak příběh je to krásný, dojemný, Emile Hirsch hraje parádně, hudba je dokonale sladěná s obrázky a myšlenek je ve filmu tolik, jako přírodních krás na Aljašce. Jedno mi vadilo. Nebyl jsem dojatý, neslzel jsem, nehleděl jsem půl hodiny do zdi (v tomto případě asi z okna). Je to ale asi má chyba, protože jsem byl u pouštění filmu rušen a asi né vše jsem si stačil povšimnout a vychutnat. Příště naplno. (20.07.2010)

Naprosto neuvěřitelná zpověď člověka, který toho za dva roky prožil více než kdokoliv z nás. Je to příběh Chrise McCandlesse, který nevidí důvod být součástí společnosti a tak raději utíká pryč na Aljašku. Cesty jsou ale nevyspitatelné a tak zažívá spoustu dobrodružství, než se tam dostane. Vím, že Sean Penn je výborný herec, ale netušil jsem, že je i vynikající režisér. Tento film pojal neuvěřitelně a já jsem z toho cítil tu svobodu, kdy hlavní hrdina stojí na kopci a nikde nikdo. Také utrpení bylo cítit. Třeba bezmoc v Los Angeles mezi bezdomovci. A právě to dělá tento snímek výjmečným. Emile Hirsch podrobil vše tomuto filmu a je vidět, jak podřídil i své tělo. Hudba byla vybrána s velikou pečlivostí a je málo filmů, kde tak parádně sedne. 90%. (07.09.2010)

Ten kluk utíkal, ale nepřipouštěl si proč. Připadá mi, že nešel někam, že prostě utíkal na konec světa s trucovitou hlavou plnou "Já vám to ukážu!" (ty rodičovské hádky mi taky něco připomínají..) Před svou minulostí a před sebou samým ale neutečeš. Je třeba odpustit, je třeba milovat. Měl jsem kdysi v jednom sešitě s tvrdými deskami, úkolníček nebo co to bylo, nalepený hned na druhé straně obrázek Aljašky. Zrovna jako by vytržený z tohohle filmu. Bylo mi devatenáct a začal jsem chodit na vysokou. Přišlo mi v té době, že nerozumím svým vrstevníkům. Připadali mi povrchní? Bál jsem se jich? Nevěřil jsem si? To spíš já jsem se neuměl, nechtěl zařadit. Ano, četl jsem Thoreaua i Londona, ale taky bibli a knihy o zenu. A taky jsem se toulal sám krajinou a po horách. Utíkal pryč z města (určitě jsem v době studií na VŠ strávil víc času sám na cestách než po hospodách, o kinu, koncertu nebo diskotékách ani nemluvě). Ono dva dny nebyl problém, po pěti dnech, kdy jsem jen občas míjel s batohem lidi a prakticky s nikým nepromluvil, mi ale začalo být vážně úzko a smutno až k breku. Jednou jsem málem umrzl v polích na totálně zafoukané cestě; najednou jsem prostě nemohl v tom hlubokém sněhu dál. Je nutno sdílet sebe i okamžiky. Člověk není solitér. Nakonec se ožení a s milovanou ženou založí rodinu, a tak to myslím má být. (22.04.2017)

Tá voľnosť! Fantastický hudobný sprievod Eddieho Veddera povýšený na súčasť scenára, vynikajúco obsadené vedľajšie úlohy (Hal Halbrook, Catherine Keener, Vince Vaughn, Kristen Stewart), nevyrovnaná, no svieža réžia Seana Penna v rozhodne nie dokonale vyrozprávanom príbehu o túžbe po slobode, o láske k prírode a neschopnosti žiť. "On bended knee is no way to be free..." (02.03.2008)

Místy zidealizovaná, ale zakončením velice pravdivá cesta úniku z civilizace. Film mě donutil se trochu zamyslet nad životem. (07.03.2008)