Control

mff bratislava/ hudobný fotograf a klipár anton corbijn sa vo veku 52 rokov rozhodol natočiť svoj hraný celovečerný debut a vznikol dvojhodinový sugestívny biografický hudobný film o veľmi krátkom a divom živote kultového lídra anglickej postpunkovej kapely Joy Division . . . film na debut nesmierne vyzrelý, čo dokazuje, že režisér točil o tom, čo pozná, že sa pohyboval vo vodách, v ktorých sa cíti ako doma, že vie, o čom točí . . . herecký výkon hlavného hrdinu bol pchvatný, tento neznámy mladý herec ma upútal natoľko, že to pokladám za jeden z najvýraznejších hereckých debutov (i keď si nie som istý, či debutoval, mám pocit, že asi áno) posledných rokov . . . hudba je, samozrejme, vynikajúca, filmárske remeslo (kamera, strih, dramaturgia, práca s motívmi, expozíciou nových postáv a tém) je excelentná, veľmi silný filmovo/hudobný zážitok, ktorý odporúčam všetkým (nielen priaznivcom tejto kapely, pretože ja som o nej a Ianovi Curtisovi skoro vôbec nič nevedel a i tak ma to oslovilo a vzalo, jediné, čo som od nich/o nich kedy mal možnosť zaregistrovať, je pieseň Love will tear us apart objavivšia sa už na soundtracku Donnie Darca . . .) naozaj stojí za to . . . film vznikol podľa románu Deborah Curtisovej, Ianovej manželky (veľmi dobre stvárnenej Samanthov Morton), takže máme možnosť sa pozrieť na mladého textára a charizmaického speváka Iana nielen stroho faktograficky, ale sledovať túto rozorvanú a epilepsiou silnú osobnosť aj v súkromí, ako otca, manžela, mladého muža, ktorého na prahu dospelosti dostihli veľmi fatálne existenciálne problémy, podobne sú veľmi autenticky a farebne (napriek tomu, že je film čiernobiely) zachytené tak atmosféra, ako aj figúrky hudobnej scény tejto špecifickej doby a tohto špecifického regiónu, i keď ako sám autor tvrdí, tento biografický film nie je návratom do minulosti za účelom vyvolania nostalgických spomienok a pocitov, ale s univerzálnym presahom sa snaží pochopiť na obraze vtedajšej doby všeobecne isté princípy doby súčasnej, hľadá analógie a analyzuje ich, i napriek tomu, že v podstate poznávame konkrétne postavy, členov kapely, manažéra, zvodnú femme fatale Annik, všetko jemne vykreslené a veľmi presne zrežírované/zahraté . . . hneď prvý film zhliadnutý na mff 2007 a už adept na jeden z najlepších (uvedený v súťažnej sekcii pvých a druhých hraných filmov) a skutočná lahôdka, ktorú si veľmi rád pri najbližšej príležitosti pozriem ešte raz. (02.12.2007)

Je těžké, aby mě zasáhla biografie někoho, o kterém vlastně vůbec nic nevím, i když tento film to docela i zdařile dokázal. Control se snaží vyprávět o zpěvákovy kapely Joy Division, která se po jeho smrti rozpadla a vznikla trošičku známější (řekl bych) kapela New Order. Fakt ale je, že započali éru něčeho nového, neokoukaného, a to se počítá. Samotný život Iana Curtise je podle mě relativně průměrný život, ve kterém se udělá plno chyb, které se nedají napravit, které mrzí, i plno věcí, které život naplní, přikořeněné nevyléčitelnou nemocí, takže je rozhodně na co koukat. Černobílá kamera přikresluje tehdejší dobu a ukazuje posledních pár let života zpěváky, kterému leze život po žebříku od desíti k pěti a divák se nestíhá divit, jak na tom už tahle troska vlastně je. Ani muzika nebyla špatná, všecko to mělo zajímavý spád, škoda, že jsem toho o kapele nestihl zjistit trošku více, dříve než jsem viděl tento film, možná bych se na to koukal z úplně jiného úhlu než jsem se koukal doposud. (31.10.2008)

Niekedy vám život naservíruje všetko ako na zlatom podnose, lásku, rodinu, slávu... no a niekomu to proste stále nestačí! Poznám tento druh ľudí, nie sú spokojní, kým okolo seba všetko nezničia. Necítim s nimi súcit, ale rozhodne nimi opovrhujem. Ian bol malý, nevďačný a rozmaznaný parchant, ktorý si posral nie len svoj život, ale aj životy tých, ktorým na ňom záležalo. Prekrásny príklad egoizmu a sebaľútosti! (18.03.2014)

Mě, jakožto neznalce hudby Joy division, tento dokument naprosto rozložil na malinké kousíčky, které budu muset ještě pár dní skládat dohromady. Dokonalá (ať už více či méně účelná) práce s obrazem, záběry, ze kterých běhá mráz po zádech, výborné herecké výkony (a to hlavně Sam Riley) a hlavně přenádherně depresivní poetika textů..tak skličující, že už se nemůžu dočkat, až si Joy division poslechnu pěkně ve sluchátkách a nechám se jimi obejmout.. (20.06.2008)

Tenhle film se mi hodnotí dost těžko.Hrozně jsem se těšil až uvidím oceňovaný životopis Iana Curtise,frontmana legendárních Joy Division.A proto se po zhlédnutí dostavilo mírné zklamání nad tím,že jsem se nudil častěji,než jsem čekal.Byl jsem rozhodnutý dát filmu tři hvězdičky s tím,že jsem čekal o dost víc.Ale ten film se mi rozležel v hlavě a nemohl jsem ho z ní dostat.Pořád se mi vracely ty andělsky smutné oči geniálního Sama Rileyho,ty oči utrápené duše,oči člověka,který mohl mít všechno,ale nakonec neměl nic.Měl milující manželku,dceru,měl talent,slávu a skvělou kapelu.Ale cítil se tak strašně sám,osamělý.Měl chuť to vyřvat do světa,ale neměl na to sílu.A ještě k tomu ta jeho epilepsie.Tohle všechno pak už jen spělo k nevyhnutelně tragickému konci.Riley to všechno zahrál geniálně.Věřil jsem mu každý pohled,každou grimasu,každý záchvat.A právě díky němu je Control filmem,který by neměl být opomíjený,ale uznávaný.A ještě kvůli úžasné černobílé kameře,která dodává všem těm záběrům punc jedinečnosti.Není to lehký film ke sledování.Těsně po jeho skončení možná budou mít mnozí diváci stejné pocity jako já.Ale přemýšlejte o tom filmu.Dejte mu ještě šanci.A možná jej nakonec doceníte,stejně jako já.85 % (07.03.2010)