Control

Ian Curtis byl unavenej člověk. Jasně, byl i dobrej zpěvák, ovšem když se soustředíte na jeho vnitřní pocity, zjistíte, že se dostal tam, kam vůbec nechtěl. Jeho depresivní nálada, pocity smutku, štěstí, však stáli za mnou. Jako kdyby byli za sklem a já je nějak podvědomě ani nechtěl přizvat k sobě. Proto nehodnotím. Control je pro mě úžasným příkladem geniální nudy. Scény, které zásáhnou do lidské mysli tu však jsou. Ale já na tohle nemám.... (11.01.2009)

V rockové historii není zas tolik kapel, které by potkal osud manchasterských Joy Division. Na samém prahu úspěchu, ale hlavně neuvěřitelně slibného okamžiku vývoje kapely ukončil 18.května 1980 Ian Curtis, zpěvák, mozek, textař a duše kapely svůj život tím, že se oběsil. Za 2 měsíce by mu bylo 24 let. Zbylí členové se ještě toho dne večer rozhodli, že budou v muzice pokračovat pod jiným jménem. Vznikli New Order, kapela, která sehrála významnou úlohu v pionýrských dobách elektronické taneční hudby v 80. letech. Mimochodem - přesně to byl žánr, na jehož zajímavost své muzikanty ještě za svého života upozorňoval právě Curtis. Temná, těžká a někdy až depresivně děsivá hudba si v 80. letech našla v temných a těžkých a někdy až děsivých dobách své fanoušky. Curtisovy literárně umné texty se náladě hudby podobaly. Dodnes totiž vyžadujeme kompilace, live záznamy, bootlegya trezorové archivní objevy. (02.10.2011)

Curtisovu (výborný Sam Riley) zkrušující cestu do pekel nebytí, vydlážděnou nikoliv dobrými úmysly, nýbrž básníkovou (sic!) útlocitnou povahou, nezralým manželstvím s Deborah Woodruff (mimochodem autorkou předlohy a výkonnou producentkou tohohle filmu), zajídající se slávou a vzplanuvší epilepsií, rámuje Corbijnův Control (2007) tklivou hudbou Joy Division (samozřejmost!), temnými, těžkými barvami a ošklivosti manchesterských ulic a uliček - pročež se nevyplatí tuhle biografii minout. Doplňující četba. 80% (15.06.2021)

Tenhle film se mi hodnotí dost těžko.Hrozně jsem se těšil až uvidím oceňovaný životopis Iana Curtise,frontmana legendárních Joy Division.A proto se po zhlédnutí dostavilo mírné zklamání nad tím,že jsem se nudil častěji,než jsem čekal.Byl jsem rozhodnutý dát filmu tři hvězdičky s tím,že jsem čekal o dost víc.Ale ten film se mi rozležel v hlavě a nemohl jsem ho z ní dostat.Pořád se mi vracely ty andělsky smutné oči geniálního Sama Rileyho,ty oči utrápené duše,oči člověka,který mohl mít všechno,ale nakonec neměl nic.Měl milující manželku,dceru,měl talent,slávu a skvělou kapelu.Ale cítil se tak strašně sám,osamělý.Měl chuť to vyřvat do světa,ale neměl na to sílu.A ještě k tomu ta jeho epilepsie.Tohle všechno pak už jen spělo k nevyhnutelně tragickému konci.Riley to všechno zahrál geniálně.Věřil jsem mu každý pohled,každou grimasu,každý záchvat.A právě díky němu je Control filmem,který by neměl být opomíjený,ale uznávaný.A ještě kvůli úžasné černobílé kameře,která dodává všem těm záběrům punc jedinečnosti.Není to lehký film ke sledování.Těsně po jeho skončení možná budou mít mnozí diváci stejné pocity jako já.Ale přemýšlejte o tom filmu.Dejte mu ještě šanci.A možná jej nakonec doceníte,stejně jako já.85 % (07.03.2010)

Anebo tři. Promarněná šance na skvělý film. Plýtvání filmovým časem (nejpozději od druhé třetiny). Nevěrohodně vykreslená hlavní postava (strašně se bijou scény, kde se Ian nějak projevuje v životě a působí většinou jako blbeček, a scény muzicírování, kde slyšíme Curtisovy velmi inteligentní texty), charaktery vedlejších postav aspoň nějak základně vybudovány ani nejsou (snad kromě manažera kapely; ale např. rozdíl mezi Ianovými ženami je jen ten, že jedna má na levém prsteníčku prstýnek a v kočárku dítě, a druhá ne, jinak jsou úplně stejně neurčité). Film jde celkově správným směrem, ale jakoby od začátku počítal s relativně málo náročným divákem (jako většina současných snímků označovaných za "artové"). (25.03.2013)