Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na psychiatrickou kliniku přijíždí pacient. Ošetřující lékařka (Z. Adamovská) zjistí, že jde o příslušníka StB (J. Hanzlík), odsouzeného k smrti. Proto, jak se jí zdá, simuluje paranoidní schizofrenii. Jen tak má totiž šanci přežít. Na lékařku je vykonáván soustavný nátlak, aby pacienta Matlochu odhalila jako simulanta... Dramatické svědectví o zneužívání psychiatrie při likvidaci politických odpůrců. Scénář na motivy novely Z. Frýbové byl původně napsán scenáristy J. Dietlem a J. Matějovským v roce 1969, k jeho realizaci však v té době už nedošlo. Televizní inscenace tak nakonec mohla vzniknout až po více než dvaceti letech – v roce 1990. Televizní inscenace zaujala porotu na mezinárodním televizním festivalu Prix Italia. (Česká televize)

(více)

Recenze (27)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Překvapilo mne, že  na scénáři spolupracoval Jaroslav Dietl. Zdá se, že před normalizačními kousky měl i on potřebu nádechu čerstvého vzduchu zřejmě na jaře 1968...  Hned v prvních minutách filmu mi probleskl hlavou seriál Sanitka (ano bylo to mladičkou Zlatou a také tou sanitkou Škodou 1201). A pak to byl také film Jen o rodinných záležitostech, který byl stejně jako Uzvařený pavilón natočen v roce 1990, odehrává s etaké v padesátých letech a v hlavní roli hraje opět skvěle pan Hanzlík. Hned od prvopočátku vás tento TV film skvěle vtáhne do děje. Může za to nejen zajímavý scénář, ale i skvělá plejáda dnes už mnohdy nežijících hereckých es. Vždycky když vidím filmy z přelomu revoluce tak si říkám, co by se asi dnes natočilo s těmito jmény. A nebo už i tenkrát, kdyby mohli hrát v čem by chtěli a režim by režisrům a scénáristům nekecal do řemesla. Jsem si jit, že i nejedna televizní inscenace by dnes patřila k zlatému fondu naší kinematografie. Uzavřenému pavilónu bych vytkl snad jen jediné. Ačkoliv si štáb dal jakž takž práci s dobovými kostýmy a vybavením kliniky, herci mají mnohdy osmdesátkové účesy. V roce 1957 byla fakt jiná móda. Z konce filmu budete nakonec udiveni, alespoň já byl. Končí to docela jinak, než by jeden tušil. Závěr? Jsou dva. Jsem rád, že jsem o tento filmeček zakopl. Byl velmi zajímavý. A tan druhý? Komunisti byli, jsou a budou svině. Je to naprosto odporný druh lidí. Dávám za 4 injekce na zklidnění. * * * * ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Může simulovat? Těžko říct...." Prostředí psychiatrické kliniky může být samo o sobě dosti depresivní. V kombinaci s metodami, které zde předvádí příslušníci StB, to už málem bylo k nekoukání. A závěr mě doslova uzemnil. Postavě Jaromíra Hanzlíka má člověk tendenci postupem času čím dál tím víc fandit, při tom vyústění už ale vážně neví, co si má vlastně myslet. Výborně svou roli slizkého estébáka sehrál František Němec. Musím říct, že i já bych ty jeho křivácké metody asi neprohlédl. Natož chudák mladá, životem ještě neotřískaná psychiatrička. Zlata Adamovská v té do jisté míry naivní poloze působila víc jak přirozeně. Dívat na na ten její závěrečný pohled  do prázdna, však bylo hodné smutné pokoukáníčko. Uff.... ()

Reklama

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Zajímavé psychologické drama z prostředí léčebny, jež byla využita pro nátlak a vydírání ze strany státu. Nepohodlní lidé byli šikanováni, včetně jejich okolí, které k tomu přišlo dost nevinně. Každý se s následky zvůle režimu vypořádal trochu jinak. Konec byl sice useknutý, ovšem pochopitelný a smutný. ()

Bozvav 

všechny recenze uživatele

Upřímně řečeno, ani jako novela mne tento příběh moc nenadchnul. Rozhodně jeden ze slabších počinů, jinak výborné Zdeny Frýbové. Chápu, že tvůrci chtěli co nejrazantněji vykreslit zrůdnost estébácké mašinerie, nicméně celkový dojem byl dosti rozporuplný. Za zmínku stojí vynikající herecké výkony a ponurá atmosféra. Příběh je značně neucelený, ono dramatickou a místy až tajuplnou atmosféru krátkého konverzačního dramatu nevytvoříte tím, že divákovi nic nesdělíte, ale naopak tím, že mu podáte pravdu obnaženou až na kost. Což se zde nedělo. Střípky jednotlivých povah hlavních aktérů, byly sice podány velmi pěkně, ale na nějaké utvoření vlastního názoru na situaci, to moc nestačilo. Vlastně kromě ošetřovatele v podání Petra Haničince, ošetřující lékařky Adamovské a jejího otce, za mne klidně mohli pověsit všechny třeba na hřebík. Dvě hvězdy za herecké obsazení, půl za přiběh. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československé televizní drama podle románu Z. Frýbové odehrávající se v roce 1957 v psychiatrické léčebně. Scénář byl J. Dietlem a J. Matějovským napsán už v roce 1969, avšak snímek se podařilo jako mnoho jiných realizovat až ve svobodné době o dvacet let později. Na uzavřené oddělení pro duševně choré je umístěn bývalý příslušník StB Matlocha (skvělý J. Hanzlík, přestože v dramatu pronesl pouhá dvě slova), trpící psychickou poruchou, jež se projevuje totální apatií. Vzhledem k tomu, že je Matlocha odsouzen z politických důvodů k trestu smrti, jeho bývalí kolegové z řad státní bezpečnosti v čele s majorem Kovaříkem (ledově chladný F. Němec) a vyšetřovatelem A. Pyškem se domnívají, že pacient svou nemoc pouze simuluje, aby se vyhnul šibenici. Následuje tvrdý nátlak, včetně nechutného výslechu plného vydírání a jiných typických komunistickým praktik ze strany StB na mladou ošetřující lékařku Sládkovou, aby ono podezření ze simulace nepohodlné osoby potvrdila. Doktorka Sládková v podání výborné Z. Adamovské, jež si skutečnou diagnózou není jista, se proti své vůli dostává do závažných existenčních problémů a zrůdnosti stávajícího režimu prokoukne až příliš pozdě. Všemocná StB kromě jiných provokací dokonce nasadí k Matlochovi svého člověka (I. Řezáč) předstírajícího duševní chorobu, majícího za úkol všemi prostředky odhalit a prokázat jeho simulaci. V dalších rolích se objevili P. Haničinec jako ošetřovatel Tomášek mající s StB zkušenost z minulosti, ošetřovatel se sadistickými a bezohlednými sklony O. Vlach, ředitel kliniky E. Cupák, primář J. Pleskot či otec doktorky J. Hálek. Po roce 1989 se autoři filmových děl nemuseli obávat různých postihů od vládnoucí strany a mohli tak ukázat minulost a realitu komunistického vládnutí natvrdo a bez příkras. Uzavřený pavilon je tak jeden z mnoha podobných kvalitních snímků, jež se po Sametové revoluci objevily a z jejichž dechberoucích, desítky let utajovaných pravdách o režimu se mi rozklepala kolena. Hodinové dílo režisérky Anny Procházkové jsem sledoval s nebývalým zájmem, díky dusivé atmosféře kliniky a ještě dusivější snaze StB s nekonečně dlouhými prsty zbavit se nepohodlného člověka nelze hodnotit jinak než maximálně. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (1)

  • Scénář byl napsán Janem Matějovským a Jaroslavem Dietlem již v roce 1968. Realizace však díky režimu proběhla až o celých 22 let později. (sator)

Reklama

Reklama