Skleněné peklo

"Víte, o čem jsem snil? Abych v tomhle baráku nikdy nemusel hasit." K mrakodrapům mám velkou důvěru. Zejména k těm s ošizenou elektroinstalací. Do těch chodím nejraději na večeři. Samozřejmě do nejvyššího patra. A od jistý doby čekám až to začne pořádně hořet, aby se kluci hasičský zase jednou mohli vytáhnout. Dokázali to kdysi v San Franciscu, takže s moderními technologiemi to dneska bude hračka. Pokud tedy zase někdo něco při stavbě pořádně neošidil. Ale to je možný snad jen v USA, za naše firmy ručím. Ty by nikdy nešetřily kvůli zisku, raději doplatí případnou ztrátu ze svýho. U nás tedy můžeme večeřet v klidu až pod nebem a pouštět si k tomu tento hrdinskej snímek, kterej mě osobně asi nikdy neomrzí. (24.10.2018)

Jsem skoro v pokušení dát 5*, tohle je totiž film, který nelítostný zub času příliš nenahlodal a s dvojicí charismatických sympaťáků P. Newman + S. McQueen v hlavních rolích se na "Skleněné peklo" dá dívat opakovaně. Některé scény už sice vyvolají na rtech shovívavý úsměv, ale celkově jde o zábavnou, napínavou podívanou, jaké se většina pozdějších žánrových snímků nemůže vůbec rovnat. 85% (13.11.2009)

Pravděpodobně se jedná o nejlepší katastrofický film všech dob. Navíc se pyšní takovou úžasnou dvojicí jako je McQueen a Newman. Člověk neví, kterým charismatem se má nechat převálcovat dřív. Bohužel je film plný klišé) tohle slovo nesnáším, ale nemůžu si pomoct), které možná sám vytvořil, ale v kontextu éry katastrofických filmů je to fuk. Tvůrci si také mohli odpustit trochu toho patosu, ale i tak je to nejlepší z nejlepších v žánru. (01.12.2006)

(1001) Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady. Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí. Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr. (25.08.2015)

Skleněné peklo, základní pilíř katastrofického filmu stojí na všech obehraných klišé stejně tak pevně jako samotný žánr na tomto snímku. Během necelých tří hodin režisér John Guillermin stupňuje tempo v intervalu schodů mrakodrapu, aby nakonec dospěl až k samotnému vrcholu v podobě závěrečného „spásného plánu“. Akční scény režírované Irwinem Allenem ani po více než 30-ti letech neztratili nic ze své působivosti, realističnosti a hlavně, napínavosti. Pyrotechnická práce je bezchybná a díky kameře a střihu je povýšena na delikátní záležitost pro fajnšmejkry. Navíc i samotný příběh, byť plný (v dnešní době) okecaných replik, psychologické jednotvárnosti hrdinů a celkové dramatické stavbě plné nejrozmanitějších klišé, je maximálně poutavý a díky bezvadně odvedeným hereckým výkonům je celý tento film povýšen na královskou podívanou bez hluchého místa či minimální porce nudy. Žánrová učebnice! (15.04.2006)