Dante 01

Představuju si to nějak takhle: Marc zavolá Pierremu, že objevil skvělé počítačové studio a že by bylo tedy dobré natočit nějaký film, kde se to využije. Pierre: "No jo, ale co scénář? Bez toho to nepůjde." Marc: "To je otázka pár minut, námět mě už napadl - bude se to odehrávat ve vesmíru, postavy budou mít jména z všemožné mytologie, nacpeme tam trochu symboliky pekla, pojmenujeme to Dante 01 a budeme tam triky lít tak často, aby divák na nějaký scénář ani nepomyslel." Pierre: "A co tam budou všichni dělat?" Marc: "Potácet se po zajímavě nasvícených chodbách, plazit se po zemi a slintat a sem tam pronesou nějakou pseudofilosofickou blbost..jo, a hlavní hrdina bude po většinu filmu mlčet. Hm, mohla by to vlastně být nějaká trestanecká kolonie, to vždycky zabírá." Pierre: "Tohle nemůže dopadnout dobře." A taky že to dobře nedopadlo, milé děti. (20.06.2009)

Kdo nezažil opravdu pořádnou kocovinu a ani se na to pro jistotu nechystá (naivka), může si Dante 01 pustit jako vzdělávací pořad. Protože jestli se v tomhle filmu něco Carovi povedlo, tak to bylo k dokonalosti dovedené vizuální ztvárnění právě tohoto neutěšeného stavu těla a mysli. Nevím co je to poslední dobou za módu natáčet jakési obskurní sci-fi povídky (viz např. Sunshine) s pseudo uměleckými ambicemi a kvazi přesahovými sděleními. Možná si autoři myslí, že se v tomhle žánru nechá schovat úplně všechno, páč scifisti jsou beztak cvoci. Ovšem nemusí (nutně) znamenat, že nemají kromě soudnosti ani kapku vkusu. Dante 01 se svou komorností přitom není úplně bez kouzla a myšlenka poněkud zmateného boha „included“ nebyla vůbec špatná — ať už byl jeho původ umělý či „přirozený“. Jenom nechápu, proč to muselo být celé zabalené do laciného mastného papíru plného řezníkových poznámek tužkou — ehm, mám na mysli to symbolické názvosloví, jímž je film prosáklý a také ty rádoby experimentální triky, za které by se nemusel stydět ani 40 let starý film. Kdyby se to celé odehrávalo na Zemi v blázinci, snad bych tomu dal i o 2 hvězdy víc. Takhle je to nuda, kterou zachrání jen relativně rozumná stopáž. (25.10.2010)

"Je smutné jen stoupat a sestupovat po cizích žebřících.. Nemyslíte ??" - "Jak to myslela ??" Docela výstižné.. Pokud tedy - No, říkejme mu třeba režisér.. - Marc Caro není naopak naprostý génius - Ačkoliv já si to nemyslím.. Spíš se jednoduše celou dobu veze na chvostu Jeunetovy výjimečnosti !! - a jen to celé prostě nepodělal střihač, který ztratil ty zásadní pasáže snímku nutné k tomu, aby tohle nesmírně atmosférické a znepokojivé dílko nakonec nebylo k smíchu..;) Pokud ano, nechť je v rámci jediné spravedlnosti, totiž spravedlnosti boží, vystřelen na planetu Dante, kde mu budiž za trest jeho výtvor pouštěn znovu a znovu až do konce světa !! Totiž pardon, až do okamžiku Velkého rozervání !! ;) (13.02.2015)

A sakrakdyž jsem viděl herce a jméno režiséra tak jsem myslel že 35% je kec a film si užiju. Ale bohužel, nevím co Caro dělal že natočil takový úberblábol ke kterýmu bych nechtěl převyprávět děj, protože jsem ho vůbec nepobíral. Od půlky filmu jsem čekal zlepšení které se ale nedostavilo a tak jsem jen nevěřícně zíral jestli se něco stane aspoň na konci. Ono nic. Zklamání, nuda a Pinon kterýho jsem měl celkově rád mi tu lezl na nervy, a LAzaro kterýho si každej pamatuje díky Dellamorte Dellamorte jako "toho tlustého co poblil pěknou paní" ten tu byl nevýslovně odpornej. Caro promin ale příště už ti šanci nedám, Delikatesy, Ostrov ztracenýchc dětí, dokonalost. Tak proč sakra tohle? (06.04.2011)

Těžko uchopitelný film. Na jedné straně oblíbení herci dua Jeunet a Caro se zeleným feelingem a typickou kamerou. Na straně druhé až antidivácký děj ( kdo hovoří o odpadu, nechť se podívá na Eden Log ). Příjemná francouzština a zajímavý konec (příjemně) a přiznávám, že jsem z něho měl strach. Jinak bych šel s hodnocením dolů. Scénář by měl být košatější a ne jak na podzim... :) (29.07.2009)