Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Dospěl jsem do věku, když jsem sice všechny Pottery četl, ale už tak dávno, že si pamatuju už jen základní zápletku a konec. Yates pochopil (studio pořád ještě ne), že většina fanoušků už pěkně zestárla (já osobně jsem se s Harrym a jeho kamarády seznámil v deváté třídě základní školy a od té doby řekou protekla pěkná spousta vody) a začal od pětky pomalu, ale jistě měnit trochu drsnější pohádku na temnou fantasy, která nám, přestárlým dětem, dnes vyhovuje lépe. Sedmý díl má ještě tu výhodu, že se od svých mladších bratříčků radikálně liší už v tom nejzákladnějším. Už nejsme zavření na hradě, ale začínáme pobíhat celým širým... no dobře Velkou Británií. Vizuální stránka první půlky RELIKVIÍ SMRTI je úchvatná (moře) a ano myslím tím i geniálně pojatý vložený příběh o třech bratřích. Desplatova hudba je po božském Williamsovi asi tou nejlepší náhradou. Herecká posádka ze sebe vydává to nejlepší (za ty roky prostě mají svoje charaktery v malíku) a tím rozdělením na dvě půlky se nabízí spousta místa, kde se můžou předvést. Snapea si očividně šetří na finále a Voldy je konečně opravdu démonický. Bylo zajímavé, že děj nikam nesprintuje a přesto jsem se nenudil. Vlastně to ve mě probudilo chuť vidět finálovou polovinu a možná si znova přečíst knížky. Někdy. Tak za půl roku naposledy pane Pottere. (28.11.2010)

Lidi, jděte na titulky nebo na to radši nechoďte vůbec. Jinak je to o třídu lepší než šestka, ale pro nečtenáře horší tak o dvě třídy. My ostatní totiž víme, že tam je ten les a pak další les a potom zase jiný les....:). Místy to může působit jako reklamní video na britský lesní ekosystém, to uznávám./// Scéna s Dobbym mě dostala. /// Mundugus je jedna z mála postav, která se nejvíc přiblížila mým představám. /// Pokusy o erotické dusno v hlavní trojici vyznívají dost špatně, křečovitě a lacině. Zcela nadbytečné dotyky, úsměvy a pohledy. Nevím proč tam tedy jsou, mladí (které by jiskření mohlo bavit) knihu znají a ví, že to tak není, ostatní si možná budou připadat, že sledují kouzelnického bratříčka Tvajlajtu./// Animovaná povídka o třech bratrech byla vizuálně skvělá, scéna transferu Harryho do Doupětě řádně dramatická. A tentokrát i několik skutečně vtipných vtipů aneb bez Grinta by to bylo slabší, hraje ze všech nejpřesvědčivěji. Tenhle díl má atmosféru a chytnul mě, to se mi už u HP filmové ságy nestalo léta. Toť zatím mé první dojmy. (18.11.2010)

Sním, či bdím? Tahle nekonečná nuda se někomu může líbit? Nejenom, že nebylo třeba Relikvie smrti rozdělovat na dva filmy a stačil jeden, ale obávám se, že celá sága by se bez problémů vlezla do tří celovečerních filmů. Tohle natahování, neustálé opakování, předzvěsti a přípravy na "něco velkého" jsou opravdu otravné. Jak kdosi už správně napsal, Relikvie smrti jsou něco mezi Cestou (The Road) a Šifrou mistra Leonarda a z obou si bere jen to horší. A ta romantika pro puberťáky? Jako samostatný film o třech dospívajících, kteří objevují svou sexualitu v anglické přírodě, by to možná bylo i dobré, jen by to nesměla být první část bombastického finále "největší filmové ságy všech dob". Chvílemi to svou nezvládnutou sebedůležitosti už připomíná Twilight. (15.11.2010)

Yates jde až na dřeň a z Pottera tříská emoce, atmosféru, ale i brilantní humor (a to zcela náhle, ovšem funkčně i ve vážných momentech, kdy by to jeden nečekal). Relikvie smrti je plná velmi odvážných momentů (z hlediska režijního, hereckého i z hlediska celé téhle série), nad nimiž zůstává rozum stát... Přesto to není na plný počet. I navzdory rozdělení do dvou dílů jsou některé kapitoly příliš uspěchané, než aby stihly vyniknout a celková návaznost také nefunguje - Relikvie jsou roztěkané, nepropojené... Těžkým paradoxem je pak naprosto ultimátní animovaná vložka, která představuje ve filmech o Potterovi naprosté novum, je sama o sobě brilantní ale do teď se nemohu rozhodnout, jestli do filmu patří, nebo ne... Červenec je ale každopádně setsakra daleko!!! (28.11.2010)

„If it's true, you really don't stand a chance.” Je to temné, je to akční, je to brutální a místy lehce erotické. Yates nakročil do potterovského finále správnou nohou. V jeho rukách se sága o mladém čaroději transformuje z dětského fantasy do technicky úchvatného survival thrilleru, kde už neplatí, že herecké výkony ústřední trojky jsou pro smích a za kopec pitomých dialogů by člověk Klovesu nejraději vlepil facku. Jedinou chybou je paradoxně již zmíněné rozpůlení na dvě části, což se projevuje v „jakž-takž” ucházejícím zakončení. I když zrovna to se jinak nejlépe natočenému dílu nedá kvůli absenci druhé poloviny vyčítat. Taneční scéna za hudby O' Children od Nica Cavea se u mně zakořenila jako doposavaď nejkrásnější moment celé ságy. Připravte si kapesníčky, na tuhle jízdu skrze magické univerzum, které změnilo svět, jen tak nezapomenete! [Kino: 2x DD; 1x DT] (13.11.2010)