Příští rok ve stejnou dobu

"Řekl jsem, že jsem ženatý otec dvou dětí, ale jsem otec tří dětí. Myslel jsem, že tak budu míň ženatý." Nejslavnější hra Bernarda Sladea možná není jeho nejlepší (já mám nejradši Stará láska nerezaví), ale je to vysoký nadstandart. Základní nápad je jednoduchý a nosný: Alan Alda a Ellen Burstynová se rok co rok tajně scházejí v pronajaté chatě, aby spolu strávili noc a zrekapitulovali, co se za poslední sezónu změnilo. My se k nim podíváme vždycky jednou za pět let (1951 - 1977), sledujeme jejich vztah od zbrklého začátku přes různé životní krize až ke starouškovskému závěru. To by v tom byl čert, abychom k nim nepřilnuli. :-) Já jsem si je přímo zamiloval. Doporučuju. 80 % (08.02.2005)

Dokonalá romantická komedie, úžasná 2menshow. Bernard Slade je machr a klidně vám to můžu zopakovat. .tavokapoz užům ot máv ěndilk a rhcam ej edalS dranreB Bernard Slade je machr. Dvě hodiny v tomto filmu pouze mluví dva lidé a věřte nevěřte, ono to nejen není nudné, ono je to naopak velice zábavné. Slade má neuvěřitelný talent vymýšlet humorné rozmluvy jakoby ze života. V některých scénách se nutně musí poznat každý. Herecky bravurně zvládnuté, všechny ty vývojové změny během života (osobně se mi nejvíc líbí Alda jako psycholéčitel a Burstyn jako hipík). Navíc s citlivým vedením klasika dramatické tvorby režiséra Mulligana, civilním prostředím a perfektní písničkou... Já nemůžu jinak, než za maximum. (01.01.2008)

Časosběrné filmy jsou vždy náročné na výkon hlavních představitelů a jejich vzájemnou chemii. Alan Alda a Ellen Burstyn si sedli parádně. Na začátku trochu obavu, ale ještě rád sem se nechal opájet pohledem do jejich životů. Scénář svou divadelní předlohu vskutku nezapře. Jedna místnost, dva herci, občas zvonící telefon a téměř statická kamera. Víc ani není potřeba, to co vytváří zážitek jsou chytré dialogy a brilantně ztvárněné postavy. Oba herci se do svých rolí pořádně obuli, a zvládli přechod od počátečního ostychu a nesmělé zamilovanosti, až po zralý a dlouhodobý vztah dvou sebejistých lidí. Život s nimi pořádně cloumal, a tak je každé setkání jedinečné a nezapomenutelné nejen pro ně, ale i pro diváky. Po titulcích jsem zalitoval že česká kinematografie není schopná vyprodukovat něco podobného. (06.09.2012)

Nadčasové dílo o nadčasovém tématu je vzorově vyvedenou sondou do života doby ne nedávné a dotýká se pozoruhodným způsobem nejvnitřnějších věcí čiověka a jeho života. Toto pokojové divadlo, převedené takřka dokonale do filmové podoby, naznačuje dvojpólovost a vzáemné doplňování se jak "pocitového", tak "dialogového" hraného filmu. Vedle skvělé režie tu musí být herci, dorostlí svých životních šancí. V obou případech - netroufal bych si upřednostňovat brilantního Aldu oproti neméně skvělé Burstynové - to zvládli měrou vrchovatou. (Je jasné, že zvolený model setkávání o výročních víkendech je pro autora výchozí sondou, ne životní normou či dokonce povyražením.) PŘÍŠTÍ ROK dokládá opakovaně potvrzované kritérium: sebenablýskanější forma bez nosného obsahu retarduje do prázdnoty a průměru - v tom stále ještě lepším případě. (01.08.2009)

Obrovské sklamanie! Film som videl pred dvadsiatimi rokmi a podľa spomienok som mu dal štyri hviezdičky. Jeho názov i samotný nápad mi boli viac ako sympatické a podrobnosti som si už nepamätal. Pri dnešnej projekcii som nevychádzal z údivu. V komentároch sú všeobecne chválené herecké výkony a nádherná hudba. Bohužiaľ! Už v seriáli M.A.S.H. som si všimol občasnú kŕčovitosť a teatrálnosť prejavu Alana Aldu, ale čo sa tam bez problémov stratilo v dave, tu vystúpilo do popredia. A paradoxne to boli najmä herecké výkony, ktoré mi sprotivili tento film. Nemohla to zachrániť ani pieseň Johnnyho Mathisa, ktorý nikdy nebol mojím obľúbeným spevákom. Samotná púť časom mi pripadla schematická a odfláknutá. A neprišiel som na chuť ani dabingu Pavla Trávníčka. Tak čo mám vlastne chváliť? Schválne: páčila sa mi fotodokumentácia doby, tri hlášky a pán Chalmers, ktorý aspoň nič nepokazil. A teraz ma kameňujte. (03.07.2010)