The Life Before Her Eyes
Režie:
Vadim PerelmanScénář:
Emil SternKamera:
Paweł EdelmanHudba:
James HornerHrají:
Uma Thurman, Evan Rachel Wood, Eva Amurri Martino, Brett Cullen, Gabrielle Brennan, Oscar Isaac, Jack Gilpin, John Magaro, Molly Price, Zachary Booth (více)Obsahy(1)
Diana se stala před lety svědkem přestřelky na střední škole, při které zemřela její kamarádka. Nyní žije s pocitem viny, že může za její smrt. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (106)
Po většinu času se jedná o celkem obstojnou výčitkárnu a variaci na šílené střelce se Sophiinou volbou. Uma Thurman a Evan Rachel Wood hrají dobře, přepínání v čase taky funguje a děj docela svižně ubíhá, takže v mých očích měl film našlápnuto na solidní čísla. Jenže to by tu nesměl být konec, který Perelman totálně podělal, vytvořil mi v hlavě zmatek a film mi znechutil, takže jsem ani neměl zájem zjišťovat, jak to tedy jako bylo. Velká škoda. 50% ()
Podle komentářů vidím, že to spousta uživatelů nepochopila. Jestli vám po shlédnutí konce připadá, že nevíte, která bije, přečtěte si původní název filmu :-) Ten český je hloupost, je vidět, že naši milí distributoři zhlédli jenom trailer anebo jsou taky úplně blbí. Ať je to jak chce, mám vážný problém s Umou. Bez ní bych filmu byla schopná dát pět hvězdiček, ale ten její trpitelský pološílený výraz po celou, zdůrazňuji - CELOU dobu filmu? Myslela jsem, že mi z toho hrábne taky. Opravdu špatná herečka. Každopádně myšlenka filmu o rozhodnutích, která děláme a jejich důsledcích se mi líbila a Evan Rachel snad ještě víc :) S Umou už mimochodem nechci nikdy nic vidět, protože má zřejmě talent úplně zazdít veškerý potenciál filmu. Kromě toho mě opravdu nebavilo věčné opakování scén. Jinak je to zajímavý kousek, který určitě stojí za shlédnutí. ()
Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. ()
Perelman si hraje s barvičkami a sebevědomě postává lehce za hranicí kýče, ale švih svému filmu nepropůjčí ani na minutu. Pocit viny je i přes krátkou stopáž neskutečně protahovanou sbírkou nepříliš záživných událostí, kterou když prokouknete před konečným vyústěním, nezaryje se vám pod kůži ani co by se za nehet vešlo. ()
Tohle mě docela hodně překvapilo, jelikož sem k tomu přistupoval trošku s odstupem a i na začátku si mě to moc nezískalo, ale s přibývajícím časem se film fakt nádherně rozjíždí, je neustále zajímavější a napínavější, četnost flashbacků se zdvojnásobuje a člověk už jen čeká na perfektní, ale čekaný vyvrcholení, který ale nakonec dokáže taky překvapit. Film v podstatě vypadá dost tuctově, ale díky výborný a zajímavý režii a stylu natočení tomu tak rozhodně nakonec neni ()
Reklama