Režie:
Vadim PerelmanScénář:
Emil SternKamera:
Paweł EdelmanHudba:
James HornerHrají:
Uma Thurman, Evan Rachel Wood, Eva Amurri Martino, Brett Cullen, Gabrielle Brennan, Oscar Isaac, Jack Gilpin, John Magaro, Molly Price, Zachary Booth (více)Obsahy(1)
Diana se stala před lety svědkem přestřelky na střední škole, při které zemřela její kamarádka. Nyní žije s pocitem viny, že může za její smrt. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (106)
Zbytečné opakování některých klíčových flashbackových scén sice poněkud rušilo prožitek, ale jinak je to velmi dobré, malé, nenápadné, o to však působivější pocitové drama, které člověka donutí přemýšlet o svědomí, o bolesti, o malých i velkých volbách a jejich následcích. Plné zdánlivě zbytečných poetických záběrů a zpomalovaček na banální detaily, které však v závěru zapadnou do souvislostí a dodají událostem i pocitům další rozměr. Stejně jako do sebe postupně začínají zapadat jednotlivé detaily, slova a náznaky vedoucí k překvapivé pointě, od níž jako by se všechny odrazily, proletěly zpětně celým filmem a zasáhly mě jako zesílená ozvěna smutku přímo do srdce, které možná je nejsilnějším svalem, ale určitě také tím nejzranitelnějším. ()
Musím Perelmanovi nechať, že dokáže pracovať so symbolmi. Prší preto, pláveme preto, lebo 72% našeho tela tvorí voda a tá má so záverom tiež niečo spoločné. Lenže to všetko je použité v príbehu s diskutabilnou myšlienkovou hĺbkou a z hľadiska trilerového napätia filmov stojacich na záverečnej pointe bohužiaľ zlyháva. Našťastie som si vopred neprečítal originálny názov (americký producent nemohol byť pri zmysloch), takže som sa nenudil po potenciálnom uhádnutí pointy v tretine filmu. Ak som dal Stay za tri, tu musím ísť nižšie. Mám z toho trochu pocit viny. ()
Zajímavý film. Děj je podáván velmi lehce, je poklidný jako jarní jezírko, na nějž dopadají teplé paprsky jarního slunce. A když se do něj zadíváte a spatříte zářící odlesky od hladiny, probudí to ve Vás příjemné a hřejivé pocity. Takto na mne zapůsobil. Hlavní linií není jakkoliv složitý, zamotaný či šokující příběh s propracovanými charaktery. Je to vzájemné prolínání životů jedné dospívající dívky, která zažila otřesný a nezapomenutelný zážitek, a mladé ženy, které se tyto události neustále vracejí a ona se s nimi snaží vyrovnat. Evan Rachel Wood je zde tak neuvěřitelně nádherná, působí jako anděl, a svou jedinečnou krásou "magicky" zapadla do podobně, vzletně laděného zpracování. Nebýt jí, nejspíše bych šla s hodnocením níže. Uma nepředvádí nijak fenomenální výkon, ale do své role dobře zapadla. Hornerova hudba je příjemně podbarvující. Kromě Evan si mě ještě zcela získala kamera. Jakoby snivě se nechá unášet celým filmem a spoustě scén tak dodává specifický nádech a kouzlo. Záběry na květiny, oblohu nebo třeba okouzlující záběr na Rachel, kterak pozoruje akvárium. A jakkoliv byly líbivé, nepocítila jsem z nich žádný kýč či sentiment, jak někteří píší. Jen jakoby čistý, příjemný vánek, provoněný lehkou vůní jednoho mládí. Jediné, co můj poetický rozlet na křídlech tohoto díla zabrzdilo, byl jeho závěr. ()
Po většinu času se jedná o celkem obstojnou výčitkárnu a variaci na šílené střelce se Sophiinou volbou. Uma Thurman a Evan Rachel Wood hrají dobře, přepínání v čase taky funguje a děj docela svižně ubíhá, takže v mých očích měl film našlápnuto na solidní čísla. Jenže to by tu nesměl být konec, který Perelman totálně podělal, vytvořil mi v hlavě zmatek a film mi znechutil, takže jsem ani neměl zájem zjišťovat, jak to tedy jako bylo. Velká škoda. 50% ()
Perelman mne po velmi intenzivním Domu z písku a mlhy trochu zchladil. Je zde vysloven nespočet důležitých i nepříjemných myšlenek, které stojí minimálně za krátkou úvahu, a některé fragmenty příběhu jsou ohromně působivé. Nejlepší scénou je určitě ona vrcholná konfrontace dívek se střelcem. Kdykoli na ni přišla řada, byl jsem jako na trní, a pokaždé mě něčím překvapila. Evan Rachel Wood zde zahrála skvěle a podle mne se jí bez větších problémů podařilo zastínit Umu Thurman, která však neměla tak široké pole působnosti a její postava (tedy dospělé „já“) neměla tak výrazné charakterové rysy. Nicméně filmu chybí dynamičnost, výraznější gradace a hlavně celistvost, protože vinou skoků mezi časovými rovinami se dostavuje nepříjemná útržkovitost vyprávění, které se režisér nedokázal vyhnout (hrátky s časem totiž nejsou žádná legrace ;-)). Atmosféra se dostavuje také spíš útržkovitě, proto mi tu chyběl takový ten intenzivní prožitek, který mám u existenčních dramat tak rád. Navíc mi připadalo, že scénář byl místy zcela zbytečně samoúčelný a vařil z vody (tímto neduhem trochu trpěl i předchozí Perelmanův film), hlavně potom linie Umy Thurman, která mě místy trochu nudila (nebo jsem nepochopil, jaký byl skutečný význam některých scén, což by rozhodně nebylo poprvé ani naposled, že ;-)). Vyslovené myšlenky tedy jsou důležité, ale ve filmu se pořádně neodrazí. Zůstávají prostě jen vysloveny. Já osobně si budu pamatovat pouze výkon Evan Rachel Wood a konfrontaci na dívčích záchodcích. ()
Reklama