Pocit viny

Veselá kopa tenhle Perlman.Už v předchozím filmu ukázal,že umí člověka slušně dojebat a i když po tomhle se nemám chut' jít zastřelit jako právě minule,sluníčka po zdech taky malovat nebudu.A to i přesto,že Evanina volba skýtá naději,že ne každý...I když si člověk celý film myslí,že ví a odpověd' má před očima (originální název napoví,ten český je blbost),stejně sem ve finále věděl hovno.On se ten retard s bouchačkou tak hezky zeptal.Bůhví jaký originál tohle není,ale s Vadimem,Evan a Evou (která je snad ještě víc sexy než Evan) mi to nevadí. (17.04.2011)

Troufám si tvrdit, že nesmyslnost českého názvu přidává aspoň 20% k obtížnosti pochopení filmu; protože až když jsem si uvědomil, jak se film jmenuje, tak mi došlo, na co se to vlastně dívám. Nápad jistě dobrý - výsledky nebyly dobré; je to příliš nudné a místy i zavádějící. Myšlenku oceňuji, jinak bych to asi zhodnotil ještě o bodík níž... (11.11.2009)

Dosť vydarené, a napriek tomu vo mne prevládajú rozporuplné pocity! Pretože mám pocit, že som celý film veril niečomu, čo bola v podstate len vízia a predstava budúcnosti. Príbeh bol však naozaj vynikajúci a s napätím som očakával rozuzlenie. O to viac ma sklamal ten koniec, keďže celý čas som rozmýšľal aký bol ten osudový argument, ktorý vtedy počas prestrelky zachránil tú jej situáciu. A napokon bolo všetko úplne inak... Evan Rachel Wood bola perfektná, a aspoň pre mňa bola oveľa väčším ťahákom ako Uma Thurman. Ten koniec ma dosť vyviedol z miery, ale aj tak musím uznať, že som mal z toho určite lepší dojem ako z predchádzajúceho Perelmanovho filmu House of Sand and Fog. (09.09.2013)

207. Po zhlédnutí filmu Dům z písku a mlhy, vynikajícím režijním a scénáristickém debutu Vadima Perelmana, jsem s nadějí očekával další skvělé dílo, ano, není jednoduše přehledné, snadno rozumem uchopitelné, přerývaný, útržkovitý děj nám to soustavně znesnadňuje, ale jedno je od začátku naprosto jasné, to odpoledne na střední škole došlo k tragédii, v prostorách školy po nemilosrdném běsnění ozbrojeného žáka zůstává množství zabitých a postřelených, ani dvě dívky ukrývající se na toaletě, Diana a Maureen, velmi si blízké kamarádky, neměly být vraždění střelce ušetřeny, společně s nimi jsme vtaženi do událostí, které před nás předstupují jen v jakých si neurčitých záblescích, překvapivě, bez zřejmé chronologie, jakoby úmyslně zpřeházené, jen v narůstajícím napětí tušíme a toto tušení je náš jediný dějový průvodce, přes dílčí scény, jednotlivé obrazy, drobné náznaky, zvuky, věty, se lopotně propracováváme k mimořádně silnému zážitku, jen vytrvat, nevzdat se, nepolevit, vyčkat rozuzlující vysvětlení a pak tiše, téměř bez dechu žasnout, jak fascinující hra se před námi po více jak hodinu rozvíjela, ano, je to jako fascinující hra, jako život sám, jemný, křehký, naplněný něhou a radostí, až jakoby nadoblačně snový, ale stačí moment a rázem se mění v krutou, nemilosrdně surovou skutečnost, plnou strachu, obav a bolesti. (18.08.2014)

Rádoby zamotaný příběh, snažící se být na konci co nejintelektuálněji zaobalen tak aby měl divák v hlavě ultimátní zmatek, přičemž je závěrečných několik minut místo úderné katerze nesnesitelně dlouhá reklama na nesmysl nemajíc hlavu ani patu. V začátku relativně solidně budované intimní drama o traumatizované ženě se postupně propadá stále víc a víc do bahna, ze kterého ho nevyhrabe ani pohledná Uma Thurman, natožpak pubertální Evan Rachel Wood. Snaha být zajímavý se tentokrát opravdu nepovedla. (19.11.2008)