Pocit viny

207. Po zhlédnutí filmu Dům z písku a mlhy, vynikajícím režijním a scénáristickém debutu Vadima Perelmana, jsem s nadějí očekával další skvělé dílo, ano, není jednoduše přehledné, snadno rozumem uchopitelné, přerývaný, útržkovitý děj nám to soustavně znesnadňuje, ale jedno je od začátku naprosto jasné, to odpoledne na střední škole došlo k tragédii, v prostorách školy po nemilosrdném běsnění ozbrojeného žáka zůstává množství zabitých a postřelených, ani dvě dívky ukrývající se na toaletě, Diana a Maureen, velmi si blízké kamarádky, neměly být vraždění střelce ušetřeny, společně s nimi jsme vtaženi do událostí, které před nás předstupují jen v jakých si neurčitých záblescích, překvapivě, bez zřejmé chronologie, jakoby úmyslně zpřeházené, jen v narůstajícím napětí tušíme a toto tušení je náš jediný dějový průvodce, přes dílčí scény, jednotlivé obrazy, drobné náznaky, zvuky, věty, se lopotně propracováváme k mimořádně silnému zážitku, jen vytrvat, nevzdat se, nepolevit, vyčkat rozuzlující vysvětlení a pak tiše, téměř bez dechu žasnout, jak fascinující hra se před námi po více jak hodinu rozvíjela, ano, je to jako fascinující hra, jako život sám, jemný, křehký, naplněný něhou a radostí, až jakoby nadoblačně snový, ale stačí moment a rázem se mění v krutou, nemilosrdně surovou skutečnost, plnou strachu, obav a bolesti. (18.08.2014)

Tak teď opravdu nevím, zda jsem pointu pochopil, nebo ne! Každopádně knižní předloha má velmi dobré téma a zjevně nebude špatná, když si vysloužila filmovou adaptaci. Jenže film je nudný a dlouhý a to má 90 minut. Kamerové hrátky se spomalenými záběry, makrozáběry a podvoními scénami jsou hezké, hudba příjemně atmosférická. Jenže film postrádá jakoukoli gradaci a silnější emoce (pomineme-li pro mě nejasnou pointu,ale třeba je to moje chyba:-) Uma i Evan nejsou špatné, ale žádné výkony roku nečekejte a Vadim podle mne spíš rád opisuje, než by byl kreativní. Psychologické drama se zajímavým základem, ale bez šťávy a nápadu (navíc ta pointa), které si hraje na víc než je... 40% (19.06.2009)

Pointa filmu je předvídatelná. Proč? Protože to vecpali před divákův zrak na poster. COŽE? Tematika (po)smrtného života je v Biblickém pásu zformovaném v USA velmi rozšířená (nezaměňovat s Mežasem ze seriálu Lost! - Mezi životem a smrtí!). Je mi fakt líto těchto siokřesťanských jedinců. Oni celkově jsou degenerování a neschopni se stát meritokratistou, který by šel proti plutokratům, takže proto pro ně dávají sionisté do filmů a posterů křesťanské píčoviny. Kolikrát jste slyšeli ve filmu biblické píčoviny jako „Ježíši“ (nikoliv Isá, Ezau); „Pane bože“ (Kriste, nikoliv Enlile/Ele/Alláhu); „Amen“ (nikoliv zakončení: Alláh je větší, než šejtánství)? Ano, hodněkrát jste to slyšeli. _ _ _ Ale abych se vrátil k tomu, že pointa je snadno k vidění (je před zrakem v názvu filmu), tak tento film se jmenuje The Life Before Her Eyes (Život před jejími očima). _ _ _ No vidíte, snadno viditelná pointa (po)smrtného života. -- Síla filmu není ani tak v tom natočit film o této tematice, jako spíše v provedení. Z toho důvodu vysoké hodnocení odemne. Ikdyž mám pejorativní vztah k Očistci, aka (po)smrtnému životu. ✔ (14.09.2011)

Jestli někomu stačí dvě krásné děvy (ne, nevypadlo mi písmenko), uhlazená kamera a snaha o vyvolání pocitu viny, pak je to asi vynikající film. Pokud byste však rádi viděli nějaké rozumné rozuzlení, či logickou pointu, která by tomu všemu dávala hlubší smysl, budete zklamaní. S Umou a Evčou bych si dal rande kdykoli a kdekoli, ale až zatoužím po pocitu viny, pustím si pro příště záznam ze schůze poslanecké sněmovny. I když ta také nikdy nedojde rozumného rozuzlení, o logické pointě už vůbec nemluvě... (28.03.2012)

Film ma silne tema a prime poselstvi k lidem,kteri hazi problemy dneska za hlavu. Thurman v hlavni roli nicmene nicmoc nepredvadi a hlavni role v takovemto filmu ji neprislusi. Jinak film je velmi rozvlacny (v podstate se v nem mnoho neodehrava,takze po strance scenare asi ne zrovna domysleny/vypiplany). A musel jsem k nemu upijet kavu - jinak bych usnul. (08.07.2008)