To, co dýchám

Hodně zvláštní film. Nějak jsem nepochytil celkové sdělení. Tedy pokud tam nějaké vůbec bylo. Plno emotivních momentů a zároveň několik logických děr a míst, které jsou zcela zbytečná. Všichni hlavní představitelé předvádějí opravdu kvalitní výkony a i na režisérovi Jieho Leem je vidět, že má bezesporu talent, avšak na mne celý snímek zapůsobil tak nějak polovičatě. V mých očích mu chybí celistvost. (29.12.2010)

Filmů o příbězích lidí, jejichž životy jsou nějakým způsobem propojeny, je mnoho a proto je docela těžké, přijít s něčím novým a neotřelým. A v tomto případě se to opět podařilo. Zde totiž dochází k návaznosti událostí těchto osob a vyústěním příběhu každého z nich je začátek příběhu nového. Dobré výkony předvedli herci, kteří tímto stoupli v mém osobním hodnocení o příčku výše. Perfektní práce s kamerou a hudební složka jen umocňují některé silné momenty, které člověka nutí přemýšlet o tom...co dýchám...75% (09.08.2008)

Je to smutný, občas zamilovaný, ale celkově je to osud! Výborná hudba táhne celý film, hlavně když je sound jen bicí plus se časem přidávají kytary - v některých scénách to bylo neskutečně dobře využito. Fraser podal nejlepší výkon, co jsem zatím u něho viděl. Zbytek hereckých hvězd hrají taky dost nadprůměrně a díky tomu si ten filmek pořádně užijete. Scénář se velmi povedl. 90 %. (11.03.2008)

Filmy o emocích a podobenství s nutnou dávkou fantazie jsou moje krevní skupina, tenhle je jeden z nich. Jak někde psali, že budeme spokojeni s herci a skládáním mozaiky, nemůžu než souhlasit. Neřeším nelogičnosti děje, protože je plně zakrývá perfektní režie, nápaditý scénář, propracovanost charakterů a vynikající výkony herců. Začalo to vystrašeným Forestem, pak přišel zlatý hřeb v podobě Brandona, který mi učaroval (proč proboha nedostal už dávno akční roli?) stejně jako kouzelná Sarah.Trio doplnil opět v roli kliďase neméně skvělý Kevin Bacon a Andy v roli tvrdšího Kmotra vše uzavřel. Celek plný nečekaných zvratů pěkně šlapal bez jediného okamžiku nudy a závěr v podobě naděje a nového začátku, mi připomněl jak velkým darem v životě člověka je "obyčejný" smích. (31.07.2011)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)