To, co dýchám

Špatné to nebylo a obecně tenhle typ filmů - povídková skládačka - miluju. Ale měla jsem z toho trochu pocit, jakoby si hrstka slavných herců zatoužila zahrát v něčem duchaplném, jenže z toho po slibném rozjezdu nakonec zase vzešel jen další holly. Sarah Michelle Geller mám už jednou provždy zafixovanou jako mrchu a roli zneužívané oběti jí nějak nevěřím. Forest Whitaker oproti tomu byl úžasný. (20.02.2012)

Kdybych nikdy neviděl žádný se snímků jako například Babel, Crash, Magnolia a další, tak bych asi skákal radostí, jak krásné, nápadité a dojemné dílo jde natočit. Forest Whitaker skvělý, zbytek lepší průměr. Nicméně velmi dobrá práce režie a velmi příjemné odpoledne strávené u velmi příjemného filmu. Jako debutový snímek neznámého režiséra více než dobré a těším se, co Jieho Lee předvede příště. 7/10 (21.03.2008)

Štěstí, radost, smutek, láska. Co čekat od nováčka na režisérské židličce, určitě něco co jsme tu už měly. ANO! To, co dýchám je docela sloučenina všech (ne chemických) filmových klišé, co tu už byla. Herecké obsazení je velmi pěkné a dá se říci, že to celé povyšuje na nějakou slušnou úroveň (Brendan Fraser se na ty lotry strašně hodí). Také jsem tento film porovnával s mnou nedávno viděným snímkem Úhel pohledu, který má lepší spád a nabízí i akci. Kdežto tento snímek je spíše scénáristicky zajímavý, jinak nemá čím zaujmout. (06.08.2008)

Hrozivě nevyrovnaný snímek - Whitaker jako vždy nezklamal, ale nechápu, proč lezl do filmu, ve kterém se budou pitvořit Brendan Fraser a S.M.Gellar. Rejža má očividně nakoukaný Fight Club a filmy Jarmusche a Ritchieho, snaha by byla, ale ... Některé scénky jsou velmi zdařile provedené, jiné schématicky a amatérsky. Líbilo se mi provázání příběhů na konci (tedy kromě Gellnarky snažící se o šťastný výraz), historky měly světlá místa, vše ostatní byl zmatek, nuda, nelogičnost a záseky. Hudba tam byla sice cool, líbila se mi, ale její střih a využití hrubě rušilo vizuální stránku. Tohle se nedalo zachránit, mohlo to ale dopadnout taky mnohem hůř. Pro odpočinkové shlédnutí je to ok. (18.03.2008)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)