Nouzový východ

Sam Mendes nám ukazuje, že i bez tuny digitálních efektů, pouze s použitím jasného slunečního svitu se po krásné Americké kráse a zatraceně efektní Cesty do zatracení může stále honosit přívlastkem krále estetiky, neboť jeho nový a nikterak nouzový počin Nouzový východ doslova září... Ještě více než forma však na obrazovce září fantastické herecké duo Winslet + DiCaprio, jejichž ztvárnění rolí je maximálně procítěné a uvěřitelné. První polovina Revolutionary Road sice není zrovna revoluční a v porovnání s tou druhou o chloupek méně dynamická, ale čím víc se blíží film ke konci, tím je poutavější a zajímavější. Avšak to úplně nejzajímavější je pravdivé zachycení specifického životního stádia, touhy po změně a zároveň strachu z ní... Kvalitní, komorní psychologické drama. 8/10 (29.12.2008)

Uznávám formu, herce i pojetí průzračně čisté prázdnoty, ale to je tak všechno. Emocionálně mě zasáhly pouze dvě scény (obě se sousedovic trefným bláznem), místy potěšilo Mendesovo obrazové mistrovství, ale jinak jsem se nudil jako blázen, protože většinu zvratů jde odtušit s předstihem, a to i bez toho, aby měl člověk od Mendese cokoliv nakoukáno. Nebýt perfektních herců a slibných slovních přestřelek (hádka na dálnici je dokonalá), asi bych taky hledal východ. A ani by nemusel být nouzový. 6/10 (30.01.2009)

Tématicky hodně podobné AMERICKÉ KRÁSE, ale míň vtipné a sžíravé. DiCaprio a Winslet jsou dobří, ale nejvíc uznání si zaslouží Michael Shannon, který si doufám odnese Oscara. Ve filmu se objeví jen krátce, ale zato znamenitě a svými výstupy plní jakousi úlohu "vypravěče". Kamera (především) je znamenitá, režie naopak chladná, Mendes působí jako odtažitý pozorovatel a v momentech kdy se má hrdinům v jejich konfliktech přiblížit, si přejete aby všechno rychle skončilo, jako byste se ocitli ve špatnou chvíli na návštěvě. "Bezvýchodná prázdnota. Spousta lidí vidí prázdnotu, ale chce to mít skutečně žaludek, vidět i tu bezvýchodnost." 90% (09.02.2009)

Obrovské zklamání. Šla jsem do kina na druhou Americkou krásu a odcházela jsem z nezáživného dlouhého povídání o vztahu dvou lidí. Na Samu Mendesovi se tu víc než kde jinde podepsalo, že se před Americkou krásou vyskytoval v divadelním prostředí. Možná je to jen moje chybá domněnka, ale přijde mi, že v Nouzovém východu nedokázal využívat nedivadelních technik na dokreslení atmosféry jako je počasí, více lokalit nebo silnější vizuální stylizace. Rozhodně tu netoužím udělat z Nouzového východu nové Sin City, ale když v Americké kráse mistrně vkládal do záběrů růže, mělo to něco do sebe. A možná, že se pletu, možná, že i Nouzový východ je režisérsky zvládnutý na jedničku - minimálně osobitost vlastního stylu mu nechybí, ten film je v některých detailech tak podobný Americké kráse, až to bolí - a že mi jen vadí jeho chladnost, odtažitost a nezajímavost tématu. Protože když celý film jen čekáte na nějakou výraznou zápletku a v závěru na "šokující pointu" koukáte se stejně znuděným výrazem v obličeji jako v průběhu celého filmu, je tu něco špatně. (20.02.2009)

Mendes umí všem vztahovým optimistům předepsat léky, ale tentokrát jsem od něj dostal jedny opravdu hořké. Haytheho scénář totiž bez zaváhání řeže do všeho, čeho se může člověk u manželství bát a vyvolává lehkou beznaděj, svou výpovědní hodnotou daleko překonávající běžné "vztahově poučné" pokusy. Ten, kdo mi do hlavy nalil tohle poznání, je ale hlavně Leonardo DiCaprio, který svou zoufalost snad ani nehraje a každý vypjatější moment je v jeho podání fascinujícím koncertem. Vyčítám tak asi jenom postavu duševně nemocného Johna, který vždycky všechno pojmenuje trefně a až obludně zraňujícím způsobem. Takový člověk by totiž letěl ze dveří po dvou větách klidně i se svými ohleduplnými rodiči. Hlavně kvůli jeho příliš účelové postavě tedy nakonec k nejvyššímu hodnocení nesáhnu, ale příběh z Revolutionary Road ve mně zůstane napořád. Po takto antigradačním a přitom absolutním konci to ani jinak nejde. (01.02.2010)