Nouzový východ

Nouzový východ představuje svazující křeč, která na začátku chytne, aby mohla v následujícím tanci několikrát povolit a na konci zasadit tu nejpalčivější ránu.Stáváme se svědky prvních záchvěvů zamilovanosti až po nudnou šeď každodenní všednosti, kdy se z jednotlivých emocí stávají pouze slovní fráze, které by existenci citů měly dokázat ale i ty ztrácejí na intenzitě, aby byly nemilosrdně spláchnuty alkoholem a hořká pachuť zklamání překryta žlučovitým nikotinem. Vše je jen hra, v níž se jejich manželství nakonec stává pouhou pastí z níž není úniku. Hra na rodinu zahalená do mračen přetvářky a falešných úsměvů. Život proměňující se v lež, která je mnohdy milosrdnější než pravda, na níž je dobré, že každý ví jaká je, ať už bez ní žije jakkoliv dlouho. Nikdo nezapomíná na pravdu jen jde každému lépe lhát. Za masku dokonalosti lze skrýt naprosto všechno i zklamání a deziluzi, kterou si musí projít zřejmě každý. Závěrečná katarze a možné východisko z bezvýchodné situace ale nenabízí optimistické zakončení jedné etapy, nýbrž přichází s jiným druhem úniku. Ale žádný „nouzový východ“ nenabízí. V konečném twistu usazuje režisér poslední ránu nejenom rodinné idylce ale i divákovi. 9/10 (30.01.2009)

Začnime zľahka ... Päť “P” manželstva 1. Prvotnou príčinou všetkých rozvodov je …manželstvo. 2. Pohádate sa. 3. Podvediete ženu. 4. Podvedie vás žena. INTERMEZZO: body 3. a 4. nemusia byť nutne v tomto poradí 5. Pobijete sa a nasleduje návrat k bodu 1. Sam Mendes po štvrtý raz vyučuje Hollywood ako má vyzerať poriadna komorná dráma. Opäť je v centre len niekoľko postáv ich najužšie vzťahy a vnútorný svet hrdinov, čo Mendesovi sedí vďaka jeho divadelnej minulosti. Dekonštrukcia amerického mýtu šťastného rodinného života v domčeku na predmestí kde reklamná rodinka v príjemnom susedskom prostredí prežíva svoj sen bola síce už témou Americkej krásy, ku ktorej bude nevyhnutne RR prirovnávaná, okrem útoku na manželstvo však tentokrát Mendes bojuje proti zažitým sociálnym vzorom ako takým. RR kladie otázku prečo žiť tak ako všetci ostatní uvedomujúc si prázdnotu toho čo žijeme a uniformitu všedného dňa i seba samého v rámci spoločnosti (geniálna scéna Leo ide do roboty vlakom s desiatkami rovnakých „klobúkov“). Problém protagonistov je však priznať si to, že citujúc sv. Tylera Durdena ;-) „We've all been raised on television to believe that one day we'd all be millionaires, and movie gods, and rock stars. But we won't. And we're slowly learning that fact. And we're very, very pissed off. “ a na to aby im to dokleplo má príbeh v rukáve najväčší tromf. Len blázni, filozofi a deti hovoria pravdu, RR si však vystačí len s tým bláznom, ktorý je de fakto jedinou normálnou a so svojím ja vyrovnanou postavou celého filmu. Postava pomätenca Johna funguje ako výborný katalyzátor pre oddelenie jednotlivých fáz drámy a zároveň umožňuje vykresľovať vnútorné pocity hrdinov – z preostrenia na Kate (hoci práve John je v rámci scény prvoplánovo “aktívny”) pri jeho poslednom monológu som šiel do kolien, je to výborný formálny nápad. O hereckých výkonoch je zbytočné hovoriť, ospievali ich tu iní, avšak podľa mňa má na nich hlavný podiel scenárista a skvostné dialógy. Skratka je “čo” hrať a “čo” hovoriť. Tiež by som vyzdvihol nenápadnú a minimalistickú, avšak napriek tomu výbornú hudobnú stránku. Hudba akoby hrala v RR druhé husle, film je veľmi “tichý”, preto sporadické využitie OST umocňuje efekt scén s použitou hudbou. Celkovo mi RR vyznením pripomína pasáž z Kunderovej Nesmrtelnosti, kde má Ágnes odpovedať mimozemšťanovi za prítomnosti manžela, či by ďalší život chcela prežiť znova so svojou polovičkou. Skutočná odpoveď je samozrejme jasná, ale neteší. Skôr núti rozmýšľať či naplnením nášho života má byť snaha dať mu “zmysel”, ktorý mu tak zanovito vnucuje spoločnosť. 10/10 P.S. Zmrzlinová teória zjavne funguje. P.P.S. Hanba Akadémii…opäť raz. (14.04.2009)

Asi hodinu som sa urputne bránil, pretože som sa nevedel rozhodnúť, či je toto čudesne tetrálne, akosi neprirodzené a vlastne od reality odtrhnuté poňatie zámerom (so snahou priblížiť sa 50. rokom nielen dobovým zasadením, ale aj štýlom), alebo to Mendes jednoducho tentoraz netrafil. Navyše je to predvídateľná zbierka klišé príbehov o manželskej kríze. Postupne sa mi však film vďaka intenzívnemu hereckému nasadeniu Lea a Kate dostal pod kožu a ku koncu sa dokonca dostavila istá katarzia a dojatie. 7/10 (03.05.2009)

Ten film by obstal aj ako iba samotna studia porovnania s Titanicom - cim myslim to, co Leo s Kate ako filmovy par predstavovali svojim vztahom voci spolocnosti v oboch filmoch. Revolutionary Road ukazuje, ako mladicke sny mozu tvrdo narazit, ako sloboda moze byt uvaznena, idealy zaslapane vlastnymi chodidlami a ako sa s nadherneho a aj pre okolie hodnotneho kvetu lasky stava burina, ktora zivot okolo seba dusi (dokonca aj postavy Kathy Bates - co by ciastocneho katalyzatora osudov ustrednej dvojice maju do bodky opacne charakterove vyznenie). Tento film vsak smerom ku mne obsahoval az neprijemne vela momentov, v ktorych som ciastocne nachadzal spojitosti s vlastnym zivotom (uvahami i strastami) az do miery, ze som miestami musel uhybat pohladom a vnutorne sa triast neprijemnym mrazenim. Parkrat som sa dokonca pristihol, ze by som bol velmi vdacny, keby ma tento film nechal emocialne chladnym... . (01.01.2009)

Zvenku mrazí, zevnitř spaluje. Nový Mendesův film vám nouzový východ zavře přímo před nosem, a nechá vás stejně jako hrdiny pomalu smažit ve vlastní šťávě. Žádné vtípky, žádná ironie, jenom deprese sálající z kancelářských buněk a naleštěných řadových domečků. A hlava plná otazníků a vykřičníků, které do ní nasázel vynikající scénář podepřený ještě lepšími herci. Osobní zkušenosti tenhle film kvantifikují stejně jako světlo procházející skrz drahý šperk. Ať ho však natočíte jakkoliv, nikdy se nepřestane lesknout. Mendesovi slupnu cokoliv, ale tyhle rodinné noční můry, spolehlivě bořící přehnaně optimistické a naivní "povídačky" o amerických snech, mu jdou jako nikomu. Dokonce natolik, že by ho snad mohla půlka Ameriky zažalovat za to, že pere její špinavé prádlo na veřejnosti. Hezký pohled to není, ale z jeho magnetického pole se po pár minutách prostě nedostanete. Brrr. (05.01.2009)