Nouzový východ

Uznávám formu, herce i pojetí průzračně čisté prázdnoty, ale to je tak všechno. Emocionálně mě zasáhly pouze dvě scény (obě se sousedovic trefným bláznem), místy potěšilo Mendesovo obrazové mistrovství, ale jinak jsem se nudil jako blázen, protože většinu zvratů jde odtušit s předstihem, a to i bez toho, aby měl člověk od Mendese cokoliv nakoukáno. Nebýt perfektních herců a slibných slovních přestřelek (hádka na dálnici je dokonalá), asi bych taky hledal východ. A ani by nemusel být nouzový. 6/10 (30.01.2009)

Mendes se zase pustil do jakési kritiky amerického života na předměstí, ale výšin Americké krásy nedosáhl. Leonardo DiCaprio zase výtečný, Kate Winslet jako hysterka, co neví, co vlastně chce, rovněž. Přesto Nouzovému východu chybí něco víc, co by člověka, když už vážil dalekou cestu do kina, posadilo na prdel. A nestačí ani rozhárané vztahy obou hlavních představitelů či magor ve skvělém podání Michaela Shannona. (11.05.2009)

Trochu jsem měl obavy, jak ten přeslazenej páreček z Titaniku bude do týhle Americký krásy z 50. let pasovat. Obavy byly zbytečný. Leonardo DiCaprio obstál celkem se ctí a Kate Winslet byla podle mě výborná. Příběhy o frustraci ze zkurvený práce, kterou nesnášíte, z nudnýho stereotypu každodenního života a touze to změnit mam rád, protože mam pro takový téma pochopení. Filmu bych vytknul, že se zejména v první polovině dost vleče a já se chvílema nudil. Navíc se přímo nabízí srovnání s Americkou krásou a ta je podle mě minimálně o tu 1 hvězdičku lepší. Nicméně Mendes na mě udělal dobrej dojem, takže se teď na jeho tvorbu zaměřim. (22.01.2010)

Kate Winslet a Leonardo DiCaprio by za tohle měli dostat alespoň nominaci na plešounka, to je jasné. Revolutionary Road není takové to drama, které by vás chtělo v závěru totálně zbourat. Nepředává divákovi tak silné emoce, aby je vycítil úplně každý, avšak ten, kdo je zachytí, bude mít v sobě ještě dlouho po zhlédnutí nenápadný, hluboký, melancholicky nahořklý pocit. A ten, alespoň na mně, zanechává mnohem větší dojem, než prvoplánový jednorázový emoční výbuch. Řekl bych, že za tuto svoji vlastnost vděčí Revolutionary Road z největší části dokonale vybrané hudbě. Imho by stačilo v závěru dát jiný hudební podkres, a celý dojem z filmu by se změnil (a hlavně by byl snáze uchopitelnější pro velkou část diváků). Mně osobně to ale vyhovuje tak, jak to je teď. 95% (29.12.2008)

Sam Mendes a jeho režijní rukopis... Americká krása posunutá historicky do svého prenatálního stadia 50. let. Sam Mendes točí vlastně skoro pořád o tom samém, neboť významově je Nouzový východ dalším faktickým důkazem poznání, že pilíř amerického snu tkví v lepším případě v sebeklamu anebo v případě horším v zoufale sebezničujícím hraní role týkající se dosaženého společenského statusu... Podobné filmy: Americká krása, Hodiny, Kdo se bojí Virginie Woolfové? (03.05.2009)