Ve službách války

Tak v prvom rade: Toto nepovažujem za vojnový film. Tých pár scén na úvod sa postupne pretransformuje do drámy, ktorá rozoberá pocity US pešiakov po návrate z Iraku domov do Texasu. Sme svedkami ich ožranpárty po návrate, rodinných a psychických problémov a svedkami toho akí sú "very happy" keď im Uncle Sam "láskavo dovolí" vrátiť sa späť do Iraku. Každý z kámošov sa s tým vysporiada ináč, niekto zdrhá, niekto poslúchne, iný sa pre zmenu zastrelí. Celkovo nemám nič proti, aj keď je to len ďalší člen do rodiny amíckych hrdinských snímkov. (25.09.2008)

Tak trochu nedotažený snímek o traumatech z války a problémech jejich vojáků po návratu domů. Z jednoho se stane dezertér, druhej chlastá a třetí už má jenom smůlu v tom, že ho hraje Channing Tatum. Snímek se ale po velmi dobrém úvodu tak nějak rozplizne, chce nám ukázat jak se vlastně mají američtí vojáci, ale ve svém rádoby poselství po většinu času selhává. A ten patetickej závěr to pošle do kytek úplně. Aspoň, že ti herci se snažej. Ryan Phillippe je už tradičně výbornej,Abbie Cornish nic nezkazí a dobrej je i Joseph-Gordon-Levitt, kterej má ale velmi málo prostoru. Prostě velmi nedotažené válečné drama. (28.10.2008)

Přišli jsme z války, kam jsme dobrovolně narukovali, plni zloby na vládní systém a zjistili, jsme, že se nedokážeme zařadit zpátky do společnosti...co a jak dál? Chastat, rvát se anebo se vrátit zpátky do armády? Film se zabývá traumaty mladíků, kteří se vrátili z války v Iráku, ale bohužel vcelku neotřelý pohled na život po návratu ubíjí místy trochu šablonovitě napsaný scénář. Plejáda "mladých, krásných a nadějných" dělá co může, ale co naplat...Škoda, kdyby v některých dějových liniích a hlavně v charakterice některých postav, film šel víc do hloubky, byl by to jeden z těch protiválečných snímků ke kterým se bude vracet nejeden divák... (26.08.2009)

„Prišli sme z vojny, tam na nás zaútočili, pustili sme sa za nimi, zabili našich kamarátov, my sme ich zabil aj s rodinami (nechtiac). Prišli sme domov a máme z toho strašné depky. Chľasceme, bijem sa, prípadne zmlátime priateľku.“ BATTLE FOR HADITHA stretáva HOME OF THE BRAVE ale STOP-LOSS pokračuje ďalej. „Odkrútil som si to ale ma posielajú späť? Nikdy. Zdrhnem do Mexika alebo sa prekonám ako správny hrdý Američan a vrátim sa tam?“ MTV presents ... zopár klasických vojnových klišé. (04.09.2008)

Další z amerických iráckých snímků, vracející se k bolístkám, které způsobil jejich mocenský způsob vlády. Snímek uznávané a devět let od svého debutu absentující Kimberly Peirce (podílela se i na produkci a scénáři) postrádá hloubku, svůj potenciál zdaleka nevyčerpal, přičemž jej brzdí i samotný klišovitý scénář, herecká plejáda mladých nadějných tváří také zrovna nic moc nepředvádí. Režisérka se jen pokusila přenést na filmové plátno skutečný příběh o době po nechvalně známém 11. září a zoufalé snaze několika vojáků vrátit se do běžných životů. Celé se to dotýká několika zásadních otázek aneb jak může být voják po návratu z válečné vřavy nebezpečný nejen pro své okolí, ale i pro sebe? Jak se nejen hlavní hrdina, který si v písku a horku odkroutil své, vypořádává s posttraumatickými stavy? A co mu všechno služba vlasti v komplikované vojenské struktuře může vzít? Neoslní ani vizuální stránka snímku – vyjma úvodní válečné sekvence proto o to víc překvapí jméno kameramana Chrise Mengese (Joffého Mise, Sheridanův Boxer nebo Frearsova Špína Londýna). Zklamáním může být i samotný závěr, který je nepěkným koncentrátem mnohých žánrových klišé a amerického patriotismu. Slaboučkých 60%.. (07.01.2009)