Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Nepolapitelný postrach bankovníků je zpět a vede si o krapet lépe. Oba díly Veřejného nepřítele nefungují bez toho druhého. Oba jsou relativně hravé, relativně brutální, relativně nadprůměrné a relativně řemeslně kvalitní. Několik povedených scén ale pro chutnější filmový zážitek nestačí. Leccos je jen naznačeno, nýbrž to neodkrývá Mesrinovu hlubší motivaci. Nevíme, jak se zločinem začal, jak snadno zapadl do prostředí mafiánů a šlapek, navíc rozmělněný scénář a ostré střihy mi vadily zrovna jako v "jedničce". Občas se stávalo, že jsme někam skočili a neznali souvislosti. Více se pracuje s hrdinovými řečnickými schopnostmi, cynismem i s faktem, jak uměl pracovat s médii. Vysokého očekávání se ale "začínající" režisér Richet nezalekl a zkomponoval Epilog do podoby, která osloví.. nicméně v mém případě neoslní!! 70%. (03.05.2009)

Ve světě zločinu nejsou hrdinové…. Začínáme tam, kde jsme začali. SMRT NEBO SVOBODA! Přehlídka Jaquesových kousků, srandičky u soudního přelíčení, zesměšňování policie. Žije bez pravidel, s nepřáteli se nemazlí a bere peníze tam kde jsou. V bankách. Akčnější, krvavější, napínavější, ale také vtipnější než part1. Tvůrcům věřím, že takový byl J.Mesrine a V.Cassel by mohl v klidu vyrazit se samopalem v ruce do Société Générale. Dobrá práce pánové! PŘÍBĚH***** HUMOR** AKCE**** NAPĚTÍ **** (27.02.2009)

Pravdou je, že jednička mě bavila o něco víc, což ale nic nemění na tom, že jde opět o výborný film. Vincent Cassel zde opět exceluje a z jeho postavy, které mimo jiné již pěkně narostlo bříško, se stává pěkný magor. Každopádně i v tomto druhém díle je dost scén, které opravdu nemají chybu a tento film opravdu stojí za to vidět. Jako celek oba dva filmy za 80 %. (14.07.2009)

Jednička byla dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). A co hlavně, konečně se Mesrinovy dostaneme "na kobylku" v rozkrývání jeho složitého charakteru. Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)