Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)

Prakticky platí všetko, čo som napísal v komentári prvého dielu. Pokračovanie si drží nastolené tempo, technické spracovanie, zaujímavosť deja ja na vysokej úrovni, frekventované striedanie lokalít a ich následná ucelenosť, aby film tvoril dojem kompaktnosti, mi vyrážali dych. Originálna scéna striedala druhú ako na eskalátoroch a napätie dotváralo brutálnu atmosféru tohto snímku. Prechod z dojemnej scény, kedy by ste Mesrineovi odpustili aj terorizmus svetového formátu sa následne zvrtne v scénu nechutnú a brutálnu, v ktorej by ste ho najradšej videli visieť so sľučkou na krku. Jedinou menšou zbraňou, ktorú vytasilo pokračovanie, boli herci. Menej výrazné vedľajšie postavy (okrem Ludivine Sagnier), ktorých herci nemali šancu poriadne preniesť svoj talent. Najdlhšia je záverečná scéna, takmer bez slov a hudby - dramaticky na takej úrovni, že som si skoro odhryzol všetko nechty. Takže posledné konštatovanie - Jean-François Richet sa týmto dvojfilmom blysol v tom najjagavejšom svetle, v budúcnosti nepodceňovať! 90%. (25.03.2009)

Podle mého názoru, je kavlita obou filmů totožná, to znamená vysoká. I zde je úchvatný a téměř nuvěřitelný příběh vyprávěn tak dynamicky, že dvě hodinu uběhnou jako voda. Plně schvaluji rozdělení na dva samostatné filmy. Každé osekané minuty by byla škoda. Vincent Cassel zde září snad ještě o něco víc, než v prvním díle. Neméně dobře zde svou postavu zvárnil Mathieu Amalric, jež dokáže na své nevinné tváři vyčarovat, až neuvěřitelně děsivý výraz.Rozhodně se jedná o nejvýraznější francouzský komerční film za poslední pět let. (12.10.2009)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)

Loupeživý gangster Jacques Mesrine nepolevuje ve svém řádění. A pokračuje v sérii loupežných přepadení bank se svými komplici. Jde po něm vytrvale celá francouzská policie, a když už mu zatne tipec, on ji zase přelstí. Obávaný gangster má neskromné ambice předělat zkažený politický systém a je stále velmi alergický, když někdo vyslovuje jeho příjmení nesprávně. Zločinec se stal pro Francii veřejným nepřítelem číslo 1. Oproti předchozímu dílu se ubralo na násilí (nejdrsnější scénou je skopání novináře) a popustila se uzda do jisté míry zábavné absurdnosti. Občas je to hodně přes limit. Dále mně vadilo, že hrdinovi hodně moc do karet hrála náhoda, a to doslova ve všem, co udělal. Od útěku z vězení až po jeho další plány nekalých akcí, ve kterých šlo hlavně se nabalit hromadou peněz, ale luxusu si moc neužíval, když byl věčně na útěku před spravedlností. Vincent Cassel je ve své roli dokonale zhýralý, ale ani nevím, jestli ve mně vzbudil sympatie. A tak je to s celým tímhle trochu natahovaným pokračováním. U režijního kormidla zůstal Jean-Francois Richet, ale přesto je druhý díl o dost jiný a na jedničku ve všem ztrácí.Troufám si napsat, že je to odvar, sice stále dobře koukatelný, ale i tak odvar oproti nabušenému, napínavému a kompaktnímu předchůdci. Tady už se do toho zapletla politika, hraní si na Boha a častá absurdita některých situací to moc nevylepšila. Rovněž dějové skoky v jednotlivých časových obdobích postrádaly cit a nebylo moc jasné, proč Mesrine střídal tolik své komplice a jak je vůbec ke spolupráci kontaktoval. Pochvalu zaslouží Marco Beltrami, jehož hudba dobře ladila k napínavým scénám, kterých se nakupilo nejvíce až v závěrečné třetině filmu. Herecké obsazení bezchybné. Pořád jsem však hledal vysoké kvality jedničky, kterých se mně tentokrát nedostalo. Rozpačité režijní uchopení tohoto dílu, mě už tolik nebralo. 60% (15.11.2013)