Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Ani v druhém díle se nedostanu na pět hvězdiček, i když za filmařinu by je film dostat měl. Nějak se za celou dobu o toho chlapa prostě nebojím. Sleduji jeho eskapády, mnohdy těžko uvěřitelné, jak střídá holky a ještě častěji parťáky, není mi ani protivný, ani mu zvlášť nefandím, spíše jen celou dobu čekám, jak to ti profíci od filmu zařídí, aby ho nakonec někdo oddělal. (29.08.2009)

Akosi nedokážem identifikovať výnimočnosť tejto snímky a taktiež jej rozdielnosť oproti prvému dielu. Mesrinovi dominujú francúzske herecké hviezdy a hlavne ten najzásadnejší - Vincent Cassel, jeho robustná postava, ktorá nás sprevádza oboma filmami je zahraná bez chybičky, postava, s ktorou nedokážete sympatizovať, no fascinuje vás prakticky nepretržite. Bohatým castingom disponujú obidve časti, v Epilógu som aj napriek krátkodobému pobytu vo filme neprehliadol vždy roztomilú Ludivine Sagnier, charizmatického veterána Gerarda Lanvina, na jeho postavu sa čakať rozhodne vyplatí, Oliviera Gourmeta (ktorého výzor vo filme je radikálne odlišný oproti jeho tunajšej foto v profile) a prvýkrát som sa stretol aj s ospevovaným pánom Amalricom. Richet, ktorý má za sebou hviezdne obsadený a zbytočný remake kultového filmu Johna Carpentera, sa prezentuje ako filmár s veľmi dobrým citom pre akčné scény, ktoré však po čase začínajú zaváňať stereotypom, no ako rozprávač príbehu určite neoslní, najpôsobivejšie scény premrhá v prvej tretine a po zvyšok minutáže len chronologicky predhadzuje udalosti zo života hlavného hrdinu, v ktorých sa striedajú Mesrinove lúpežnícke excesy s jeho nepredvídateľnou a excentrickou povahou. Záver je očakávaný a preto postráda potrebnú silu a pôsobivosť, ktorá naopak nechýba naturalistickej poprave novinára zo záverečnej etapy života hlavnej persony. Verejný nepriateľ nenudí, no jeho príbehová epickosť a existencia dvoch filmov mi pripadá pomerne zbytočná. Napriek kritike sa jedná o solídne odvedené komerčné remeslo, ktorému možno trochu chýba hĺbka, alebo skúsenejší remeselník na režisérskej stoličke. (27.02.2009)

Přesvědčivé dokončení čisté práce, které si již Francouzi nechali pouze pro sebe. Epilog mi sice nevyrazil dech jako první díl, jelikož jsem už tušil, že mě čeká velká věc, ovšem i tak se mi tělem po závěrečných titulcích rozlilo uspokojení. Z opojení mě vytrhl až hlas ze zadní řady, který se otázal souseda; "Ty jsi viděl jedničku?" (25.01.2009)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)

Paráda. V porovnaní s jednotkou ide o plnohodnotný FILM, v ktorom technická brilantnosť ide ruku v ruke s obsahom. Vincent Cassel tentoraz naozaj bravúrne podáva Mesrina vo všetkých polohách, ktoré na rozdiel od jednotky už dávajú psychologicky zmysel. Jeho postava akoby sa začala rozvíjať až v tomto filme. Snímka si udržuje jednotné tempo, s citom strieda akciu s osobným životom postavy, a tiež čerpá viacej z vedľajších postáv. Plné hodnotenie nedávam asi len preto, že Mesrine bol tak trochu gaunerský idiot, ktorého príbeh keď natočíte akokoľvek dobre, hviezd sa nedotknete. (01.07.2009)